Nejste v tom sami...

Na myšlenku šířit odborné informace pomocí těchto internetových stránek, mne přivedla osobní zkušenost. Chtěla bych se s vámi o ni podělit.

V loňském roce jsem se ocitla v roli dcery, která má těžce nemocného otce. Jelikož mám dlouholetou praxi jako zdravotní sestra, dívala jsem se na to realisticky. Ovšem emoce, které jsou všudypřítomné, se nedají ignorovat. Po několika těžkých chvílích, kdy hospitalizace táty na ONP byla velmi neuspokojivá, jsme se s manželem domluvili, že si taťku vezmu domů. Domluvila jsme se s mamkou, která na tom není zdravotně také nejlépe, že se přestěhuje také k nám. Následovaly rychlé úpravy zázemí pro ně oba.
Tím to všechno začalo…

Musela jsem sehnat odpovídající pomůcky pro tzv. ,,ležáka“, včetně vhodné polohovací postele apod. Pro mě to nebyl až takový problém, ale uvědomila jsem si, že lidé (nezdravotníci), kteří se ocitnou v tak těžké situaci, mají vůli se o svého blízkého starat a neví kudy kam, to nemají vůbec lehké. Vím, že existují různá poradenská centra….ale také vím, že člověk v takové situaci hledá informace kde se dá. Přes den se starala o tátu mamka, ale když jsem přišla z práce, bylo to na mě. Jelikož mamka nemá zkušenost s těžce nemocným člověkem, musela jsem neustále říkat mamce, co a jak. Její psychika začala stávkovat a některé situace se stávaly vypjatější a vypjatější. Já jsem však věděla, že bude hůř…

Jak se asi cítí matka, která zná svoji dceru od narození a náhle se role dcery změní na roli pečovatelky? Jak se asi cítí matka, která vidí, jak její dítě trpělivě krmí svého tátu a stále dokola mu utírá tekutinu, kterou ne a ne dostat do úst? A co potom když dcera důkladně provádí hygienu, včetně intimních partií? Na co asi myslí matka, která nikdy nic podobného nezažila? Bez znalostí a zkušeností, které mám, bych jen těžko mohla poskytnout kvalitní domácí péči v takovém rozsahu, v jakém jí taťka měl. Dobrá vůle někdy nestačí.

Člověk musí umět, chtít a moct… Zda je důležité pořadí těchto tří důležitých slov nechám na každém z vás….

Nechci zde rozebírat podrobnosti mého příběhu se smutným koncem. Chtěla jsem jen říct, že péče o své blízké se týká nás všech…nikdy nevíme, kdy to přijde a nikdy nevíme jaké to bude. Ve svém životě jsem držela mnoho lidí za ruka v jejich posledním okamžiku, ale žádný z nich nebyl můj táta. Byla jsem s tatínkem až do úplného konce. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. Je samozřejmé, že bez podpory rodiny bych to zvládla jen těžko. Jsem však přesvědčena, že celá ta situace, která se týkala celé mé rodiny (včetně mých dětí), nás posílila a s odstupem času vím, že jsme si všichni více uvědomili, jak moc křehké jsme nádoby a jak drahý je náš čas na tomto světě. Chtěla bych pomoci všem, kteří mají zájem dozvědět se něco nového. Témata, která budu předkládat, se týkají lidí, kteří se vydali na poslední úsek své cesty životem. Ale myslím, že mohou být přínosem i pro jejich děti a děti jejich dětí….Týkají se prostě nás všech...kteří o ně máme zájem. Byla bych velmi ráda, kdyby nezůstalo jen u pasivní aktivity čtenářů. Protože se problematikou generace 50+ zaobírám delší dobu, vím, že je velmi důležitá psychická podpora a pocit sounáležitosti….že v tom nejsme sami.

Budu ráda, když se zapojíte do diskuze a podělíte se o své zážitky, přidáte ,,zaručený recept“ na ten či onen problém či sdělíte ostatním svoji zkušenost. Životní příběhy lidí mají svá kouzla a život sám o sobě (i když není peříčko) je dar a stojí za to žít…

Mgr. Dagmar Dvořáčková

Poz. redakce:
Paní Dagmar se rozhodla publikovat na našem SeniorTipu. Pracuje jako odborný asistent na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a zároveň má dlouholetou praxi jako zdravotní sestra a jako sociální pracovnice v domově pro seniory. Zabývá se problematikou seniorů a působí jako externí supervizor v zařízeních poskytujících sociální péči různým cílovým skupinám (děti, dospělí, senioři) .

Zkusily jsme se společně zamyslet a zatím tedy nabízíme tématické články. Věříme, že vás zaujmou a že najdeme také okruhy témat k společné diskusi. Třeba časem dospějeme i k socio-poradně. To ale bude záležet také na vašem zájmu. Paní Dagmar učí sociální práci a připravuje tak na budoucí povolání mladé lidi, kteří se budou pohybovat v pomáhajících profesích. Znalost konkrétních problémů bude i pro ni určitě obohacením.

Její krátké Curriculum Vitae - Mgr. Dagmar Dvořáčková