Příběh polského kněze
 

působícího v regionu Slezska a severní Moravy
Duchovní správce Těškovic – P. Mgr. Piotr Rak

Jak jsem se stal knězem
„Světlo světa jsem spatřil první srpnový den roku 1974 v Tychách, v Polsku. Odmalička jsem žil a vyrůstal v Imielinie, což byla původně obec, ale od roku 1990 to je malé městečko, vzdálené 20 km od Katowic, na trase Katowice-Oœwięcim. Imielin je takové zvláštní městečko, nemá např. žádný panelák ani žádný klasický městský dům, všech asi 6 tisíc obyvatel bydlí v rodinných domcích. V jednom takovém jsem bydlel i já spolu s rodiči a bratrem, u domku byla zahrádka ...více   

Pohled z druhé strany
P. Mgr. Piotr Rak už také několikrát navštívil Rožnov pod Radhoštěm a bylo by neodpustitelné nevyužít jeho návštěvy ke krátkému rozhovoru.

Neovládl jste obdivuhodně jen český jazyk, neobyčejně dobře znáte také Moravskoslezské Beskydy, jako by jste se ve zdejších horách narodil.
„Jsem totiž velký fanda hor a velký turista. Dalo by se říci, že prakticky nejsou dva týdny, abych někde na horách nebyl. Rád jezdím na kole i chodím po turistických značkách. Sbírám pohlednice, učím se poznávat různé květiny a stromy. Mám rád přírodu. Navštívil jsem také kapli na Radhošti. Je krásná. Architekt, který ji projektoval měl smysl pro krásu. Kaple zapadá do prostředí hor, je z ní cítit nejen duch umění, ale také duch zbožnosti. Návštěva kaple na Radhošti je vždy pro mne zážitek.“

Viděl jste také Rožnov z balonu.
„Byla to lákavá nabídka a bylo by škoda nevyužít ji. letěli jsme nad městem právě v čase rekonstrukce místního kostela, takže to byla taková historická chvíle. Počasí nám přálo. Šťastně jsme přistáli na Bacově, kde jsem obdržel certifikát Piotr z Bacova.
V Rožnově pod Radhoštěm jsem poměrně častým hostem u Pavla (pozn. Ing. Pavel Onheiser, generální ředitel firmy myonic), setkáváme si při různých příležitostech. Posledně to bylo při svěcení krásné kapličky na jeho zahradě. Posvětili jsme ji s místním farářem P. Jiřím Poláškem, pak poseděli s přáteli.
Lidé jsou zde velice přátelští, milí. Vůbec je Valašsko pověstné tím, že jsou tady lidé velice pohostinní. Prohlédli jsme si také některé zdejší kostely.“

Jak se vám působí v Těškovické farnosti?
„Je to farnost excurendo, to znamená, že se tam dojíždí. Těškovická farnost má svou právní subjektivitu, má své matriky, ale vzhledem k tomu, že v současné době je v České republice málo kněží, kteří mohou působit v duchovní správě, dojíždí se tam ze Slatiny.
V Těškovicích ani za minulého režimu nebyla přerušena výuka náboženství v místní škole. A také dnes je tam spousta malých dětí, které chodí na křížek, na mši svatou. Je také spousta křtů každý rok, takže mi to dělá radost. Věnujeme se dětem. Už od 1. do 3. třídy se děti připravují na první svaté přijímání, v roce 2009 jsme měli 14 sv. přijímání, což je krásné na takovou malou vesnici. Dá se říct, že 85 – 95% těškovických dětí chodí do náboženství. Náboženství máme od 1. do 5. třídy ve škole, pak pro ty starší děti vyučujeme paní katechetka nebo já náboženství po mši svaté na faře.“

Máte ve své farnosti nejvíce ministrantů, ti dokonce zvítězili v krajské soutěži.
„Každý rok se koná setkání ministrantů z celé diecéze ostravsko-opavské. Konalo se v Opavě v kostele sv. Ducha za přítomnosti Otce biskupa a zúčastnili se ho naši ministranti z Těškovic, Slatiny a z Tísku. V ministrantské soutěži z vědomostí z oblasti náboženství, dějin církve, znalostí o kostelech a památkách v České republice, kde třeba sídlí kardinál a jak se jmenuje, sv. Otec atd. získali naši ministranti 1. místo z celé ostravsko-opavské diecéze. To byl pro naši farnost velký úspěch a také veliká radost. Otec biskup nám gratuloval, dostali jsme hezkou medaili, pěkný pohár, ministranti si odnesli ceny, takže byla to byla pro nás taková velká a významná chvíle.“

Čím jsou právě Těškovice výjimečné?
„Je tu krásná příroda, bezprostředně napojená na chráněnou přírodní oblast Oderské vrchy. Z Těškovic je výhled přes Moravskou bránu až po Moravskoslezské Beskydy, právě tím je obec trochu výjimečná. Vůbec většina obcí v Oderských vrších má své místo na hřebenech vrchů, takže kromě krásných výhledů je tam dost větrno a v zimě bývá dost sněhu. Sice povětrnostní podmínky jsou tam trošku drsnější, ale i to má své kouzlo.“

Poznámka: P. Mgr. Piotr Rak jako rodilý Polák úžasně zvládl český jazyk, má také vynikající vztah k českému národu.

Podotknutí ing. Pavla Onheisera
„V Těškovicích jsem chodil do kostela odmala, ještě za časů, kdy tam byli sídelní faráři, spíš starší kněží, kteří pečovali o farnost Těškovice. V 60.-70. letech minulého století kněží ubylo, do Těškovic dojížděl kněz ze Slatiny nebo z Pusté Polomi. Až v závěru 20. století se situace zlepšila. Po 90. roce přichází dosti výrazná pomoc z Polska a polští kněží jsou většinou pozitivně přijímáni.

V roce 2003 přišel do Těškovic P. Piotr. Tehdy jsem byl na jeho první mši. Zahájil ji, jako by ve farnosti sloužil odnepaměti, jen občasný přízvuk nebo polská koncovka prozradily, že není zdejší. Jeho kázání bylo tehdy úžasné.

Mám rád kněze, kteří kromě hlavního poslání, což je obětování a proměňování, kromě vlastní eucharistie, dokáží také promluvit k lidem a vyslovit hlubokou myšlenku.

S příchodem P. Piotra nastalo v duchovní správě v Těškovicích jakési obrození. A nejen tím mládím, ale především, že přišel s myšlenkou obnovy a zlepšení místní duchovní správy. Za nejkrásnější považuji to, že u něho vždy vedla od myšlenky k realizaci přímá úsečka, že její realizace netrvala roky, ale jen měsíce, někdy pouhé týdny.

Společně s Těškovjákama jsme pořídili novou střechu kostela. Tu jsme doplnili krásnou malou věžkou s baňkou, kam jsme vložili kroniku těškovické farnosti, a sklenici slivovice. Podařilo se opravit oltář a renovovat nádhernou fresku. Také nainstalovat nové krásné lustry.

P. Piotr má v Těškovicích autoritu, jdou za ním nejen starší, ale i mladí lidé. Prozradil, že služba v Těškovicích ho těší. A místní obyvatele těší, že mají takového duchovního správce.“

Text a foto:Richard Sobotka