Dálkové Interview over sea
s Dr. Paulem Millarem, honorárním konzulem Èeské republiky ve Edinburghu, o vybudování památníku èeskoslovenským parašutistùm ve Skotsku.
Pøi výmìnì E-mailù o krkolomných cestách èeských vojákù, kteøí se po okupaci Èeskoslovenska nacisty chtìli dostat do Francie, mnì 8. øíjna 2008 Paul Millar mimo jiné napsal:“Popis cesty znám. Mùj otec, který skonèil v 311. peruti RAF, se také vydal pøes Balkán do Bejrutu, a pøes Marseille do Agde. Ve francouzské armádì byl v Régiment des Sapeurs a po porá¾ce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu. Mám schovány pohlednice z cesty, které - bylo mi pìt let - mi otec posílal podepsané „Teta Marie“. Samozøejmì ¾e jsme si to s mámou tak jako mnoho ostatních za války „odskákali" a po válce od totalitních dìdicù útlaku já zrovna tak. Otec pøece bojoval na "špatné" stranì.
Josef Krám: Pane konzule, vím, ¾e jste iniciátorem postavení pomníku èeskoslovenským parašutistùm ve Skotsku. Vyjdìme prosím z toho, co vím od Vás u¾ døív, ¾e pøed dvìma lety otevøelo Skotské národní váleèné muzeum v Edinburghu specializovanou doèasnou výstavu “Commandos”.
Paul Millar: Dobøe, vyjdìme z ní. Mezi vystavenými pøedmìty bylo nìkolik málo drobností, pøipomínajících èeskoslovenské kursisty, cvièené v letech 1941-1943 ve Speciálních výcvikových školách Exekutivy pro zvláštní operace. Kurátor onoho muzea Stuart Allan, který v té dobì pracoval na knize Commando Country, mì po¾ádal, abych se pokusil rozluštit podpisy v malé kní¾ce, zapùjèené londýnským muzeem Imperial War Museum, kterou jedna skupina kurzistù vìnovala svému instruktorovi Ernstu Van Maurikovi. Byl to anglický pøeklad Èapkových Anglických listù.
J. K. Podaøilo se?
P. M. Se zvìtšovacím sklem a s cennou kní¾kou v rukách jsem si
uvìdomil - tak jako èasto pøedtím - nejen existenci oné intuitivní èeské vzdìlanosti, která se odrazila ve volbì dárku, ale i geniality Karla Èapka a toho, jak je svìt malý. Na svých cestách se Èapek roku 1924 ve Skotsku pøeplavil lodí z ostrova Skye kolem ostrùvkù Rhum a Eigg do pøístavu Mallaig a cestou z Mallaigu do Fort William projel Morarem a Arisaigem v srdci „Commando Country“, kde o sedmnáct let pozdìji naši vojáci bydleli u støíbrných plá¾í pøímo naproti Rhum a Eigg. V období 17. èervence 1941-16. dubna 1943 prošlo tøinácti kursy „Commando“ pravdìpodobnì 279 pøíslušníkù Èeskoslovenské brigády. Z nich 127 prošlo kompletním kursem, tj. vèetnì paradezantního, záškodnického a radistického výcviku. Výsadkových skupin bylo ustaveno 47, z nich 34 výsadkù se uskuteènilo a na 13 se ke konci války nedostalo. A pak tu byly ty podpisy v knize: dvacet ve dvou sloupeècích. Všechny se mi nakonec podaøilo dešifrovat - co jméno, to hrdina: Drbohlav (ÈSOB ?), Kubiš (ANTHROPOID †18. 6. 1942), Rozprým (RAF † 10, 12. 1942), Mikš (ZINC † 30. 4. 1942), Svoboda (WOLFRAM, pøe¾il), Èoupek (BIVOUAC †22. 9. 1942), Pospíšil (BIVOUAC †28. 10. 1944), Hrubý (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Grabovský (INTRANSITIVE † øíjen 1944), Tesaø (RAF †10. 12. 1942), Bublík (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Kolaøík (OUT DISTANCE † 1. 4. 1942), Trpík (GLUCINIUM, pøe¾il), Zálešák (ÈSOB ?), Škácha (SILVER B, pøe¾il), Dvoøák (STEEL † 9. 7. 1942), Turšner (IRON, pøe¾il), Zemek (SILVER B, pøe¾il), Kouba (BIOSCOPE †3. 5. 1942), Sedlák (ÈSOB ?). Z tìch dvaceti se tøi vrátili k brigádì, se kterou se zúèastnili pozemních akcí, a sedmnáct bylo zaøazeno do výsadkù. Z tìchto 17 jich deset zahynulo ji¾ v roce 1942, dva v roce 1944 a pìt pøe¾ilo. Úmrtnost výsadkáøù? Sedmdesát a pùl procenta, z toho tøi - Kubiš, Hrubý a Bublík - v kryptì kostela Karla Boromejského.
J. K. Øekl jste pøed chvílí, ¾e Vás to nenechalo chladným a ¾e se srdce èlovìku zachvìje.
P. M. A co jiného mì pak mohlo napadnout, ne¾ po¾ádat pøátele ve Skotsku i v Èeské republice, abychom spoleènì zalo¾ili charitu, která by se postarala o postavení pomníku našim dobrovolníkùm právì tam, kde se pøed bojovým nasazením mohli naposledy nadechnout svobodného vzduchu. Výcvik ve Skotsku se konal v lokalitì, která je dnes pod kontrolou oblastní rady Lochaber na severozápadním pobøe¾í Skotska vìtšinou mezi vesnicemi Morar (na severu) a Arisaig (na jihu). Tam se také nachází tøi domy, ve kterých byli pøíslušníci èeskoslovenské brigády ubytováni, tj. Garramor, Camusdarrach a Traigh House.
J. K. A výsledek?
P. M. Detailní prùzkum lokality a informace z historických rešerší zú¾ily poèet uva¾ovaných lokalit pro výstavbu památníku na dvì: 1. vesnice Arisaig a 2. okolí Traigh House, kde byli naši vojáci ubytováni. Po prùzkumu ve vesnici Arisaig – tam se výhodnì nachází informaèní støedisko Land, Sea and Islands Centre, kde bude mo¾no instalovat stálou výstavku, týkající se èeskoslovenských parašutistù, a pomníku - a lokalit v okolí Traigh House jsme nabyli pøesvìdèení, ¾e v souhlasu s názory mnoha obyvatel Arisaigu by jak obì rady, oblastní a místní, tak i místní obèané uvítali postavení pomníku v pøístavu Arisaig, køi¾ovatce cest našich vojákù. Navíc, dnes po zbrusu nové silnici snadno pøístupný Arisaig se nachází v turisticky vysoce exponované oblasti, a jak památník èeskoslovenským vojákùm, tak i expozice v informaèním støedisku by popularizovaly nejen pøíslušná historická fakta, ale i Èeskou republiku.
J. K. Vím od Vás, ¾e se výbor charity rozhodl odklonit od tradièního figurativního pojetí podobných vojenských pomníkù a vybudovat moderní pomník v konceptu vyhovujícím jak pøírodnímu rámci, tak i pøíštím generacím. Jak by mìl vypadat?
P. M. Pomník si pøedstavujeme jako surový ¾ulový balvan umìlecky dotvoøený tak, aby obsahoval formu pøistávajícího padáku, dùle¾itého „nástroje“ parašutistù. Pøírodní rámec a zahradní úprava odlehèí formu pomníku natolik, aby nevzbuzoval depresi z krutého osudu mnoha našich vojákù, ale nadìji jak naši, tak i budoucím generacím, vyrùstající ze sebeobìtování hrdinù. Provedení bude také vyhovovat místním meteorologickým podmínkám. Nárazy vìtru zde èasto dosahují 160 km/hodinu a materiál musí vzdorovat tøíšti moøské vody. Pomník by mohla doprovodit keramická nebo kovová pamìtní deska s nápisem ve stylu Na pamì» èeskoslovenským vojákùm, kteøí prošli výcvikem Special Operations Executive a obìtovali své ¾ivoty za svobodu druhých.
J. K. Dìkuji Vám, vá¾ený pane honorární konzule, za Vaši iniciativu.
Výcvikem Special Operations Executive ve Skotsku prošly takøka tøi stovky èeskoslovenských vojákù z druhé svìtové války, kteøí se v odvá¾ných akcích v týlu nepøítele, na území obsazeném nacisty i v bitevním nasazení na frontì zaslou¾ili nejen o osvobození své vlasti, ale i o svobodu jiných národù. Vìtšina z nich za to zaplatila ¾ivotem. Pomník bude proto vybudován nejen jako pøipomínka jejich hrdinství, ale i jako pietní místo a váleèný hrob tìch, kteøí jsou ulo¾eni k vìènému odpoèinku neznámo kde. Veøejnou sbírku pro charitu CZECH MEMORIAL poøádá v Èeské republice nadaèní fond Èeská rada pro obìti nacismu (úèet èíslo 11446622/0800), a ve Velké Británii sama registrovaná charita CZECH MEMORIAL (registraèní èíslo SC039283, www.czechmemorial.org a www.pomnikparasutistum.cz ). Záštitu výstavbì pomníku udìlili prezident Èeské republiky Václav Klaus a ve Skotsku Lord High Commissioner The Rt.Hon. George Reid. Svoji podporu vyjádøili také ministr zahranièních vìcí Èeské republiky Karel Schwarzenberg a ministrynì obrany Èeské republiky Vlasta Parkanová. Charita Czech Memorial, její¾ výbor tvoøí pouze neplacení dobrovolníci a která nezamìstnává ¾ádnou placenou sílu, vyøídí jak výstavbou pomníku, tak i jeho financování a vyøízení ¾ádosti o povolení výstavby ve Skotsku a podobnì.Virtuální prohlídka místa, kde bude postaven památník našim parašutistùm ve Skotsku, je na tomto odkazu:
http://www.virtualtravel.cz/skotsko/arisaig/misto-pro-pomnik-ceskoslovenskym-vojakum-ve-skotsku.html