Můj objev: seniorské hřiště

Pejska k denním procházkám nechci, jak mi radila paní doktorka, aby se mi snížila hladinu tuků v krvi. Nicméně musel jsem začít uvažovat, kam chodit, abych měl víc pohybu, protože jen tak courat bez cíle mě nebaví. Na internetu jsem narazil na zprávu, že byla obnovena grotta na Grébovce a že tam otevřeli hřiště pro seniory.

 
Byla krásná podzimní a teplá listopadová neděle, a tak jsme se tam se synem vypravili. Musím přiznat, že to byla přiměřeně náročná procházka šplhat kopec z Vršovic až skoro na Vinohrady, ale bylo to příjemné. Vítr sfukoval žluťoučké listí se stromů, po cestách se shlukovali pejskaři, a jejich miláčci se proháněli po trávě. Kolem nás v obou směrech korzovali rodiče se svými ratolestmi. Grotta nás překvapila svou novotou, ještě loni tu byly trosky se zakázaným přístupem.

V tu chvíli jsem se začal zajímat o to hřiště pro seniory, prý v blízkosti nedalekého obnoveného jezírka. Zeptali jsme se starší dámy, která se identifikovala jako místní, kde přesně to je – ale nevěděla. Tak jsme se vydali hledat a ověřili si platnost hesla: kdo hledá, najde.

Kousek nad jezírkem byly na hřišťátku dva měsíce staré přístroje, na nich neskotačily děti, a na lavičce jediná osamělá babička. Přisedl jsem a zahájil konverzaci. Prý už to několikrát vyzkoušela, a i dnes měly přijít dvě kamarádky - ale nepřišly. Když tu byly poprvé, byly tu prý i dvě instruktorky, které radily, jak cvičit, aby starouškové nepřišli k úhoně. Já se musel spokojit s instrukcemi na desce ( s přehozenými popisky přístrojů) a s řádem, který zdůrazňoval, že to je hřiště pro seniory, a že děti mají své hřiště o kousek dál. Městskému policajtovi, který přišel na kontrolu, přítomnost dětí nevadila, ale sám atrakci nevyzkoušel, i když jsem ho žertem vyzval.

Tak jsem se dal do testování všech čtyř přístrojů.
Ten první byla sedačka se stupačkami s rámovým držadlem vpředu, vyžadoval přitažení, při čemž se zvedl zadek cvičence a postava se částečně vzpřímila. Cvičení samo o sobě nebylo až tak náročné, problém mi trochu dělalo překročit sedadlo jednou nohou. Přesto jsem toho za chvilku nechal a šel zvědavě okusit přístroj další, protahovací zařízení.

Tady už to bylo trochu náročnější a připomínalo podobný stroj ve fitcentru. Úkolem bylo při sezení stáhnout hrazdičku před tělo. Šlo to sice hladce, ale přece jen to vyžadovalo určitou opakovanou námahu. Takže, když jsem pocítil, že to už stačí, přešel jsem na další mučidlo.
To slouží k procvičování chůze a střídavě se pohybuje nohama vpřed a vzad. Trochu mi trvalo, než jsem pohyb správně nakoordinoval, ale pak už to byla docela legrace stříhat nohama sem a tam.

Největší potíže jsem měl na přístroji posledním, pohyblivém stupátku, umožňujícím pohyb do stran. Při pohybu jednou nohou problém nebyl, těžiště těla zůstávalo svislé. Ale to nebyl úkol! Šlo tu o rozhýbání těla v kyčlích, a tady mi chvíli trvalo, než jsem chytil správný grif.
Protože jsem si byl vědom, že jsem vlastním synem fotografován a filmován, tak jsem se musel snažit. Nakonec jsem příjemně znaven usedl na jednu tu seniorskou atrakci a nechal se pro legraci vyfotit, jak jsem zdecimován.
http://www.youtube.com/watch?v=D5CAi7XHEi4&feature=youtu.be

Cestou domů jsem cítil jemnou bolest v kyčlích a nazítří zas svaly od ramene k lokti. Paní doktorka by měla ze mne radost a já také cítil zadostiučinění, že jsem pro své zdraví něco konkrétního udělal.

Po příchodu domů jsem usedl k počítači a strýčku Googlovi zadal heslo: Hřiště pro seniory. Tam jsem zjistil, že podobných hřišť pro seniory je v Praze víc, např. na Petřinách, Červeném vrchu, v Podolí, Modřanech, Řepích, ale že také se nedalo zahanbit Brno, Zdice či Sušice a zřejmě i další města. Z provozu některých hřišť existují na Youtube i videa. Na webu lze také vyhledat nabídky firem, které rychle pochopily, že výroba cvičebních strojů může být zajímavý a spolehlivý byznys, protože objednavatelé, zpravidla obce, jsou hodnověrným obchodním partnerem.

Ještě jsem zjistil, že dlouhodobě mají se seniorskými hřišti zkušenosti v USA, a v Evropě, že jsou na špici Skandinávci. Po rozšířených hřištích na pétanque, hře s koulemi oblíbené zejména ve Francii, jsou tato hřiště s rozličnými posilovacími přístroji další možností, jak nenechat své tělo napospas lenosti.

Tak nezapomeňte: orgán, který se nepoužívá, zakrní!
Hurá na hřiště!

Ivo Antušek

Další články autora