Jak jsem se stala redaktorkou – 9.část
Jak dnes žije světová rekordmanka

První opravdu slavnou osobností, s níž jsem šla psát rozhovor, byla paní Jarmila Kratochvílová. Naše mistryně světa a stále ještě držitelka světového rekordu v běhu na 800m oslavila v loňském roce své 60. narozeniny a pomalu se svým věkem začíná řadit mezi seniory.

Samozřejmě jsem měla velký respekt a proč to neprozradit, trochu strach. Paní Jarmila bydlí velmi blízko naší vesnice a navíc byla trenérkou své slavné následovnice Ludmily Formanové, také mistryně světa, kterou jsem ve 2. třídě učila. Využila jsem toho, že můj známý má kamaráda, který je příbuzným paní Kratochvílové – znáte to… No a přes něj jsem dohodla naše setkání.

Prý jediné, co ji zajímalo, bylo, jestli nejsem z bulváru, a pak přikývla a dovolila, aby mi dali její telefon. Hlasem docela rozklepaným jsem si s ní domluvila schůzku na atletickém stadionu v Čáslavi, kde působí jako trenérka.

Začaly jsme fotkami. Paní Kratochvílová ochotně zapózovala na atletické dráze, a protože se znám a vím, že víc než polovina mých fotek je vždy k zahození, mačkala jsem spoušť- mockrát. Uvnitř kanceláře, kam jsme potom došly, je na zdi moc hezká zarámovaná fotka s časem světového rekordu. Sundaly jsme ji ze zdi a použily jako dekoraci k dalším fotografiím.

Zakázala jsem si myslet na to, kolik novinářů a jak slavných už tuhle naši atletickou legendu zpovídalo, a že otázky, které žmoulám v notýsku, už byly určitě mockrát položeny… A začaly jsme si povídat.

Ukázalo se to, co je dávno známé. Opravdoví mistři, lidé, kteří mnohé dokázali a mají být na co pyšní, jsou většinou skromní, milí a vůbec ne nafoukaní. A přesně taková je i Jarmila Kratochvílová, mnohonásobná mistryně světa i Evropy, v roce 1983 vyhlášená jako „Sportovec Evropy“.

Na mé otázky v pohodě odpovídala, bylo to velmi příjemné a já jsem na svou trému brzy zapomněla.

Vyprávěla mi o dětech, které trénuje, o jejich docela jiných materiálních podmínkách- a přece- to hlavní zůstává stejné. Kdo chce něčeho dosáhnout, musí být tvrdý sám k sobě, poctivě trénovat, obětovat volný čas, zábavu. V dnešní době, která nabízí tolik lákadel, tolik možností, je opravdu cílevědomých dětí minimum.

Paní Kratochvílová vzpomínala na své výhry i prohry, na chybu, když při dobíhání závodů na 400 m v roce 1981 v Římě z radosti zvedla ruce nad hlavu ještě před cílem, a tím zdržením jí o setinu vteřiny unikl světový rekord. Říkala, že když přivře oči, vidí všechny své důležité závody před sebou jako na filmovém pásu.

Jako každý slavný a úspěšný člověk se setkala i s pomluvami a podrazy. Svá trápení nevykřikovala do světa, vyběhla někam do lesa a tam se o samotě vybrečela. Pak si doma nalila sklenku vína, sedla si do křesla a pustila si v televizi nějaký hezký film.

Je patriotkou svého rodného Golčova Jeníkova, kde má své kamarády už od školních let a odkud se ani přes lákavé nabídky nikdy neodstěhovala.

Vzpomínala i na to, jak ji v dobách její slávy lákaly různé strany do politiky. Vždycky s díky odmítala. Zvyklá vždy pracovat poctivě a naplno, nemohla by dělat to, čemu nerozumí. Ráda svou popularitu využívala k propagaci sportu, absolvovala spousty různých besed, je patronkou Českého hnutí speciálních olympiád.

Světový rekord, který drží už téměř 30 let, je neuvěřitelným výkonem. Přiznává, že si často říká, už aby ho někdo překonal, a pak má vždycky po sezóně radost, že se to zatím nikomu nepovedlo. Možná prý na olympiádě v Londýně padne, ale kamarádi v oddíle nechtějí ani slyšet. Za rok a půl, až opravdu uplyne těch 30 let od jeho vytvoření, slibují uspořádat velkolepou oslavu.

Při loňských oslavách svých narozenin dostala obrovský dort ve tvaru atletického stadionu a na něm tretru z marcipánu. Ale dodává, že víc než na sladké je na maso. Prý takový řízek jako rádiovka- jak říkávala Helena Fibingerová- ten nemá chybu.

Mluvíme i o přerodu závodníka v trenéra, o komplikovaných vztazích mezi nimi. Mezi ní a jejím trenérem Kváčem to také občas zaskřípalo. Jeho tréninkové metody byly velmi tvrdé, ale podřídila se, chtěla vítězit. Ona sama je svým svěřencům spíš kamarádkou, svému trenérovi je však vděčná, na jejích výsledcích měl lví podíl. Čas smazal všechny spory, kdy každý z nich měl jiné představy, co je správné. Tenkrát se učili za pochodu oba, a dnes, když se potkají, rádi na to vzpomínají.

Paní Kratochvílová dnes trénuje děti, které v dobách její slávy ještě dávno nebyly na světě. Tretry dávno pověsila na hřebík, u atletiky ale zůstala. Víte, já se bez atletiky a těch věčných tepláků prostě neobejdu- směje se na závěr.

Popřála jsem naší slavné atletce hodně štěstí- možná mezi jejími svěřenci roste nový mistr světa- kdo ví..

Můj rozhovor s paní Jarmilou Kratochvílovou vyšel v časopise Doba seniorů v říjnu loňského roku a paní Jarmila v něm neškrtla ani slovo, nevyřadila ani jedinou fotografii.

Eva Procházková

Další články autorky