MALOVÁNÍ aneb Pojďte si hrát!

15. cvičení
Ilustrujeme

Znáte písničku Karla Štědrého – Písmena (L.O.V.E.)

L dvě ruce značí mou a tvou

A je stan a střecha nad hlavou

S to v sobě tají hada co byl v ráji

K je kytka v květu a to slovo náhle je tu…

Připomeňme si i naše písmenkové povídání. Krásné průpovídky by si určitě zasloužily ilustrace nebo minimálně pokračování. Takže zadání může posloužit všem, malujícím i přemýšlejícím - k inspiraci a nápadům.

Pamatujete jak jsme začínali?

... pojďte vymýšlet pohádku. Nemusí to být přímo slohová práce, jen jednotlivé věty, útržky, krátká slovní spojení, vše, co vás napadne, co bychom pak mohli použít, až z těch vět budeme tu pohádku dávat dohromady. Máme na to dost času. Nejprve bude pohádka, jedna nebo více, uvidíme, jak nám to půjde, pak budou ilustrace k té pohádce. A kdy to bude, je jen na nás. Takže v klídku a pohodě, když vás něco napadne, napište to sem.

Pokud si někdo troufne sám na pohádku se vším všudy, nechť se nenechává ničím omezovat a spisovatelsky se rozmáchne, už se těším. Bude nám, co zas tolik té spisovatelské fantazie a talentu nemají, vzorem a inspirací. Jako například naše paní učitelka češtiny, nebo několik bývalých redaktorů, co mezi sebou máme a ještě několik talentovaných lidí na psaní by se zde našlo. Vždyť to nemusí být jen malíři z kurzu. Jejich pohádku o písmenkách budeme ilustrovat s láskou jako by to byla pohádka naše vlastní:-)) ...

Áčko Běhá Celkem Dobře. Ečku Fandí Gusta, Honza I Jirka. Komentátor Líně Mumlá Náramné Ody Písmenkům. Radost Sdílí Tiše U Vozu Zdravotníci.

M - to je ta dobrá míra,
co na ni L dotírá.
Smutné je, když ani to nestačí,
když se před L  - X tlačí.

Zaplakalo vajíčk O, že ho bolí očičk O.

Jednou děti po vyučování špatně smazaly tabuli, a tak na jejím okraji zůstalo opuštěné písmenko P. Když se začalo ve třídě šeřit, začalo se P v temné třídě bát."Samo tady nebudu, někam uteču," řeklo si a vykročilo pravou nohou. Jenže co to? Jen vykročilo, už to nebylo P, ale R! "Hurá, jsme dvě!"zaradovala se obě písmenka a již se potmě vůbec nebála. Jakmile se ráno probudila i ostatní písmenka, přišla P a R na pomoc. A tak, když děti vstoupily do třídy, vítal je na tabuli nápis: PROSÍME, MAŽTE TABULI POŘÁDNĚ!

Písmenko R bylo velký rošťák. Pořád někde běhalo, skákalo a lumpačilo. A pak se stala ta hrůza. Zakoplo, upadlo a ulomilo si nožičku. Představte si tu ostudu- začalo vypadat jako P. Moc se tím trápilo a chřadlo... Kdo mu pomůže?

Seběhli se všichni Radkové, Renatky, Růženky i Radovánkové s velkým odhodláním svému písmenku pomoci. No uznejte, přece se někdo nemůže jmenovat Píša místo Ríša...

Písmenkové pohádkové povídání. Poslyšte pohádečku Péčkovou. Pyšné písmenko P přišlo pobejt, popovídat, poslouchat pohádečky, pobavit. Proč pyšné písmenko P? Pyšné? Protože písmenko P - poměrně početně používané. Pokuste, prosím, pokračovat. Přidávejte postupně péčkové příběhy, pohádečky. Pobavte přátele používáním písmenka P.

S - se kroutí,
jak to proutí,
smotáš ho v klubíčko
usměje se sluníčko.
S je kopa veselá,
ze slova rád - radost udělá.
Nebo stačí pár vět
přidej S, a máš svět.
A S uprostřed lásky,
to vymaže ti vrásky.

SSSSSSSSSS jsem SSSSSSS. Zlobím se na všechny a na všechno! Jsem tak sssssamo!
Samo spím, samo skáču, samo se sytím, samo si stýskám...stále samo. Stále stejně samo sobě svým společníkem. SSSSSSSSSSSSS!

Velké U se opile kymácí. Y mu nožičku nastaví, přitom jsi jí poraní. Velké I přiběhne svine se Y nožku ovine. Několikrát se kolem nožky Y otočí, kroužek tak vytvoří. Na velké U pak vyskočí, kroužkované U vytvoří. Rovnováhu U tak zajistí, opile se už neklátí.

Jdu takhle ulicí, jdu takhle náměstím, a najednou vidím strom. Velký, svítící, vánoční. Blikají na něm světýlka, a to jedno - pozor - to bliká určitě na mě. Co chce? Jsem zvědavá, tak nasadím brýle a najednou vidím: je to „E“, nespokojené, třpytící se, jeho paprsky jsou jako neposedné děti. Co asi hledají? Už to chápu, dosáhly až na "V". Ostré, jasné, upřímné.
A už jsou dvě... září, něco je k sobě přitahuje. Dívám se pozorně, ani nedutám, a stejně mám pocit, že ještě něco chybí. Něco důležitého, něco konečného. Co to asi bude? Paprsky hledají dál - jejich světlo je už netrpělivé...a je to: hledaly přece "A" - to poslední, bez kterého není kruh uzavřen. Stojím dole, hlavu zvrácenou - EVA - slyším ten světelný tok, a po zádech mi jde mráz. TO JE NADĚJE..ŠTĚSTÍ... ŽIVOT SÁM.

Tak si tak vykračuji podzimní ulicí a tu mě upoutalo cosi ve výloze. Copak se to tam houpá, na zlatém řetězu (?) a ono to písmenko V. Tak hledám dále a vidím, na stříbrném řetězu písmenko A. Co to znamená (?) a dalším hledáním objevím písmenko N na červeném řetězu a už mi došlo, že k těm písmenkům ještě chybějí písmenka O.C. E.a mě nastávají starosti, co komu?????

Amálka si prohlížela abecedu:"maminko, co je tohleto za písmenko? Maminka povídá:"to je přeci X". Jé, maminko to si budu dobře pamatovat. A proč Amálko? Protože říkáš, že teta má nohy do X. A písmenko X se moc podivilo. Co to znamená, vždyť jsem takové rovné, proč do toho pletou nohy? Ale už slyší jak maminka zavírá knížku a říká "Amálko tohle ať od tebe už neslyším!" A než se X dozvědělo proč se to říká, maminka zavřela knihu a tak se to X nikdy nedozvědělo. A Amálka vlastně také ne…

Jsem Zet a na čele mám vrásku,
kdo odpoví mi na otázku,
proč v abecedě jsem poslední,
zatím co vpředu A si pyšně vévodí?

Zrození, Zázrak, Zdraví - ta slova musí každý ocenit,
jsem Zet a chci se vedle A neméně pyšně postavit!

Písmenkové příběhy:

Spokojená písmenka

Sedím ve ztichlé kuchyni a popíjím čaj. Když tu si najednou uvědomím, že slyším slabé klepání. Rozhlížím s po kuchyni, i z okna jsem vyhlédla, ale zvenku to není. Nic jsem nenašla. No což, uklidím hrníček a začnu připravovat večeři. Otevřu ledničku, že si vezmu vajíčka a tam dole na okraji umělohmotného šuplíčku na ovoce a zeleninu, se těsní malá hromádka písmenek a naříká a chvěje se zimou a dobývá se ven.

Když jsem si totiž dopoledne přinesla z nákupu ananas, dala jsem ho do ledničky a nevšimla si přivěšené cedulky, na které bylo hrdě napsáno Del Monte Gold Produkt of Costa Rica. Víte jaká těm písmenkům z Costa Rici musela být zima v naší lednici?


Když večer uléhám, myslím na blížící se vánoce a svoje kloučky. Tu se přede mnou vynořují všechna písmenka, jsou oblečena do krásných šatů a jako reklama se mi předvádějí. A že prý by chtěla posloužit na vánoční dárky. A já nemohla odolat, ale chtěla jsem použít jen některá písmenka. Ozval se však veliký rámus, že všechna písmenka jsou potřebná, a že tedy všechna chtějí posloužit na mé dárky. Tak jsem tedy slíbila písmenkům, že všechna použiji na své dárky klukům. Na oplátku mi písmenka slíbila, že budou moje kluky provázet celým jejich příštím životem a to si myslím, že bude vynikající.Spokojenost byla na obou stranách a já mohla klidně spát.


Jednou děti po vyučování špatně smazaly tabuli, a tak na jejím okraji zůstalo opuštěné písmenko P. Když se začalo ve třídě šeřit, začalo se P v temné třídě bát."Samo tady nebudu, někam uteču," řeklo si a vykročilo pravou nohou. Jenže co to? Jen vykročilo, už to nebylo P, ale R! "Hurá, jsme dvě!"zaradovala se obě písmenka a již se potmě vůbec nebála. Jakmile se ráno probudila i ostatní písmenka, přišla P a R na pomoc. A tak když děti vstoupily do třídy, vítal je na tabuli nápis: PROSÍME, MAŽTE TABULI POŘÁDNĚ!


Stromeček z písmenek

Malý Filípek notýsek měl.
Písmenka abecedy do notýsku psal,
moudrý chtěl být jako král.

Začal psát. Prak představil si, velké V nakreslil. Na židličku V chtěl posadit. Z písmenka E ji postavil. Písmenko V hrdé bylo na židličku se vykašlalo. Filípek gumové hádky miloval, ale nikdo nebyl, kdo by mu je daroval, Hádka maloval, písmenko S tak na řádek povolal. Druhé E dvojče vytvořil a písmenko L mezi ně prostrčil. Další E kopíroval už. V znovu Filípek maloval. Malé E v dlouhé Á pozměnil a na řádek tak postavil. Hrby velblouda v cirkuse uviděl, písmenko N tak si připomněl. Filípek limonádu moc rád pil, až si bříško přeplnil. Vypadalo jako O tak co mu zbývalo, do notýsku se dostalo. Srpek měsíce na postýlku zasvítil, písmenku C se podobá, do notýsku se mu zatoulá. Ještě E nakreslil, problém to už nebyl. Filípek na řádek se podíval. Veselé vánoce stálo tam. Stromeček a básničky nakreslil. Světýlky ozdobil. Písmenka Filípek vystřihnul a vybarvil, básničky tím polepil. Písmenka abecedy se Filípek naučil a Veselé vánoce tak nakreslil.

Jak to bylo s písmenky

Kdysi dávno se na světě objevila písmenka. Odkud se vzala? No přece z Písmenkové země. A proč přišla na svět? Přece proto, abychom mohli psát slovíčka. Jenže jich bylo moc a děti si je nemohly zapamatovat. A tak, když třeba Pepík chtěl ve škole napsat mamince přáníčko k svátku, tak na Písmenko S dočista zapomněl! A na přáníčko tedy napsal: Maminko, posílám ti pusinku k svátku. No řekněte, to byla hrůza!!! Nikdo tomu přáníčku nerozuměl a tak byla písmenka moc smutná. Ale jak Pepíkovi a ostatním dětem pomoci? Písmenka dala hlavy dohromady, ale na nic nepřišla. Až najednou písmeno A povídá: Mám nápad, půjdeme se zeptat chytré sovy.

Chytrá sova nápad měla:
To je tím, že se pokaždé dětem ukážete jinak. To musí mít nějaký řád. Já vás pěkně seřadím a tak se budete napříště ukazovat. A uvidíte, že si vás děti už budou pamatovat a na žádné z vás nezapomenou. S tím písmenka souhlasila, jenže jak byla hašteřivá a možná trošičku i závistivá, tak se nemohla dohodnout, kdo bude první, kdo půjde za kým a kdo bude poslední.

A moudrá sova to rozhodla:
První bude písmeno A, přivedlo vás sem a navíc,ono vlastně kráčí, podívejte se jak rázuje.Tak ostatní povede. A další bude B,C, D, E - moudrá sova pokračovala, až seřadila všechna písmenka. Jako poslední dala písmeno Z, to proto že všechno Zavírá. Od té doby se děti učí písmenka pěkně popořadě, podle Abecedy, i když vlastně ani nevědí, že ji vymyslela moudrá sova. Ale už nikdy žádné písmeno nezapomenou. Sova tedy měla pravdu, no nedivte se, vždyť je moudrá.

Neposlušná písmenka

Ta písmenka jsou pěkné potvůrky, Gabi, jsou samá neplecha! Mně třeba o nich vyprávěl starý psací stroj - poslechni si jeho příběh…

Psací stroj - léta sloužil, jeho písmenka napsala všechny nápady a myšlenky postaršího muže. Doba ale utíká stále rychlejším tempem a redakce přestaly přijímat články psané na papíře a chtějí diskety, CD, flash… A tak byl starý psací stroj odstaven do koutku a slouží spíš jako vzpomínka, jako dekorace pracovny. A jak rád by ještě sloužil, psal, ťukal do noci ...

Ale nemůže i kdyby chtěl sebevíc. On totiž nemá písmenka. Dlouho se závistivě dívala na zářící obrazovku a jednoho dne se prostě rozhodla. Nedají se odstrčit! A tak se jedné klidné chvilky před ránem sebrala a tiše se schovala pod počítačem. A jen co jej pan spisovatel zapnul - šup - a už tam byla! A poskakují si po obrazovce, svítí a září do podzimního ranního šera, objevila, že jsou v počítači barvy - tak honem, honem - přetahují se o ně jako děti o kyblíček, a počítač na ně nestačí, na divoké cizince, a starý psací stroj je marně z koutku volá k pořádku.

Pan počítače se nestačí divit, co se mu to tam děje! A protože ještě není takový počítačový znalec, volá raději opraváře - ten chvíli nad tou spouští mudruje a pak se rázně rozhodne. Neposlušná písmenka prostě vymaže, smete je do koše a už mizí v nenávratnu.
A tak starý počítač v tom koutku teď stojí už opravdu jen jako dekorace - protože nemá ani jedno jediné písmenko. Ani na vahadýlkách uvnitř mašinky, ani na klávesnici...

Ať žijí SLOVÍČKA !

„Písmenková víla“ bydlí v zámku, který je postavený ze samých písmenek. Má dlouhé bílé šaty i závoj vyšitý různobarevnými písmenky. Uprostřed zámku je sál, kde písmenka bydlí, malá, velká, i barevná. Každé písmenko má svoji kapsičku a jsou srovnané pěkně podle abecedy. Na zámku přebývá také rytíř „Slovíčko“, který víle s písmenky pomáhá. Kontroluje, jestli nejsou písmenka ve slovech přeházená. Večer „Rytíř“ projde celý zámek, podívá se, zda písmenka pěkně spí a neponocují. Jednou ale zaslechl ze sálu šepot, potom křik a hluk. Písmenka se hašteřila a přela o to, které písmenko je nejdůležitější. Překřikovala se navzájem. Já jsem první v abecedě, volalo A, prostřední N vykřikovalo, já začínám slovo "nejdůležitější" a já mám zase háček, nedalo se poslední Ž. Rytíř Slovíčko je okřiknul, "písmenka hloupá, všechna jste důležitá (!), protože spolu tvoříte slova, která lidé potřebují, aby se mezi sebou dorozuměli". Písmenka ztichla a rytíř pokračoval, "kdyby některé chybělo, slova by nedávala smysl".

Písmenka neexistují sama pro sebe, mají význam jen tehdy, když je někdo píše a čte, když jsou skládaná do slovíček. A ta slovíčka jsou buď laskavá nebo nepříjemná - vypovídají o osobě píšícího i přijímajícího.
Obojí jsou moc užitečná - proto ať žijí SLOVÍČKA !

Pojďte si se mnou vymýšlet pohádku. Nemusí to být přímo slohová práce, jen jednotlivé věty, útržky, krátká slovní spojení, vše, co vás napadne, co bychom pak mohli použít, až z těch vět budeme tu pohádku dávat dohromady. Máme na to dost času. Nejprve bude pohádka, jedna nebo více, uvidíme, jak nám to půjde, pak budou ilustrace k té pohádce. A kdy to bude, je jen na nás. Takže v klídku a pohodě, když vás něco napadne, napište to sem.

Pokud si někdo troufne sám na pohádku se vším všudy, nechť se nenechává ničím omezovat a spisovatelsky se rozmáchne, už se těším. Bude nám, co zas tolik té spisovatelské fantazie a talentu nemají, vzorem a inspirací. Jako například naše paní učitelka češtiny, nebo několik bývalých redaktorů, co mezi sebou máme a ještě několik talentovaných lidí na psaní by se zde našlo. Vždyť to nemusí být jen malíři z kurzu. Jejich pohádku o písmenkách budeme ilustrovat s láskou jako by to byla pohádka naše vlastní:-))

Autoři příspěvků: viz diskuse

Náměty kursistů a rekapitulace úkolů:
- Procvičování matka moudrosti/opakování cvičení
- Ilustrace bylinářů
- Obrázkový humor

- Písmenkové ilustrace
- Podoby – jaro/léto

Užitečné pomůcky k malování:
Lekce prvního ročníku Malování ve Windows
Lekce druhého ročníku Malování ve Windows
Grafický editor Malování
Jak namalovat obraz (PaedDr. Hana Horská)
Práce s programem malování (Mgr. Petr Koníř)