Bylinky na naše revma
Není pochyb o tom, ¾e naše pøedky dokázal potrápit revmatismus stejnì jako dnes nás.
Proto lidové léèitelství i bylinkáøi shroma¾ïovali a dali dohromady mnoho návodù na zmírnìní tìchto potí¾í. Mnohokrát se mluvilo i o ïábelských úèincích.
Dnes si povíme o nìkterých zastaralých a ji¾ pøekonaných postupech z oblasti lidového léèitelství. Patøí mezi nì tzv. hoøèièná placka. Vyrábí se z roztluèených semen hoøèice rozetøených na kaši s teplou vodou. Hoøèièné tìsto by nemìlo mít vyšší teplotu ne¾ 40 stupòù C, jinak pùsobí na kù¾i agresivnì a drá¾divì. Pøed její aplikací se doporuèuje místo aplikace ošetøit mastným krémem a hoøèiènou placku nanést na gázu a ne pøímo na kù¾i. Pro zmírnìní drá¾divosti se do hoøèièného tìsta pøidávala také ¾itná mouka. Placku lze aplikovat jen do zarudnutí kù¾e, co¾ bývá zhruba ètvrt hodiny, ale u citlivìjších osob je èas aplikace ještì kratší. Delší pùsobení mù¾e zpùsobit tvorbu puchýøkù, které jsou bolestivé a špatnì se hojí. Po odstranìní placky se kù¾e dobøe omyje vla¾nou vodou.
Pou¾ívání hoøèièné placky je ji¾ ale pøe¾ito stejnì jako hoøèièné papíry, které se pøikládaly na posti¾ené místo. Nìkde se ještì dosud u¾ívá mazání z hoøèièné silice ve dvouprocentním lihovém roztoku.
Ke zmíròování bolestí u kloubového, ale hlavnì vleklého svalového revmatismu se hojnì u¾íval i køen v podobì køenové placky.
Èerstvý køen se jemnì nastrouhá a smíchá s octem a moukou. Placka se také pøikládá na kù¾i pøes gázu a lze ji ponechat jen do slabého zaèervenání, proto¾e silnì drá¾dí kù¾i. Myšlenka vyu¾ití silic a alkaloidù z køenu a hoøèice nebyly od vìci, nicménì v souèasné dobì tyto zpùsoby vnìjší léèby revmatických bolestí nahrazují bezpeènìjší a úèinnìjší látky.
Mezi pomìrnì drastické prostøedky léèby revmatických bolestí patøilo i našlehání bolavého místa èerstvými kopøivami. I kdy¾ nelze popøít pùsobení v èerstvých listech obsa¾ené kyseliny mravenèí, není tak docela zøejmé, ¾e bolest daná podrá¾dìním kù¾e jen nepøehlušovala bolest revmatickou. Dalo by se øíci, ¾e to bylo opravdové vyhánìní èerta ïáblem. Velmi oblíbené byly té¾ rùzné druhy mazání. Jednalo se vìtšinou o macerát rostlinných prostøedkù v oleji, lihovém roztoku nebo ve francovce. Mazání vìtšinou mírnì zlepšovala celkový stav a mírnì ulevovala pøi bolestech. 
Mezi nejoblíbenìjší druhy patøilo jalovcové mazání. Pøipravovalo se z jalovcového oleje a glycerínu. Opatrnì se vtíralo na posti¾ené místo a pøekrývalo teplým obkladem. Dalším trumfem bylo voòavé mateøídouškové mazání, které se vyrábìlo z esenciálního mateøídouškového oleje a lihu.
Pøi listování ve starých receptech na pøípravu mazání jsem nabyla dojmu, ¾e naši pøedkové zkoušeli posti¾ená místa mazat prakticky èímkoli. Nicménì nìkteré lihové roztoky mìly pøece jen jisté úèinky a pøinášely úlevu. Tak se napøíklad pova¾ovalo za osvìdèený prostøedek puškvorcové mazání, které se pøipravovalo smícháním jednoho dílu puškvorcového oleje s tøemi díly èistého lihu.
Nìkdy se pou¾íval také macerát z èerstvých plodù jírovce maïalu - kaštanù, kdy se rozkrájely kaštany a zalilo lihem nebo silnou pálenkou. Láhev se umístila na slunce a po týdnu u¾ bylo mazání pøipraveno. Velmi rozšíøené bylo i u¾ití rozmarýnu jak vnitønì, tak zevnì. Voòavé mazání se pøipravovalo z listù rozmarýnu, listù violky a listù tymiánu, které se nechaly máèet ve francovce. Spojení francovky a silic z listù bylinek bylo jistì pøíjemné a voòavé a do jisté míry pøinášelo i úlevu pøi bolestech.
Dnešní bylináø vezmìte jen jako pøipomenutí starých postupù. Dnes je mnoho úèinných léèebných bylinných prostøedkù zmiròující revmatické bolesti. Staèí se doptat v lékárnì.
Miluše Daòková
Další èlánky bylináøe: