Filipojakubská noc - noc čarodějnic

Lidé se ptají, tradice jsou někomu známé, nebo je rád přijímá, jindy ne, každý do tohoto svátku vkládá své, ale podstata zůstává. Lidé cítí tajemno, chtějí se bavit a o to tady jde. Přichází léto, nejkrásnější čas v roce, čas otevírání. 

A jsme u toho. Že by v dubnu? Ale ano. Cítíme počátek léta. Nikdo nepochybuje, že 21. března nastává úřední jaro, je rovnodennost. Slunce putuje přes rovník. 21. června kulminuje na obratníku Raka a začíná léto. 23. září je opět na rovníku, je rovnodennost, začíná podzim a 21. prosince kulminuje na obratníku Kozoroha, začíná zima. Jsou ale v roce ještě i čtyři mezidobí. Zima se kloní k jaru, jaro k létu, léto k podzimu a podzim k zimě. Tato mezidobí jsou rovněž velmi silná a naši předkové je slavili a vítali. Vzpomeňte, proč v únoru ctili svátek Hromnic, spojený s příchodem světla, svěcením svíček. Na Hromnice, 2. února se otevírá jarní brána. Nastává zvrat v počasí, dny se delší a příroda spěje k jaru. To pravé jaro, je samozřejmě v den jarní rovnodennosti 21. března. Ale na Hromnice už probíhá příprava na toto počáteční období.

Podobné to je i 30. dubna, na posvátnou Filipojakubskou noc, kdy se věřilo, že čarodějnice po prodělání jarní očisty se slétly na svůj Sabat, aby oslavily příchod léta. Otevírá se totiž na 1. máje letní brána. Jaro spěje k létu. Pro úplnost vzpomenu ještě otevírání podzimní brány – Letnice. 10. srpna na Svatého Vavřince. „Svatý Vavřinec, první podzimec“. No a 1. listopadu na Dušičky, se otevírá zimní brána. I ty se ctí, ale zase trochu jinak. Každá roční doba si nese své.

Kdo jsou čarodějnice a jak probíhá jarní očista? Je v povědomí lidí, že na každé vesnici dříve žily ženy se zvláštní schopností, citlivostí. Říkalo se jim báby, vědmy, kořenářky… Neobejde se bez nich žádná pohádka. Jejich zvláštní schopností byla hluboká moudrost, cit pro potřeby jiných a touha pomáhat. Nelenily sbírat léčivé byliny a potom je rozdávat k léčení lidem i dobytku. Věděly, kdy a co trhat. Byly zvány k porodům, které vedly. Uměly poradit v záležitostech lásky, neštěstí, byly soucitné a dělaly to rády. Víme zase všichni, jak neblaze se na nich podepsala doba inkvizice, známá z dějin jako upalování čarodějnic. Monstrprocesy šly napříč Evropou a hromadně byly tyto ženy ničeny. Jejich řemeslo bylo vyhubeno. Ještě na konci 19. století nesměly ženy studovat, byly uměle drženy v nevědomosti a ženská doména – porody či ošetřování nemocných byla ovládnuta muži. Jen velmi zvolna se vyhrocený stav normalizuje a 21. století už opět patří hledání ztracené ženskosti.

A jak to souvisí s ohněm a s pálením? Oheň je symbolem Ducha. Duch v každém z nás je naše mužská síla, naše mužská část osobnosti. Je to aktivita, tvořivost, dávání, práce pro jiné. A Duše? To je zase žena v nás. Ženská síla. Je to pasivita, něha, přijímání, trpělivost, porozumění. Muž a žena v každém z nás touží po vyrovnání se, po spojení. Člověk je zdravý a harmonický, má li od všeho trochu. Aby se dobré vlastnosti mohly projevit, je nutná očista od únavy, jedů, negativních pocitů, zloby, agrese, chtivosti, závisti. To vše musíme ze svého těla odklidit, spálit, očistit, abychom mohli přijímat to lepší, abychom načerpali novou sílu, otevřeli se té světlejší části roku, kterou nám příroda v tuto dobu nabízí. Oheň je vždy očistný, spaluje co není potřebné, co už je překonané, určeno k zániku. Staré zaniká a zánik otevírá cestu novému, zdravému, krásnému. Léto je cesta srdce.

A kdo jsou dnešní čarodějnice? No přece všechny ženy, které rozdávají lásku, rozdávají zdraví, pohodu a štěstí. Jsou to ženy léčitelky a těmi jsou přece maminky, manželky, partnerky, spolužačky, spolupracovnice, přítelkyně a já nevím jaké ještě tituly mám vypsat. Jsou to ty ženy, které pro někoho něco znamenají, které umí dávat lásku.

Filipojakubská nebo také Valpuržina noc z 30. dubna na 1. května je tedy jednou z tajemných nocí, kdy prý mají temné síly větší moc než jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy mohly zlé síly škodit lidem se daly také podle starobylých legend nalézt četné poklady, které této noci opouštěly podzemí. Ten, kdo se vydal poklad hledat, se musel vyzbrojit květem z kapradí, svěcenou křídou, hostií a dalšími ochrannými předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na čarodějnickou oslavu - sabat. Proto se této noci říká "noc čarodějnic".

Jana Muroňová