Na zaèátku bylo slovo Achatit (3/3) Kdy¾ jsem mìl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolínì nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vùbec, ¾e bude mùj ¾ivotní osud s tímto mimoøádným èlovìkem na více jak dvacet let dost úzce propojen a svázán.
Ve vìku 80 let se Hans Schirmer rozhodl v roce 1994 firmu prodat, proto¾e nenašel vhodného následovníka. O 10 let pozdìji, kdy byl ji¾ tì¾ce nemocný, musel být svìdkem zániku své firmy, kterou tak pracnì vybudoval. Zemøel nìkolik mìsícù pozdìji, dne 19.záøí 2004 krátce pøed svými 90. narozeninami.
Poslední rozlouèení s panem Schirmerem bylo dùkazem toho, jak byl ve své ètvrti vá¾en a oblíben. Tak jako on byl celý ¾ivot skromný, tak vypadala i jeho poslední cesta. Za jeho skromnou rakví z jednoduchého døeva kráèely mìstem desítky lidí. Místo kvìtin vymalovala jeho vnouèata svému milovanému dìdeèkovi na poslední cestu na povrch rakve své obrázky – on si pøece kvìtiny nepøál. V jeho závìti bylo toti¾ napsáno, ¾e všichni smuteèní hosté mají své peníze, za které by mu koupili kvìtiny, odeslat na konto jedné dìtské nemocnice v Kolínì nad Rýnem.
Tím konèí zajímavý a nevšední pøíbìh èlovìka, který se - aè nechtìl - zapsal do dìjin nìmeckého podnikání. Mohl by být pro mnoho mladých lidí pøíkladem nejen pro své podnikatelské a obchodní umìní, ale hlavnì pro svùj èestný charakter.
Ondøej Suchý:
Firma ACHATIT SCHIRMER musela za dobu své existence udìlat svými „výrobky“ radost miliónùm lidí po celém svìtì! Plastiky nástìnné, plastiky zdobící polièky a sekretáøe domácností, plastiky velkých rozmìrù, které se staly ozdobou mnoha interiérù. Jaké bylo mé pøekvapení, kdy¾ jsem si ovìøil u dcery komika Felixe Holzmanna, ¾e velká plastika Grocka, kterou si z obdivu k tomuto klaunovi pan Holzmann v Nìmecku koupil, pocházela z ACHATITu! Dodnes zdobí letní sídlo, které rodina Holzmannova obývá…
Jako milovník cirkusových klaunù a filmových komikù jsem vdìèný kamarádovi Václavu ®idkovi za to, ¾e mi postupnì daroval všechny plastiky, které vytvoøil nejen on, ale i nìkteøí jeho kolegové z ACHATITu. Vznikla tak v Èechách ojedinìlá sbírka, která zatím sice zdobí jen mùj pra¾ský pøíbytek, ale v budoucnu ji urèitì pøíle¾itostnì vystavím, aby ji mohla shlédnout i širší veøejnost. Pùvodnì mìla být souèástí stálé expozice v šemanovickém kulturním a spoleèenském minicentru Nostalgická myš. Bohu¾el – toto zaøízení bylo díky nezodpovìdnosti nových majitelù dovedeno bìhem tøí let k zániku, a tak si musí achatitovské plastiky na obdiv veøejnosti ještì nìjaký èas poèkat.
Mám z toho smíšené pocity: Na jedné stranì jsem si vìdom, ¾e by všechny ty figury mìli mít lidé mo¾nost vidìt, na druhé stranì jsem - jako starý sbìratelský „lakota“ - š»astný, ¾e je mohu mít stále na oèích sám.
Dodateènì Ti dnes ještì jednou dìkuji, Václave - za Tvé pøátelství i za ty klauny!
Nakonec ještì jedna zajímavost, na které si pan Schirmer velmi zakládal, byl na ni pyšný a je hodná zamyšlení. U firmy pracovalo na 140 zamìstnancù z dvaadvaceti a¾ ètyøiadvaceti národností z celého svìta, všichni ¾ili jako jedna rodina, bájeènì si rozumìli a v tom taky spoèíval úspìch jeho firmy.
Spisovatel, scénárista, textaø, karikaturista, redaktor a moderátor Èeského rozhlasu.
V šedesátých letech pracoval nejprve jako aran¾ér, pozdìji jako asistent v Ès.televizi a redaktor èasopisu pro dìti Sedmièka.
Dvacet let byl volným novináøem, redigoval humoristickou pøílohu Svobodného slova Kvítko, deset let uvádìl v Ès.televizi svùj poøad Kavárnièka døíve narozených.
Napsal na 550 písòových textù, mj. pro H.Hegerovou, K.Èernocha, D.Patrasovou, M. a T.Elefteriadu. Zajímá se o vše, co se týká poèátkù kinematografie, filmových, divadelních, cirkusových a kabaretních klaunù a komikù. Napsal na dvì desítky knih a uskuteènil øadu samostatných výstav kreslených vtipù a karikatur, u nás i v zahranièí.