Milionář a jeho malý ptáček

aneb Povídky o milionáři

Jedno moudré přísloví říká: Kdo šetří má za tři. Druhá moudrá pravda nám říká: Desetník je král milionů. Krásné přísloví, krásná rada, jejíž pravý význam poznáte, až když se s takovým milionářem setkáte. Může to být člověk pracovitý, rozumný, ale když to s tím šetřením přehání, je to chudák, který většinou žije sám jen se svými penězi. Člověk bez přátel, bez radosti, člověk v jádru nešťastný.

* * *

Dívce se zdálo, že Milionář žije jen pro svého malého ptáčka. Žijí si jako jedno tělo, jedna duše. Mají všechno, co k svému životu potřebují. Byt jen pro sebe, prostorný obývák, kde se nestačí usadit ani smítko prachu, ložnici, kde druhou postel nikdo nerozhází, nikdo nesvítí druhou lampičkou a nikdo, kromě Milionáře, v noci nesplachuje záchod. V celém bytě je uklizeno, nikde není odložená tužka, papír, natož brýle. I mobil má své stálé místo. Počítač je samozřejmě v područí vyšívané dečky. Sporák svítí vycíděný jako právě dorazivší z obchodu. Ať se otevřou kterékoliv dveře, začne hrát hudba, V každé místnosti jiná. Jen v koupelně a na toaletě při otevření dveří hraje rádio. Jen na místě odpočinku možno vnímat zprávy ze světa, těšit se na blaženou budoucnost. Ptáček si s budoucností starosti nedělá. Milionář jen trochu. Je zajištěný. Peníze má uložené v bance, úroky rostou, na obživu mu stačí důchod. Dopřeje si jednou za rok dovolenou a ještě ušetří. Svému ptáčkovi nic moc nekupuje. Ptáček si o nic neříká. Ptáček je spokojený. To Milionáři vyhovuje. Ušetřené peníze ukládá do banky. Nosí je tam každý měsíc. Pěšky, nač utrácet za benzin.

Milionáři stojí pod oknem auto. Krásný mercedes. Černý, nablýskaný. Milionář několikrát za den přistoupí k oknu a kochá se na něj pohledem. Oči nezvedá, aby neviděl komín opatovické elektrárny. Ten pohled nemá rád a nikterak se tím netají. S pýchou se dívá dolů na svůj vůz. Na dálku ho hladí. I svého ptáčka hladí. Rozmazluje ho, protože je rozumný. Nechce otevřít okno, když má být zavřené, nežádá si zavřít okno, když má být dokořán. Milionář a jeho malý ptáček si spolu láskyplně povídají a dalo by se říct, že spolu žvatlají o nikom a o ničem. Jen tak se ujišťují, že bez sebe nemohou žít, že se vzájemně potřebují, že se mají rádi. Že jsou kamarádi.

Někdy by chtěl ptáček trochu svobody, ale to je na Milionáře příliš. Bojí se nejistoty, bojí se rizika. Ptáčkovi by se to mohlo zalíbit a co s tím? Kam by to vedlo? Milionář se zamyslí a koupí mu zrcátko. Aby se ptáček mohl zhlížet. Aby se zabavil, aby na žádné zálety nemyslel.

Dívka zazvonila. Milionář vyhlédl oknem. Uviděl její autíčko stát vedle svého mercedesu. Zmáčkl bzučák a čekal, až dívka vejde do bytu. Byl zvědavý, co mu dívka přinesla. Ta mu tentokrát přinesla básničku. Posadila se za stůl, rozložila papírek a začala se smát. Milionář, který čekal něco na zub, byl překvapený natolik, že zůstal stát.

Dívka mu papírek nepodala, ale začala nahlas číst: „Opatovice. To je nadpis,“ zachichotala se.

Milionář se posadil.

Dívka nasadila vážný tón: „Neuvařil byste mně kafe?“ otázala se jakoby nic.

Milionář se zvedl. Zatímco točil vodu na kávu, dívka se ke čtení neměla. Čekala, až bude mít šálek na stole, až si osladí, zamíchá a usrkne první lok.

Znala jeho aversi vůči komínu, tak to napsala a chtěla mu to přečíst nahlas. Číst by si to mohl, kdy chce, ale on nečte, proč taky, pomyslela si.
Když se dočkala kávy, začala slavnostním hlasem a zopakovala nadpis.

„Opatovice
Otevřená krajina Polabí
zelený ubrus
rovný stůl
a ticha půl
tady se klube z mystérie
elektrická energie
a rozpíná se po drátech
aby ti svítila
vařila
aby ti hrála do ouška
falešnou symfonii
že hřeje jen
a nezabíjí.“

Milionář si netečně míchal svoje kafe, nic neříkal, zatímco jeho malý ptáček začal vyvádět jako pošuk. Vyletěl z klece, sedl si dívce na rameno, opřel si zobáček o její pusu a začal ji oštipkávat a oklobávat a přitom švitořil, zobák nezastavil. Bílá šošulka se mu jen chvěla a nádherná modrá pírka se natřásala blahem.

Dívka se v duchu chichotala nad Milionářovým překvapením, zaklonila hlavu a nechala se ptáčkem laskat.

Milionář se za chvíli vzpamatoval a zvolal: „Ferdíku, Anduláku, nech toho a pojď ke mně!“

Dívka se na ně překvapeně podívala a posléze prohlásila: „Je nebezpečné líbat tak malého ptáčka. Mohl byste ho spolknout.“

Příště: Milionářův esprit

Marta Urbanová

* * *
Ilustrace © Roman Kelbich
Zobrazit všechny články autorky