Jak ¾ijí lidé, kteøí nikomu nechybìjí?
O bezdomovcích toho ví opravdu hodnì. Natáèel s nimi filmy v polorozpadlých gará¾ích, v kanálech i v zemljankách. Proè?
„Od samotných poèátkù, kdy se bezdomovectví v naší spoleènosti rozšíøilo, mi tìchto lidí bylo líto,“ øíká Antonín Moravec a dodává „Hledal jsem nìjakou ušlechtilejší odpovìï na to, proè vlastnì ¾ijí takovým zpùsobem. Proè jdou radìji do kanálù, nebo na nádra¾í, ne¾ do pøíbytkù rùzných charitních organizací? Napadlo mne, ¾e hledají svobodu a nechtìjí se nechat svázat mantinely jakéhokoli re¾imu, co¾ mi pøipadalo velmi sympatické. Po nìkolika letech, kdy jsem byl s bezdomovci ve velmi úzkých kontaktech a kdy jsem o nich sbíral materiály, jsem však byl nucen tuto myšlenku zavrhnout.“
Co vás k tomu pøivedlo?
„Poznal jsem jejich charaktery. Jsou to charaktery vygumované alkoholem, provázené totálním rozpadem osobnosti. Mù¾eš samozøejmì najít výjimky, ale obecnì platí, ¾e nic pozitivního v bezdomovcích není. Jsou to lidé, kteøí spadli a¾ na dno, proto¾e ve skuteènosti byli na dnì u¾ pøed tím a mohou si za to sami. Opravdu, v naprosté vìtšinì jsou to trosky a ztroskotanci, kterým jde pouze o pøe¾ití, bez špetky èehokoli ušlechtilého.“
Èasto jste se mezi nimi pohyboval sám. S jakými pocity?
„Pochopil jsem, ¾e kdy¾ je jich více pohromadì, chovají se jako smeèka. Kousne-li jeden, ostatní se pøidají. Je velmi dùle¾ité udr¾et si takovou autoritu, aby to ani jednoho nenapadlo. Musejí tì respektovat. Ale vcelku lze øíci, ¾e bezdomovci nejsou arogantní, chybí jim k tomu energie. Ano, jsou zanedbaní a zdrogovaní chlastem, budí nedùvìru, ovšem nejsou agresivní. Oni jsou nepøíjemní v tom, ¾e kdy¾ se jim nìkdo sna¾í pomoci, neumí si toho vá¾it a tuto pomoc zneu¾ívají. Pøitom dovedou být i velmi dotìrní a¾ protivní.“
Není to tím, ¾e ulice je pro nì opravdu drsným prostøedím?
„Nepochybnì je to jeden z dùvodù. V tìchto souvislostech jsem si kdysi dokonce kladl otázku, jaká je ¾ivotnost bezdomovce v Ostravì. Mám odpozorováno, ¾e pìt a¾ sedm let. Pak obvykle konèí a tyto konce nejsou š»astné. Nejrizikovìjší je pro nì období zimy.“
V minulosti právì zimu pøeèkávali bezdomovci v kanálech. To nyní nemohou, proto¾e kanály jsou zavaøené, nebo jiným zpùsobem zabezpeèené proti vstupu. Myslíte, ¾e jsou to správné kroky ze strany majitelù?
„Podle mého ne. Ètyøicet let pøed tím byly kanály pøístupné a nikomu to nevadilo. Øekl bych, ¾e jde o alibistická rozhodnutí bílých límeèkù, která ovšem pro èást bezdomovcù znamenají rozsudek smrti. Vzít jim kanál je toté¾ jako vzít jim domov, navíc v dobì mrazù. A taky víme, ¾e jich ka¾dý rok nìkolik v mrazech zemøe. U¾ mì mimochodem 
napadlo, jestli to nemá být zrùdný projev jakéhosi samoèisticího mechanismu kapitalistické spoleènosti.“
Znal jste osobnì nìjakého bezdomovce, který umrznul?
„Jistì, napøíklad legendu ostravských bezdomovcù, pana Kaše. Osmdesátiletý staøeèek, který mohl mít pìtaètyøicet kilo, ale s kovbojským kloboukem, vlèákem a vozíkem patøil ke koloritu Ostravy. Tradovalo se o nìm, ¾e zabíjí psy a prodává psí sádlo lidem nemocným na plíce. Obèas jsem si s ním povídal a on mi to potvrdil. S tím, ¾e nìkolika lidem, vèetnì sebe, tak zachránil ¾ivot. A víš, co bylo zvláštní? Mìl jsem tehdy pittbulla, který byl docela ostrý, ale pøed tímto slabouèkým bezdomovcem stáhl ocas, kòuèel a chtìl zmizet. Pan Kaš zmrznul v gará¾i, která nemìla vrata...“
Znáte i pøípad se š»astnìjším koncem?
„Proti tvrdosti nìkterých lidí se obèas postaví milosrdenství lidí jiných. Za Opavou ¾il ètyøi roky man¾elský pár v bývalém bunkru. On nemá ruku, ona je bývalá recepèní v hotelu a tì¾ce nesou, ¾e jsou pro lidi jakousi atrakcí. Vojenská policie pak zavaøila vstup do bunkru a oni trávili zimu jen v malém pøístøešku pøed tímto vchodem. Ale našel se nìkdo, kdo jim dovezl prkna, ze kterých si oni stloukli boudu a postavili si v ní stan. Starají se o ètyøi psy a deset koèek.“
Témìø ka¾dý bezdomovec má aspoò jednoho psa...
„Ano, mají je zèásti jako spoleènost, proto¾e lidská spoleènost je odvrhla a zèásti je mají na svoji ochranu. Není se co divit. Èas od èasu se toti¾ objeví zpráva, ¾e nìjací hejsci zmlátili, ukopali, nebo podpálili bezdomovce. To je opravdu údìsné. Homelesáci jsou sice asociálové, alkoholici a lidé ze dna spoleènosti, ale ke kriminálníkùm mají daleko a jsou v podstatì neškodní. Naproti tomu ti mladí agresoøi jsou skuteènì nebezpeèní. Dnes si kopnou do èlovìka, o kterém jsou pøesvìdèeni, ¾e nikomu nebude chybìt. A zítra?“
Jiøí Muladi
