Nevìra?
Máj je mìsíc lásky, té nezbytné souèástí lidského ¾ivota. Co èlovìk, to pøíbìh, nìkdy se opakující, jindy neoèekávaný, pøekvapivý. Dlouho jsem váhal, zda právì tento poslat na ST, èi ne. Ale je ze ¾ivota a není to ¾ádná èervená knihovna, drobná pøíhoda, která mo¾ná není moc pravdìpodobná, ale ¾ivot pøeje událostem velmi nepravdìpodobným.
Tak jsem se rozhodl: pøevyprávím vám mírnì erotický pøíbìh, pøíbìh ze ¾ivota. Ujímám se úlohy vyprávìèe za mého nìkdejšího kamaráda, který tento pøíbìh za¾il. Ale pro lepší autenticitu volím “ich“-formu a pøiznávám, ¾e jeho vyprávìní i po letech docela pro¾ívám. A ¾e mi nejde jen o tu erotiku, doplním i o malé skoro-odborné pouèení.
Tu letní rodinnou dovolenou jsme tenkrát trávili na podnikové chatì u krásného rybníku s klidným okolím, chata byla všestrannì vybavena a poskytovala všechny mo¾nosti letního osvì¾ení. Dospívající dcera na ni pozvala i svoji stejnì starou pùvabnou pøítelkyni, Renatu. Byl jsem ještì pomìrnì mladý a s holkami jsem si krásnì rozumìl, koupali jsme se spolu, veslovali na pramici, hráli voliš, badminton èi stolní tenis, houbaøili v okolí.
V ten den jsme opìt vyrazili na rybník. Dcera dala pøednost odpoèinku v lehátku, man¾elka pøipravovala obèerstvení, se samotnou Renatou jsme usedli do pramice, ujala se vesel a vyjeli jsme na poklidnou hladinu. Po chvilce si to zamíøila do tichého zákoutí, skrytého od okolního svìta. Co øíkáš, chvíli si odpoèinout? Neèekala, zamíøila si to k bøehu a po chvilce jsme si u¾ hovìli na pøíjemném travním koberci.
Pøišlo to jako hrom z jasného nebe, náhle se ke mnì otoèila a zahrnula ¾havými polibky. Tì¾ko jsem se dostával ke slovu, stì¾í popadal dech:
Zbláznila ses, co tì to napadá?
Nelíbím se ti?
Jsi mladá, svì¾í, krásná, ale ve snu by mì nenapadlo…
Neptej se, neprotestuj, nejsi tak starý, jednej!
Ne¾ jsem se vzpamatoval, jediným pohybem si rozepnula podprsenku, pøed mùj u¾aslý zrak vyhoupla dvì mladièká, krásná, pru¾ná òadérka, formovaná jako od antického sochaøe.
Blázníš, Renato, pøece nemohu…
Mù¾eš, musíš, chci…
Asi jsem se zbláznil, ale pokušení bylo pøíliš silné, neoèekávané, blízké, na dosah ruky, rtù, tìla, jím¾ prošlehlo tì¾ko zadr¾itelné vzrušení. Já, blázen, chvíli jsem pøevzal iniciativu a objal ji jako u¾ dávno nikoho a neoèekávaná pøíhoda pokraèovala. Naše tìla byla po chvilce bez té mizivé clony, které pøedstavovaly plavky.
Ještì jsem zaprotestoval:
Nemohu, je to èiré šílenství!
Musíš, chci to, chci to od tebe!
Pomalu, citlivì, nì¾nì jsem se odhodlával k zahájení milostného aktu…Náhle jsem strnul, ten podivný odpor dívèího tìla jsem dávno zapomnìl, nepoznal.
Pro Boha, ty jsi panna!
Ano, a chci se stát ¾enou!
Ale proè právì takto?
Neptej se, chci tì!
Co by zato kdo dal, prolítlo mi hlavou, ale u¾ jsem nedokázal vzdorovat ani jí, ani sobì, tomu zbyteèku odpovìdnosti. Prudší, dùraznìjší pohyb a stalo se. Renata se stala ¾enou, tak jak si to pøála.
Nìkolik vteøin jsem odpoèíval, pøiznám se, vychutnával kouzlo neopakovatelného okam¾iku a pak se napøáhl k pokraèování nevšedních hrátek. K mému pøekvapení prudce se odtáhla, zarazila mì.
Prosím, prosím tì, u¾ nepokraèuj!
Nechápu, pøece jsi chtìla…
Ano, co jsem chtìla, se u¾ stalo, dál u¾ by to byla zrada!
Nerozumím, musíš mi to vysvìtlit!
Byl jsem tak trochu konsternován neoèekávaným vývojem, ale nejsem násilník, pøevalil jsem se na záda a èekal na vysvìtlení.
Promiò, trochu jsem tì podvedla. Mám kluka, u¾ jsme to spolu nìkolikráte zkoušeli, ale bez úspìchu. Nedokázal mì uèinit ¾enou, poka¾dé to nìjak selhalo. Usoudili jsme, ¾e je chyba ve mne a domlouval mi prostý chirurgický úkon, který by mì zbavil mo¾ná pøíliš pevné panenské blány. Ale nechtìla jsem, pøíèila se mi myšlenka, ¾e by mì mìl zbavit tí¾ivého panenství skalpel. Vyhlídla jsem si tì, abys pomohl…Nezlob se, nikdo lepší mì nenapadl. Snad to u¾ s mým klukem pøíštì vyjde!
Nevìdìl jsem, zda ji mám dát na zadek, nebo ji obejmout a utìšit, poslal jsem ji, aby se vrátila sama, potøeboval jsem se uklidnit, srovnat myšlenky v hlavì a pøiznávám, pøijmout jakýsi náhradní program, který by uvolnil to neustávající napìtí, nepomíjející ¾ivou pøedstavu té panenské nedotèené dívèí krásy, která byla, vlastnì nebyla chvíli moje.
Po èase jsem se dovìdìl, ¾e má snaha byla marná, ani další nezralé milenecké pokusy s vyhlédnutým pøítelem nepomohly, i kdy¾ mu pùdu pøipravil domnìlý chirurg. Tomu nicménì zùstal neuvìøitelný, neopakovatelný zá¾itek. A dodnes nevím, byla-li to mé strany nevìra, nebo pouhá pøátelská výpomoc.
Slíbil jsem tak trochu odborný závìr, snad jako omluvu za výlet do oblasti ode mne asi zcela neoèekávané. V letech kdy se pøíhoda udála, byla sexuální výchova mladých lidí urèitì nulová. Ale kladu si otázku, zda souèástí té dnešní, kromì praktické ukázky navlékání kondomu je i problematika tohoto druhu. Škoda, ¾e uchazeèe o dívèino panenství nikdo nepouèil, podobný problém nemusí být u mladých klukù ani dnes ojedinìlý. Jednou z mo¾ných pøíèin je tzv. fimóza, vrozené zú¾ení pøedko¾ky. Mù¾e zpùsobovat bolestivost pokusu o pohlavní akt a navazující ztrátu erekce. Øešením je malý chirurgický zákrok, v podstatì obøízka, známá ze ¾idovských kultur.
Pro zajímavost: fimózou trpìl král Ludvík XVI (man¾el Marie Antoinetty) a car Petr (man¾el Kateøiny Veliké). Oba byli schopni zplodit potomka a¾ po zmínìném menším chirurgickém zákroku. Jiným problémem je pøecitlivìlost pohlavního údu, která zpùsobuje tzv. ejaculatio precox, nechtìný, pøedèasný výron, nìkdy dokonce u¾ po letmém dotyku partnerky. I s tímto problémem dovede sexuolog spolehlivì poradit.
Imrich Lencz
Další èlánky autora: