Co mi dává tanec...
Kotek, zvaný té¾ kot, je lidový tanec, který se tanèil u¾ v 16. století. Stejnì se ale jmenuje i taneèní soubor, který ji¾ existuje více jak 35 let. Umìleckou vedoucí a choreografkou souboru Kotek je Naïa Rokytová. Ano, správnì si spojujete toto jméno s Janem Rokytou, kterého jsme ji¾ na stránkách pøedstavovali. Naïa, jeho ¾ena, zapojila do posledního vystoupení souboru oba syny, snachu a všechna tøi vnouèata. Tomu nejmenšímu bylo rok a pùl.
V souboru pùsobí i èlenka Spoleènosti senior Sylva Èurdová, kterou jsme oslovili ke krátkému rozhovoru:
Jak dlouho v souboru pùsobíš? Vašimi èleny jsou amatéøi nebo i profesionálové?
"Jsme amatéøi, nìkteøí se vìnují folkloru od mládí a hlavnì všichni k nìmu máme vøelý vztah."
Na vašem posledním pøedstavení bylo milé, ¾e v souboru úèinkovaly i dìti. Jsou èleny vašeho souboru anebo ta spolupráce je náhodná?
"Ne, my nemáme ¾ádný mláde¾nický dorost, ale nìkteré z úèinkujících dìtí k mám opravdu patøily. Vìtšinou to byla vnouèata našich èlenù èi èlenù cimbálové muziky Ondøejnica, která byla hostem našeho vystoupení."
Pøipravit pøedstavení spolu s malými dìtmi je asi hodnì nároèné.
"Nároèné to bylo jak pro nás, tak pro dìti. Nejprve jsme se museli dokonale nauèit všechny tance, které jsme na vystoupení s dìtmi pøedvádìli, na zkouškách jsme se støídali "v zastupování dìtí", tedy jednou jsme tanèili jako dospìlí, potom jako dìti. Kdy¾ se k nám dìti pøipojily, uèili jsme je nejen taneèky, ale hlavnì jsme si museli vzájemnì na sebe zvyknout. Dìti vidìly nové, neznámé lidi, co¾ u tìch opravdu malièkých párkrát vyvolalo slzièky. Ale kdy¾ si na nás zvykly, bylo jejich chování bezprostøední."
Problematické bude asi shánìní finanèních prostøedkù.
"To je pravda. Na bì¾nou èinnost, tedy na financování nájmu sálu, kde pravidelnì zkoušíme, finance nesháníme, ty hradíme za svých prostøedkù. Všechny funkce, které jsou nutné pro èinnost souboru, vykonáváme dobrovolnicky a tedy zdarma. Také kroje si poøizujeme svépomocí, hoši vyrábìjí rekvizity a dìvèata jsou zruèné švadlenky s fantazií. Ale, kdy¾ chceme uspoøádat koncert, je nutné sehnat sponzory. Obèas si nìco "vytanèíme", ale vìtšinu akcí dìláme druhým pro radost, bez nároku na odmìnu."
Co èlenská základna?
„Co do poètu je nás ¾en dost, ale schází mu¾i. Je to asi bì¾né u všech folklorních souborù. Ale tøeba toto ètení nìjakého mu¾e inspiruje a pøijde mezi nás. Zkoušíme ka¾dé úterý od 19 hodin na Janáèkovì konzervatoøi v Ostravì."
Kde nejèastìji vystupujete?
"Vystupujeme na Janáèkovì konzervatoøi. Máme tam pozvané hosty, kteøí s námi vystupují. Letos to byla kromì dìtí cimbálová muzika Ondøejnica. Vystupujeme také napø. na plese Sdru¾ení pìstounù, v domovech dùchodcù, jsme úèastníky Májové Plesné a letos jsme se zúèastnili Tøebovického koláèe.Vystupovali jsme v Ro¾novì p. R. Pøipravujeme vystoupení, kde èerpáme jak hudebnì, tak taneènì z období baroka. Pøedvedeme také tance Noctem beatam a Orpheus ad choreas, které pochází ze sbírky neboli KODEXU ORPHEUS z r. 1698, nalezeného na Velehradì. Jsou to sice pomalé tance, ale pøesto nebo snad právì proto je na nich hodnì práce. V tom pomalém provedení je vidìt ka¾dá chyba a také taneènì je to trochu odlišné od klasického folkloru."
Co ti tancování pøináší?
"Jen samou radost. A myslím si, ¾e díky tomuto smysluplnému pohybu mohu øíct, ¾e mì mé tìlo poslouchá a hlavnì nikde nebolí. Ale není to jen o tanci, je to hlavnì o dobrých lidech se stejnými zájmy.
Jsme dobrý kolektiv a máme také vlastní hymnu. Její úvodní slova jsou: Stateèní veteránové stále vydr¾te,.... a v další sloce to pokraèuje .. bì¾ky, kola neskládejte, øeky s chutí sjí¾dìjte."
Za pøedstavení souboru a rozhovor podìkovala
Ludmila Holubová