Domov a doma
V Gosfordu, kde ¾ijeme ji¾ témìø 19 let, nedaleko místa kde bydlíme je krásná veliká moøská zátoka s mnoha palmami. Ještì se mi zdá, ¾e to není tak dávno, kdy¾ jsme tam projí¾dìli a já jsem si øíkávala – holka, kde to jsi, co tady dìláš? Ne, tenhle pocit ji¾ nemám.
Najednou cítím, ¾e ta buš kolem nás plná eukalyptù, ty nekoneèné píseèné plá¾e omývané vlnami oceánu a všechna ta zvíøena poèínaje klokany, koaly, to ú¾asnì pestré ptactvo se všemi tìmi barevnými papoušky patøí ji¾ neodvratnì k mému ¾ivotu.
Zde je to pravé vysvìtlení tìch dvou èeských slov – domov a doma.
Ano, pochopila jsem, ¾e jsem opravdu doma v Austrálii, ale nic to nemìní na tom, ¾e mám jen ten jeden domov, tam v Èeské republice.
Fotografie z Karlova Mostu
Díky za ta dvì èeská slova. Angliètina je nemá, ta má jen „home“. S tím bych si neporadila a nemohla jsem se s tím poradit dosti dlouho ji¾ od samého poèátku, tedy našeho pøíletu do Austrálie, den pøed sv. Václavem 27. záøí, nedlouho po tom èerném datu 21. srpna 1968.
Pøijala nás zem plná slunce, pøátelských lidí, ale pøesto jsme byli ztracení zvláštì bez znalosti angliètiny.
Bylo to velké štìstí dostat mo¾nost ¾ít v zemi svobody, byla zde nadìje zaèít nový ¾ivot. Chápali jsme to tehdy plnì v tìch zaèátcích jako nadìji ?
To není nadìje
já se jen dr¾ím
letmých pohledù
jak slepec bílé hole
bolí to èekání
ale nudu zahání
je to snad jen hra
je to posedlost za nìèím
co se ztrácí
jak odlétající ptáci
za nìèím co je beznadìjné
èemu se upírá víra
ale ka¾dý pohled
je opìt jedno klepnutí hole
o kraj chodníku
jeden krok nìkam odnikud
ale pøeci jeden ještì
jsem obraz ve slepém zrcadle
a po nìm slzy stékají
jak kapky dlouho tou¾eného deštì.
(Sydney 1969)
Lehko se v takové situaci podléhá malomyslnosti. Nejen my dva s man¾elem jsme to pro¾ívali, ale také náš sedmiletý synek ve škole, kde se nemohl se spolu¾áky domluvit. Hlavnì pro nìj jsme ale chtìli aby ¾il ve svobodné zemi. Veèer ne¾ usnul jsem mu èetla èeské pohádky, které posílala moje maminka a sestra z Prahy.
Odešli jsme tedy z domova a vsadili jsme jak se øíká na jednu kartu.
Mù¾eš se ptát
kdo ztrácí víc –
kdo vsadil ?
kdo nevsadil nic ?
V¾dy» i s prohrou
získáš
nebo» bez bolesti
tváø svého štìstí
nikdy nepoznáš!
