Jak mù¾e zaèínat jaro
Byl pátek, prvního záøí, v Austrálii tímto dnem zaèíná jaro.
Obloha byla krásnì modrá, sluníèko svítilo a frézie v trávníku vypadaly velmi spokojenì. Vykvetou tam pravidelnì ka¾dé jaro. Keøe azalek, bílých, èervených a také jemnì fialových jsou v plném kvìtu. Po znaènì podivné zimì je zahrada trochu jiná, kvetou keøe, které by nìkteré ji¾ a jiné ještì kvést nemìly, také keø levandule je plnì rozkvetlý.
Prostì zaèalo jaro a usmíváme se.
Po obìdì, ještì jsem poklízela kuchyò a man¾el si èetl v obývacím pokoji spokojenì svoji knihu, proto¾e pomahaèe v kuchyni si ji¾ odslou¾il. Co bych si bez nìj s mýma roztøesenýma rukama (vrozený essential tremor) zvláštì pøi vaøení poèala.
A najednou veliká rána do hlavních dveøí. Proto¾e obývací pokoj má okna na pøední verandu, hned vedle dveøí, hned jsem tam bì¾ela, ale man¾el øíkal, ¾e nikoho pøicházet nevidìl.
Otevøela jsem dveøe a doslova zírala. Na stolku na verandì naproti dveøím le¾el dosti velký pták. Snad podobný holubovi, ale znaènì vìtší a s tmavším peøím. Ještì malièko hýbal køídly, ale bylo vidìt, ¾e si tím nárazem zlomil krk. Jedno oko jako by nebylo, ale to druhé se na mì dívalo. Bylo mi ho moc líto, nemohla jsem pro nìj ji¾ nic dìlat ne¾ mu hladit køídla, pták byl rozhodnì ji¾ mrtvý.
Man¾el ho dal do krabice a odnesl do buše, kde ho ulo¾il pod velký hustý keø.
Mám ráda všechna zvíøata a zvíøátka, rùzný australský hmyz, miluji ¾áby a samozøejmì mám ráda ptáky a to i ty nezbedné a vše nièící bílé papouchy kakadu.
Zaèínat ale první jarní den takovou velice smutnou pøíhodou, ten pocit nemohoucnosti mì na dlouho neopustí. Co ten chudák pták a proè právì na první jarní den?