SEDÍCÍ LEV V ÈESKÉM STØERDOHOØÍ
Název je mo¾ná zavádìjící, ale osamìlý znìlcový vrch Boøeò v Èeském støedohoøí, strmící ji¾nì od Bíliny témìø z roviny do výšky 539 m, mù¾e z nìkterého úhlu pøipomínat sedícího lva. Poprvé mì napadlo toto pøirovnání pøi rozhledu z Doubravského vrchu u Teplic. Boøeò, na rozdíl od ostatních støedohorských kopcù, má témìø kolmé svahy, hluboké skalní prùrvy. Je pokládán za nejvìtší znìlcový masiv v Evropì. Kromì sopeèné èinnosti se na jeho utváøení podílelo i mrazové zvìtrávání, kdy vznikly skalní sloupy, vì¾e a jehly, puklinové jeskynì a sutì. Další podíl na tvarování tohoto vrchu má samozøejmì i eroze.
Boøeò se mù¾e pochlubit velmi bohatou kvìtenou. Zahrnuje asi 500 druhù rostlin, z nich¾ mnohé jsou vzácné a chránìné, napøíklad hvìzdnice alpská, hvozdík sivý, tolita lékaøská, kosatec bezlistý, taøice skalní, bìlozáøka liliovitá, len rakouský, kozinec dánský, lomikánen trsnatý a další.
Rozmanitá je i fauna tohoto vrchu. Zmíním alespoò lišku, jezevce, zajíce polního, kunu lesní i skalní, lasici kolèavu, rejska, výra velkého, krahujce obecného, ¾luvu hajní, dudka chocholatého, krkavce velkého, kavku obecnou, ještìrku, slepýše, u¾ovku obojkovou, zmiji obecnou, mloka skvrnitého, nìkolik druhù støevlíkù, z motýlù otakárka fenyklového, nìkolik druhù modráskù a baboèek.... Boøeò byl vyhlášen v roce 1977 státní pøírodní rezervací.
Tento osamìlý kopec nás u¾ delší dobu lákal k výletu, a tak jsme se na Boøeò vypravili jednoho letního dne pøed nìkolika lety. Výlet byl krátký, ale dramatický tak, jako je sám Boøeò. Cesta zaèínala na severním úpatí po zelené znaèce smíšeným lesem s pøevahou borovic, které nás pøivítaly intenzivní vùní. Fascinovala nás divoká scenérie kamení, v nìm¾ se uchytily stromy a další rostliny. Skalky s kvetoucím èistcem pøímým, hvozdíkem sivým a lomikamenem trsnatým, nad ním¾ poletovalo nìkolik modráskù.
Pøicházíme k odboèce, odkud je krásný rozhled na ®elenický vrch a Zlatník, na obzoru se tyèí lounské koopce, zahalené v silném oparu. Ani svit slunce není tak intenzivní, obloha je pota¾ena záclonou, vytvoøenou øasami (cirru), je dusno. Nevìstí to nic dobrého, ale my po chvilce odpoèinku pokraèujeme ve stoupání, které zaèíná být ještì strmìjší. Byla by škoda výstup vzdát, kdy¾ se nic nedìje. Tolik se tìším na vrcholové království kamení, které u¾ je témìø na dosah - ráda bych si nìco z toho alespoò naskicovala. Je zvláštní ticho, jen nìkde v dáli na severu se ozývá slabouèké zahømìní.
Zatím jsme celou cestu nikoho nepotkali. A najednou proti nám shora sbíhá nìkolik asi šestnáctiletých chlapcù, kteøí nás varují, abychom dál nepokraèovali, proto¾e to tam vypadá hodnì zle.... Váhavì postoupíme o nìkolik metrù výš, kde jsme ještì chránìni posledními stromy, a pøed námi se otevírá pohled na království svìtle šedých znìlcových balvanù, jim¾ kontrastuje temná šeï mrakù, zakrývajících Krušného hory. Hrozivý pohled, navíc umocnìný obèasným zablesknutím a slabým zahømìním. Ti chlapci mìli pravdu.
Moji spolupoutníci se ihned obracejí a nabádají k návratu, zatímco já, oèarovaná tímto dìsivým pøírodním divadlem tu stojím jako pøimra¾ená a po chvilce dokonce postoupím o nìkolik metrù výš a vylezu na kámen, který u¾ je mimo dosah stromù. Jsem si vìdoma hrozícího nebezpeèí, ale je tu nìco silnìjšího ne¾ strach, nìco, co mì doslova pøitahuje.... “Jano, neblázni, to není ¾ádná legrace!”, ozvalo se za mnou. Teprve teï se vzpamatuji a rychle se vracím k ostatním. Všichni pøidáváme do kroku, abychom byli co nejdál od vrcholu, bouøe se zlovìstnì blí¾í, hømí stále èastìji.
Slunce se schovalo za mraky, obloha celkovì potemnìla. Zatím spadlo jen pár kapek, tak¾e kameny na cestì jsou pìknì kropenaté. Nevnímáme nic jiného ne¾ cestu, bì¾íme a ani se nechceme zdr¾ovat vytahováním pláštìnek z batohu. Intervaly bleskù a hromù se zlovìstnì zkracují. Nevím, kde jsme pøesnì byli, kdy¾ se najednou rozsvítila obloha a souèasnì s ní ozvala strašná rána a já jsem mìla pocit, ¾e se zachvìla i zemì - pøímý zásah! Zároveò se protrhl tì¾ký baldachýn mraèen a spustila se taková prùtr¾, ¾e jsme byli všichni okam¾itì jako vodníci. I to patøí obèas k výletu.
Se vzácnou hvìzdnicí alpskou jsme se u¾ nesetkali, ale za¾ili jsme velké pøírodní drama. Kdybych neuposlechla kamarády a zdr¾ela se nahoøe o pár minuté déle, asi u¾ bych vám tuto pøíhodu nevyprávìla.
Jana Haasová - Vesuvanka
