Malování - Galerie umělců

Václav Špála

český malíř, grafik a ilustrátor

Pozn.:V diskusi kolem našeho malování jste také vzpomínali, že byl věnován malý (respektive to nějak umlklo) prostor galerii umělců. A tak jsme galerii oživili a budeme přinášet malé retrospektivy vybraných umělců. Do vyhledávání se mohou zapojit i ostatní a na řadu příjdou i zadání v úložených úkolech. Ludmila

Václav Špála  se narodil 24. srpna 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova. První krůčky v malířství získal od svého bratra, který byl profesorem kreslení.

Po základním vzdělání absolvoval odbornou školu uměleckého zámečnictví v letech 1899 až 1902. Pak pokračoval na soukromé škole krajináře F. Engelsmüllera v Praze. V roce 1903 byl přijat na Akademii výtvarných umění, ale dlouho zde nepobyl. Byl dost nespokojen se způsobem výuky. Další vzdělání si doplnil na Akademii výtvarných umění v letech 1903 až 1909 u V. Bukovace a F. Thieleho.

U Bukovce byl v létech 1903 až 1908 a pak ve speciálce F. Thieleho. Dvakrát pobýval v Dubrovníku na léčení, poprvé to bylo v roce 1910. Tady poprvé začal malovat příznačně pro celé jeho dílo, v dvojzvuku červené a modré, linii a barevnou plochu.

V roce 1911 navštívil Paříž, kde studoval soudobé avantgardní umění. To se také odrazilo v jeho obrazech. Tady je druhá linie jeho tvorby. Sporadicky se k ní vrací i po válce. Do Francie se podíval potom ještě několikrát, v roce 1925, 1926 a 1928. V roce 1911 navštívil také Německo, Itálii, kterou navštívil ještě v roce 1913, a dostal se i do Vídně. Tady byl v roce 1912 a 1923.

Špálův výtvarný rozsah je široký. Dělal grafiky, ilustrace knih, plakáty a scénické návrhy. Co není tak moc známé je, že se věnoval také keramice a výrobě dřevěných hraček ze soustruženého dřeva. Maloval krajiny, figurální malbu a zátiší. Ve své tvorbě spojoval různé směry, od českého folklóru, přes kubismus, flauvismus a dalšími styly.

Jeho počáteční tvorba vycházela z flauvismu. Tak například vznikl obraz „Vila v Dubrovníku“ z roku 1908, „Vlastní podobizna ve žlutém klobouku“ z roku 1909. Léta 1912 až 1918 představují přechod ke kubismu, je to „Dívčí akt“ z roku 1912, „Procitnutí“ z roku 1913, „Tři ženy u vody“ z roku 1919 a „Harlekýn a Kolombína“ z roku 1920.

Ale v roce 1923 se definitivně rozešel s kubismem a následovalo tak zvané "zelené období", v něm maloval převážně krajiny, jako „Krajina u moře“ z roku 1923. Další, tak zvané "modré období" začalo po roce 1927 a je z jeho tvorby také nejvíce ceněné. Byly to třeba obrazy „Vltava u Červené“ z roku 1927 nebo „Na Otavě před bouří“ z roku 1929. Nemaloval jenom krajiny, ale také zátiší. Za obraz „Květinové zátiší“, také občas zvané Pivoňky, z roku 1931, dostal první místo v americkém Pittsburghu. Bylo oceněno jako nejlepší obraz s tématem přírody.

V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Tady byl mimo roky 1911 až 1913, v této době byl členem Skupiny výtvarných umělců. V Mánesu byl dokonce předsedou, to bylo od roku 1936. Svou první výstavu měl v roce 1909, samostatnou v roce 1917. Vystavoval také od roku 1918 s Tvrdošíjnými, podílel se na aktivitě Osmy. Ale do jejich řad nikdy nevstoupil. Byl také dopisujícím členem vídeňského spolku Hagen.

Časně po válce se vrací k zátiší a z toho jsou to hlavně kytice. Ustálil si námětový okruh, v němž je figura pojatá jinak než dekorativně, je cizorodým živlem. Základem barvy je opět dvojzvuk červené a modré barvy. V této barevnosti je cítit příbuznost s domácím lidovým uměním. Zvláštní kapitola jeho tvorby byla kolem roku 1930, kdy maloval skoro výhradně modrou barvou, ale dovedl zachovat polychromní ráz.

V roce 1945 získal jako jeden z prvních titul národního umělce. Zemřel 13. května 1946 v Praze a je pochován na vyšehradském Slavíně.

Olga Kotačka

Galerie umělců:

Jean Dubuffet

Dekorativní umění

Henri Matisse

Stvořitelé času - 1 Michelangelo Buonarotti

Stvořitelé času - 2 Rafael Santi

Stvořitelé času - 3 Leonardo da Vinci

Caravaggio

Vojtěch Sedláček

Teorie umění:

Dekorativní umění

Alchymie - daguerrotypie