O tom jak jsme uèili indiány sbírat houby
Je to ji¾ pøes tøicet let, kdy jsme se pøistìhovali do Arizony. Brzy jsme zjistili, ¾e tento stát má více tváøí. Mimo horkých pouštních ji¾ních oblastí, kde my jsme zakotvili, se na severu ve vyšší nadmoøské výšce, nalézají obrovské plochy nádherných borovicových lesù.
To nám dlouho nedalo spát a pøi první pøíle¾itosti, kdy¾ nám známý zapùjèil na víkend kampingový vùz, jsme se vydali na prùzkum a za osvì¾ením.
Za cíl jsme si zvolili oblast Bílých hor, na území indiánské rezervace kmene Navajo.
Kdy¾ si Bílý mu¾ rozdìloval toto území a vyhánìl indiány do rezervací, ani netušil, ¾e jednoho dne ho bude mrzet, jaké bohatství jim ponechal. Naštìstí pro nì se dnes ovšem toto rozhodnutí mìnit nedá.
Cestou jsme museli zdolat nároèný Canyon Slané øeky s mnoha vlásenkovými zatáèkami dolù a nahoru. Kampingový vùz byl pøi pøekonávání celkového výškového rozdílu cestou pomalý, a tak vzdálenost asi 350 km nám vzala dobré 4,5 hodiny èasu. Odmìnou nám byla nádherná pøíroda. Moøe mohutných lesù s výhledy do dálek. Øíkali jsme si v údivu:
„Sem by se bez potí¾í vešla celá Šumava“.
Nakonec jsme dorazili k našemu cili, k horskému jezeru Howley. Po zaplacení poplatku jsme se poèali zvolna projí¾dìt lesní cestou po okolí, abychom vyhledali místo k utáboøení. Ve voze se sedìlo pomìrnì vysoko, a tak jsme mìli dobrý výhled do stran. Kolem nás se støídaly pìkné mýtiny s lesnim podrostem. Náhle jsem zbystøil zrak a povídám ¾enì: „Všimla sis tìch hnìdých skvrn támhle a tady? Je to mo¾né, ¾e by to byly“…?!!! A to ji¾ vyskakuji z auta, abych se blí¾ podíval a nevìøím oèím. Høiby a høíbky kolem dokola! Desítky jich. A ty velikosti! Opravdu, jako v pohádce. A nikde ¾ádný houbaø! Neuvìøitelný zá¾itek. Musime to pøece fotit! Ale a¾ zítra, aby nám to nìkdo nevybral! Takhle pokraèujeme dva dny. Krájíme a plníme auto. Snad to bezúhony dovezeme domù. Koneènì si nás všimlo pár místních indiánù a ptali se, co jako s tím budeme dìlat. K našemu ohromení jsme se dozvìdìli, ¾e oni houby nesbirají ze strachu pøed otrávením!
A tak se stalo, ¾e dvìma Pra¾ákùm se dostalo neobvyklé pøíle¾itosti pouèit pùvodní obyvatele o pou¾ití a bezpeèném sbírání tìchto pøírodních darù.
Poznámka závìrem: Na toté¾ místo jsme se bìhem rokù nìkolikrát vrátili, ale takovou úrodu jsme ji¾ nikdy neza¾ili. Znamená to snad, ¾e se houby dostaly naším pøièinìním na indiánský jídelníèek?!
