Na levoboku

Dneska se zdravotnictví skloňuje ve všech možných pádech - pokud je někdo odpůrce poplatků, tak mne ukamenuje - ale mně se třeba v nemocnicích nezdají od věci, skoro bych řekla, že je to nejlevnější hotel v republice - kde jinde za 60 korun dodají teplo, světlo i jídlo (no bývá studené, to je pravda) a ještě přirozeně péči a léky. To už bych spíš měla námitky proti těm poplatkům v lékárnách, kde se platí za recept, za položku, doplatek a konce se nedopočítáš. No ale mně se to mluví, kdy jsem v podstatě zdravá jako řípa - nějaký ten stařecký neduh vnucuji doktorce tak dvakrát do roka.
No ale přece - před nějakým časem přišla bída na kozáky a nevynechala ani Vencovskou. Při luštění křížovek jsem nerozeznala v legendě "pramáti a primáti", svět mi nějak sešedl - prostě nebylo to pokoukání ono. No a vida - stařecký šedý zákal. No, dnes se ta operace odbude během pár minut ani potom to nijak zvlášť nebolí a když člověk poprvé po sundání obvazu prokoukne - neuvěřitelné! Otevřenými dveřmi na balkon jsem viděla - nastojte! opravdu modré nebe - zazvonil mobil a já ho leknutím skoro upustila - vůbec jsem nevěděla, že pod obrazovkou září žlutozelená světýlka.
Ale - dá se při operaci zažít i legrace - posuďte sami...

Když jsem se ani tak ve druhé třídě obecné školy snažila naučit česat před zrcadlem - byla to strašná lopota - a málem jsem vzteky tím zrcadlem praštila o zem. Vždyť jsem se sále česala na pěšinku, jak jsem byla zvyklá a ta holka naproti ji měla naruby a když jsem ji tedy
učesala, jak zrcadlo ukazovalo - měla jsem ji na své vlastní hlavě zježenou do nezvyku. A dlouho se mi to pletlo, až sem se naučila soustředit a najednou byla ta moje vlastní levá prostě vpravo a naopak.

V poslední době jsem zjistila, že některým lidem tahle motanice dokáže dělat potíže i v dospělosti. A to i lidem vzdělaným. Když zpravodaj České televize komentoval před pár lety úmrtí předešlého papeže, doporučil při jednom vstupu, aby se diváci podívali za jeho pravé rameno a tam uvidí tři ještě svítící okna papežovy ložnice. Bezděčně jsem zamotala rukama ve vzduchu, abych se usměrnila a dala se do smíchu. opravdu - nebylo to za pravým ramenem, ale za levým. Prostě se předtím díval na ta okna otočený tváří a pak už se "zapomněl v duchu otočit". No nic, byla to pro něj vzrušující doba, na odpovědný vstup o okamžitém dění měl jen minutu - ale přece - přišlo mi to hloupé.

Neminulo mnoho času a setkala jsem se s tím jevem znovu. Byla jsem na operaci šedého zákalu. Protože pravé oko už odoperované mám, tak jsem šla celkem klidně s vědomím, že operatéři jsou zkušení desítkami předchozích operací a pacient má za úkol jen vydržet cca patnáct minut klidně ležet. Před operací se dělají různá vyšetření a tak mi přišlo samozřejmé, že pro srovnání stavu obou očí mladá doktorka vyšetřila oči obě. Když ale mne na tutéž sesličku posazovala s omluvou ještě jednou, uvědomila jsem si, že to základní důkladné šetření provedla jen na tom oku už odoperovaném. No tak dobrá, stane se. Ostatně pouhé koukání do oka ničemu neublíží.

Na podobná podrobná vyšetření jsme pak nastoupili druhý den po operaci. A opět jsem měla štěstí na tuhle pěknou mladou ženušku. Nechala mne pokoukat na tabuli s písmenky tím dávno zdravým okem a zavelela přesednout k dalšímu přístroji. A dívá se do něj a jásá nadšením. "To je paráda, to oko vypadá skvěle, jako by se ani neoperovalo!" "To bude asi tím, že už je po operaci půldruha roku", povídám s trochou zlomyslnosti a cuká mi to koutky. "Ach, promiňte!" A sedám si znovu před písmenka, znovu slabikuji, kam až dohlídnu a znovu k tomu rošťákovi přístroji, co byl zvědavý, jak ta operace oko zvládla. Taky dobře, samozřejmě, i když ne tak nepozorovatelně, jako v tom dávno zhojeném. Co byste také chtěli - druhý den po operaci.

A právě díky téhle doktorské popletě jsem si vzpomněla na dávno zapomenuté trudné učení s hřebenem před zrcadlem. Taky se asi tahle paní zapomněla v duchu otočit, aby můj levobok byl kde má být a ne podle toho, jak ona naproti mne do té mašinky kouká. A dodatečně jsem ocenila sestru na operačním předpokoji, která pacienty pro jistotu při rozkapávání nechala prstem ukázat, které oko se dnes bude operovat. Když jsem se tomu zasmála vysvětlila mi, že je přeučený levák a tak má ty strany krapet složitě a jistota je jistota…

Naďa Vencovská
 

Další články autorky: 

Babička a error

Čupr ženská

Ztracena v cizině

Psí kusy

Moje máma

Já a němčina

Jak se neotrávit

Směšnosti

Setkání s tajemnem

O mnohém...

To bylo tak...

Za všechno může Pinková

Lulu za dvacet

Malý čtenář

Striptýz

Svět byl můj