Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Proto¾e na tìchto stránkách zatím nefunguje „blog“ budu vás obš»astòovat svými pro¾itky :) v tomto prostoru a nazval jsem ho zcela lapidárnì...
„Deník“
Kulináøský zá¾itek
Poslouchám tady v radiu na Frekvenci 1 jakési povídání o neobyèejném kulináøském zá¾itku, který vám utkvìl v pamìti. Tak jeden bych mìl, ani ne tak, co jsem tam jedl, to si moc nepamatuji a ani to není tolik dùle¾ité, ale ten vysoce podivný zpùsob, jak jsem se k tomu kulináøskému zá¾itku vùbec dostal.
Jednou takhle za vlahého podveèera na ostrovì La Palma v souostroví Kanárském navrhl pøítel Winston, ¾e bychom mohli skoèit na veèeøi a a» se na to vhodnì obléknu. Tak jsem si vzal plavky, èerné brýle, èepici kšiltovku, botky kristusky a fialové tílko do pytlíku.
Sjelo se autem do pøístavu, tam na lodièku s pøívìsným motorem tak 15 minut jízdy. Na dohled od pobøe¾í se lodièka zakotvila a povel - „ do vody !“. Tak oba do vody a plavalo se ke bøehu. A zrovna na této plá¾i s èerným lávovým pískem (jinej písek na ostrovì prostì není ) se vyskytuje nejvìtší a prakticky jediný na ostrovì - hotelový komplex SOL La Palma. Na poloostrovì, obrovitý, velice dùkladnì hlídaný vèetnì pøístupové silnièky a výhradnì urèený jen a jen pro nabubøelou a uøvanou nìmeckou klientelu samozøejmì In exklusive.
Nìmci se vyskytují se jenom tam, na ostrov vùbec nejdou a nebo jenom autobusem na okouknutí, vesnièané je rádi nemají. Tak se doplavalo na plá¾, za chvilku jsi byl suchej, vyndal s plavek pytlík s trièkem, obléknul a naprosto nenucenì jsme spolu došli do venkovní jídelny hotelu. To tílko je jakási uniforma, nesmíš být na jídle bez obleèení horní èásti tìla.
U švédského stolu se nalo¾ilo jídla a zaèalo se baštit a k tomu pøipíjet samozøejmì šampaòské. Tak se spoøádala slušná hromádka vybraných po¾ivatin, vypily se tøi láhve ruského suchého šampaòského (jiné pøedci Nìmci nepijí), tropické ovoce (které jsem jíst neumìl), velký zmrzlinový pohár (to Winston mù¾e), arabskou kávu z d¾ezvy, lou¾ièku asi dost nepøedstavitelnì drahého koòaku, havanský doutník na závìr.
Oba pøíjemnì naladìni jsme se nenucenì zvedli, lehkým taneèním krokem do moøe si jako zaplavat, v pohodì k loïce, zpátky do pøístavu a domù. Trochu bacha, jestli nás nikdo nesleduje, ovšem v té megahromadì Nìmcù se èlovìk bohatì ztratí.
Winston øíkal, ¾e to je jeho parádní èíslo (to teda fakt je èíslo), a ¾e se mu to povede jenom málokdy, proto¾e na to musí mít bílého Evropana, jinak obsluha a zároveò ochranka to vyèuchá. Do hotelu se normální cestou nedostaneš, ovšem tohle nikoho nenapadlo, tedy zatím ještì (a nebo se to neví). To by si fakt mohl Winston dát patentovat. Chechtal jsem se pomalu do rána a øíkal jsem si, ¾e to tìm nafoukancùm patøí. Taková malinká pomstièka mì udìlala velice dobøe na duši a opravdu rád na ní vzpomínám. Tak to je mùj asi zatím nejoriginálnìjší kulináøský zá¾itek.
Jinak jsem tam za¾il fakt klasický kulináøský zá¾itek, kdy¾ mì vzal do jedné restaurace na jihu ostrova. Vyhrazena jen pro ostrovany, lépe øeèeno tam se ¾ádný turista vùbec nevyskytuje. Dlouhá vnitøní místnost restaurace oblo¾ena lávovou vyvøelinou, tmavou a èernou pohlcující svìtlo, tak si tam èlovíèek pøipadal fakt jako v samotném pekle.
Na konci obrovitá pec a ještì obrovitìjší kuchaø. Po stranách té dlouhé místnosti výklenky a v nich jenom velice pohodlný ušák. Na význam tìch jsem pøišel a¾ pozdìji. Spoleènost asi davanácti12 mu¾ù, kteøí dokázali na posezení sníst 18 kg sele. Na ostrovì se jí furt vepøové maso a to v obrovitých mno¾stvích. Pro mì byl nejfantastiètìjší zá¾itek, kdy¾ kuchaø to prase porcoval na tì¾kém døevìném podnose. Ne no¾em, ale hranou klasického porcelánového talíøe. To je pro všechny nesporný dùkaz, ¾e prase je dobøe upeèeno.
Po té strašlivé ¾ranici jsem pochopil význam ušákù a malých místnùstek, které jsem pracovnì nazval rozvalovnou a pøesnì k tomu úèelu tam byly. Natáhnout se, dát si doutník nebo cigáro a klidnì si zdøímnout. Vùbec se nikdo nad tím nepozastavil, je to úplnì normální spoleèenský stav, kterej se mi líbí. Koneènì je blbost pochrupovat u hodovního stolu a navíc by jsi mohl spadnout ze ¾idle na zem a tøeba si ublí¾it.
A taky jsem jednou vyrazil s jeho známými rybáøi na lov. Na cestu mì vybavili likérem proti cestovní nevolnosti – domorodou koøalkou GOMA, kterou si ka¾dej doma pálí ze slupek zbylých po výrobì vína. Vyrábìt alkohol je sice zakázáno, ale...dìsnej nápoj strašidelné síly, špièková desinfekce na rány, ale spolehlivì fungoval.
Po po¾ití jsem byl schopen s nimi se krmit na lodi syrovým rybím biftekem. Dvì prkénka spojená øemínkem, dovnitø se dá nìjaká vyvrhnutá speciální ryba bez hlavy, polévá se to moøskou vodou a mlátí do toho døevìnou palièkou. Olupuješ potom masíèko z kù¾e. Dokonce jsem to snìdl, zapil koøalkou a jak je vidno, dokonce i to všechno ve zdraví pøe¾il.
Pohled z okna 
kulináøském zá¾itku, který vám utkvìl v pamìti. Tak jeden bych mìl, ani ne tak, co jsem tam jedl, to si moc nepamatuji a ani to není tolik dùle¾ité, ale ten vysoce podivný zpùsob, jak jsem se k tomu kulináøskému zá¾itku vùbec dostal.
Tak oba do vody a plavalo se ke bøehu. A zrovna na této plá¾i s èerným lávovým pískem (jinej písek na ostrovì prostì není ) se vyskytuje nejvìtší a prakticky jediný na ostrovì - hotelový komplex SOL La Palma. Na poloostrovì, obrovitý, velice dùkladnì hlídaný vèetnì pøístupové silnièky a výhradnì urèený jen a jen pro nabubøelou a uøvanou nìmeckou klientelu samozøejmì In exklusive. 
Na konci obrovitá pec a ještì obrovitìjší kuchaø. Po stranách té dlouhé místnosti výklenky a v nich jenom velice pohodlný ušák. Na význam tìch jsem pøišel a¾ pozdìji. Spoleènost asi davanácti12 mu¾ù, kteøí dokázali na posezení sníst 18 kg sele. Na ostrovì se jí furt vepøové maso a to v obrovitých mno¾stvích. Pro mì byl nejfantastiètìjší zá¾itek, kdy¾ kuchaø to prase porcoval na tì¾kém døevìném podnose. Ne no¾em, ale hranou klasického porcelánového talíøe. To je pro všechny nesporný dùkaz, ¾e prase je dobøe upeèeno. 
Po té strašlivé ¾ranici jsem pochopil význam ušákù a malých místnùstek, které jsem pracovnì nazval rozvalovnou a pøesnì k tomu úèelu tam byly. Natáhnout se, dát si doutník nebo cigáro a klidnì si zdøímnout. Vùbec se nikdo nad tím nepozastavil, je to úplnì normální spoleèenský stav, kterej se mi líbí. Koneènì je blbost pochrupovat u hodovního stolu a navíc by jsi mohl spadnout ze ¾idle na zem a tøeba si ublí¾it.
zakázáno, ale...dìsnej nápoj strašidelné síly, špièková desinfekce na rány, ale spolehlivì fungoval.