Quien busca, halla
aneb Kdo hledá, najde!

Rozhovor s Josefem Krámem o důležitosti regionální historie, Rychnovu nad Kněžnou, Karlu Poláčkovi a Bohumilu Hrabalovi

Řadu let se zabýváte historií Rychnova nad Kněžnou. Rodákem ale nejste. Jak jste se vlastně do Rychnova a k historii města dostal?

Narodil jsem se sice v Pardubicích, ale pocházím z Vysoké nad Labem, což je vesnice mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Vystudoval jsem český jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Praze, studia dokončil v roce 1959 a jen pro zajímavost – mými spolužáky o rok výš tehdy byli pozdější zakladatelé Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. A jelikož mě od mládí bavily jazyky, dokončil jsem v roce 1966 ještě studium španělštiny a pak si udělal doktorát.
Do Rychnova jsem přišel v roce 1960 na svoje první učitelské místo na tzv. umístěnku. Na fakultě mě sice před Rychnovem varovali, že je to díra, a kdoví, zda tu vůbec připomínají Karla Poláčka. Musím objektivně přiznat, že když jsem do města přišel, tak zde skoro žádný kulturní život nebyl. Hrálo tu jediné kino, a to ještě ani ne každý den. Teprve později se zde začaly rozvíjet různé kulturní aktivity, jako byla třeba známá Rychnovská 8 (celostátní soutěž amatérských filmů s mezinárodní účastí). Postupně se zde vytvořila skupina lidí, která se věnovala kulturnímu životu ve městě. Sem patřil například přednosta železniční stanice pan Požár, který se věnoval amatérskému filmu, nebo Jaroslav Doleček, který se v amatérském filmu stal dokonce evropskou špičkou. Já se zajímal více o historii města a o lidi, kteří zde žili. To vycházelo částečně z mé učitelské profese, působil jsem totiž jako učitel češtiny na rychnovských odborných školách osmatřicet let a často se studenty chodil na různé exkurze po městě. Nemluvě o tom, že jsem s nimi bezmála třicet let jezdil průměrně dvěma autobusy každý měsíc do divadel v Hradci Králové, Pardubicích, Šumperku a Náchodě. Prostě jsem nechtěl, aby znali jen cestu od nádraží ke škole, ale aby věděli o Rychnově mnohem více, aby znali jeho minulost, památky… Tak jsem se začal o historii Rychnova intenzivněji zajímat. Kromě toho jsem dlouhé roky o sobotách a nedělích, ale i o prázdninách vedl v Rychnově oddíl dětské turistiky – jedním z jeho členů byl i Roman Šebrle…

Jste autorem Průvodce Rychnovem nad Kněžnou, který vyšel knižně v mnoha vydáních, ale zároveň jste vydal i jeho digitální podobu na DVD, kterou pravidelně aktua­lizujete a doplňujete o nové materiály, fotografie a texty. Domnívám se, že svým širokým záběrem nemá tento regionální průvodce prakticky u nás obdoby.
Tak to mě těší. K práci na průvodci jsem se dostal už před rokem 1983. Tehdy se mělo připomínat 725. výročí první zmínky o Rychnovu nad Kněžnou a okresní lidová knihovna mě požádala, zda bych napsal něco o městě. Tu nabídku jsem uvítal, dal dohromady text, ten prošel regulérním recenzním řízením, ovšem kniha nakonec nemohla vyjít s ohledem na moje postoje z roku 1968. Nakonec v osmdesátých letech vycházely některé části z mé publikace pod pseudonymy Rich. Novák a K. Něžná v Rychnovském zpravodaji, ale nikdo neměl tušení, že jsem to já. Pak přišel přelomový rok 1989, rukopis jsem dal přečíst novým představitelům města a okresu a oba mi nezávisle na sobě řekli, že je to výborné, leč že nemají peníze. Takže jsem to pak začal vydávat vlastním nákladem a činím tak doposud.

Při studiu historie města jste samozřejmě nemohl nenarazit na Karla Poláčka. Pokud vím, tak jste to byl vy, kdo nově upřesnil datum Poláčkova úmrtí.
V roce 1992 jsem se zúčastnil první mezinárodní poláčkovské konference a na ní účastníci mluvili o tom, že za dva roky budeme vzpomínat padesátého výročí úmrtí Karla Poláčka 19. října 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Nejprve jsem se domníval, že se jen někdo spletl, ale když pak toto výročí připomínali další, vystoupil jsem v diskusi a uvedl, že to datum je chybné, neboť Poláček ještě na Vánoce 1944 napsal německy psaný skeč pro své spoluvězně v koncentračním táboře Hindenburg, v nynějším polském Zabrze, v němž mimo jiné předvídal konec druhé světové války. Poláček zemřel 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz II (polsky Gliwice).

Jak jste došel k tomu datu?
Všiml jsem si jedné noticky v časopise Kmen z doby těsně před sametovou revolucí, v níž o tom Poláčkově skeči byla malá zmínka. Tak jsem pátral dál a dostal se až ke jménu Klára Baumöhlová (mimochodem je to sestřenice filmového režiséra Juraje Herze). To byla koncem války mladičká slovenská Židovka, dnes žijící v Prešově, která se s Karlem Poláčkem v tom táboře setkala. Ona si vybavila i konkrétní části Poláčkova skeče, v němž hrála, a ty byly později odborníky označeny jako autentické. A díky dalšímu pátrání v archivech koncentračních táborů v Polsku bylo zjištěno, že Poláček nezemřel v říjnu 1944, ale až v lednu 1945.

A jak je to s kořeny Bohumila Hrabala v Rychnově?
To je také velice zajímavé. Uprostřed Starého náměstí v Rychnově stojí kříž, na kterém je nápis: KVVIETSSI SLAVVE BOZI DAREM PANA GIRzIHO BLECHI OBRAZ TENTO POSTAVVEN.
To je chronogram, v němž dávají všechna písmena, která mohou být římskými číslicemi dohromady rok, který se vztahuje k osobě, o níž se nápis zmiňuje, v tomto případě k Jiřímu Blechovi. Zakódován je zde rok 1736.
Co by měl mít společného spisovatel Bohumil Hrabal s Rychnovem nad Kněžnou a Blechovými z Rychnova? Tomáš Mazal zmiňuje ve své knize Bohumil Hrabal příjmení spisovatelova biologického otce Bleha (s písmenem h) a František Cinger v knize Prokletí slavných uvádí víc v kapitolce s názvem Bohumilem po otci, ale považoval za něj Francina, vlastně Pepina. Když si vezmeme tento text, vyčteme z něj, že biologickým otcem Bohumila Hrabala byl Bohumil Blecha (narozený 3. ledna 1893 v Jevišovicích). Budoucí spisovatel se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích svobodné dvacetileté Marii Kilianové, přezdívané Maryška, ale otce bychom v křestním listě hledali marně. Dne 4. dubna 1914 byl Bohumil František Kilian, tedy později spisovatel Bohumil Hrabal, pokřtěn za přítomnosti kmotrů Františka Hrabala, obchodníka s limonádami v Brně, a babičky Kateřiny Kilianové. Po dvou letech v Polné u Jihlavy, kde prosperoval pivovar, uzavírají sňatek Marie Kilianová s o pět let starším Francinem Hrabalem. Dne 26. prosince 1916 pak právě on dává písemným prohlášením Bohumilu Františku Kilianovi svoje příjmení a v tom okamžiku se „zrodil“ Bohumil Hrabal. Aby bylo jasno: Biologický otec Bohumil Blecha se před adopcí svého syna vzdal.
Nás může zajímat, že biologický dědeček Bohumila Hrabala Bohumil Ignác Blecha, rodák z Rychnova nad Kněžnou, byl v době vnukova narození nadučitelem ve Velkém Újezdě u Brna. Budoucí spisovatel byl počat z mladistvé lásky jeho syna Bohumila Blechy a Marie Kilianové, dvou přátel ze sousedství v Brně-Židenicích. Dědeček Bohumil Ignác Blecha volným mravům nejspíš nepřál a my se můžeme domnívat, že ani vztahu mladých milenců. Proč se mladí milenci nevzali, to se můžeme jen dohadovat.
O „rychnovské větvi“ Bohumila Hrabala tedy víme, že otcem byl Bohumil Blecha, dědečkem Bohumil Ignác Blecha, který zemřel 16. září 1928 a působil jako nadučitel ve Velkém Újezdu u Brna, později jako správce zemského výboru. Pradědečkem byl Jan Křtitel Petr Blecha, městský písař, a prapradědečkem Jan Blecha, mistr soukenický v Rychnově nad Kněžnou. Sám Bohumil Hrabal se ale ke svému bio­logickému otci nehlásil, jak o tom svědčí jeho vlastní slova: Skutečným otcem byl a je pro mě jen ten, kdo se o mě odmala staral, kdo mě vychovával a kdo mi dal vzdělání. A to byl Francin, nikdo jiný.

Kde všude hledáte a nacházíte materiály k historii Rychnova?
Doslova všude – u nás i v cizině po muzeích, archivech a samozřejmě v Rychnově. Základem jsou dobré vztahy k místním lidem a jejich důvěra ke mně. Často jen říkají, proč jsem nepřišel dřív, protože všecko už vyhodili, když babička či dědeček umřeli a domek či chaloupku zbourali. Ale to už je osud. Jak se španělsky říká: Quien busca, halla, tedy česky: Kdo hledá, najde.

Jakou má vaše práce ohlas? Využívají DVD učitelé na školách v Rychnově?
Ano, ohlas v laické i odborné veřejnosti je velký a využití mého DVD na školách je určitě dost. Navíc mě na tyto školy – a nejen tam – zvou, abych tuto práci prezentoval.

Kolik času věnujete práci na DVD?
V posledních letech denně v průměru deset hodin. Začíná to trpělivým – velmi trpělivým – shromažďováním roztroušených, poničených a vyhozených nebo už docela zapomenutých materiálů a končí jejich počítačovým zpracováváním do historické mozaiky v samotném průvodci a jeho víc než stošedesáti powerpointových prezentací. K tomu času si připočtěte zvládání nových počítačových technologií. Počítače přece jen nebyly mým oborem, a navíc jsem ročník 1937. Nevysedávám jako důchodce na náměstí, nestěžuju si na nemoci. Stejně tady na světě nechci bejt dýl než do smrti.

Kdo je pro vás vzorem ve vaší práci?
Profesoři starého rychnovského gymnázia nedostižný August Sedláček, autor Hradů, zámků a tvrzí Království českého, a Josef Vycpálek. Nemohu se s nimi srovnávat – opravdu nejsem historik. Ale do jisté míry jsem dělal to, co Josef Vycpálek – jako on jsem chodil se svými žáky po památkách Rychnova i okolí a shromáždil hodně materiálů. Josef Vycpálek zapsal a vydal tiskem rychnovské tance koncem 19. století, nu a já dal dohromady textové, obrazové i filmové a zvukové záznamy nejen tiskem, ale postupně na počítačově zpracovaném interaktivním DVD.

Pokud se nepletu, váš Průvodce Rychnovem nad Kněžnou je ceněn odborníky. Můžete být konkrétnější?
Byl představen na mezinárodní konferenci o internetu v roce 2004, o rok později na univerzitě v Hradci Králové, dále například na veletrhu cestovního ruchu regionů a mikroregionů České republiky v Lysé nad Labem v roce 2008, v březnu 2010 na jedenáctém ročníku veletrhu cestovního ruchu Infotour a cykloturistiky. Shodou okolností právě letos 18. března na zahájení jeho letošního ročníku v královéhradeckém Kongresovém centru ALDIS bych měl obdržet ocenění za tuto práci od hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France.

Sledujete práci svých kolegů, regionálních historiků?
Rozhodně. Například Jiří Václavík dal dohromady vynikající publikaci o nedalekých Častolovicích. Musím o něm mluvit opravdu s úctou, není historik, on je vyšetřovatelem hasičského záchranného sboru, ale jeho velkým koníčkem je právě historie a dal dohromady opravdu nádhernou publikaci. Stejně tak samozřejmě sleduji práce v jiných regionech.

Na závěr bych se rád dozvěděl jaké máte ještě plány do budoucna?
Pracovat. Jak řekl Karel Čapek:Když nemám co dělat, pracuji.

Rozhovor připravil Eduard BURGET
převzato z časopisu Dějiny a současnost