Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Libor,
zítra Kristýna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O zlých vèelièkách


“Všechno je na hovno, jenom vèely jsou na med,“ ukonèil suše naší debatu o globálním oteplování znechuceným mávnutím ruky ve tváøi ji¾ brunátný Franta. Ne¾ mohl kdokoliv nìco namítnout, dodal “A i ten stojí za hovno.”


“Á, chyba, kamaráde, chyba, proto¾e za prvé, vèelièky nejsou jenom na med a navíc med je lahodná vìc, kterou si lidé ma¾ou na chleba a dávají si s citronem do èaje, kdy¾ je bolí v krku,” dovolil jsem si oponovat Frantíkovi. Ten se na mì jenom úkosem podíval a poradil mnì, abych to neøešil, proto¾e tuto starou pravdu mu nikdo nevyvrátí.


Abych zcela odvrátil nikam nevedoucí debatu na jiné téma, prohlásil jsem, ¾e nikdo jiný nedovede tak píchat jako právì vèely, po jejich¾ pigáru mù¾e èlovìk, má-li smùlu, zcepenìt.


Tento výrok vzbudil zájem a koneènì se zaèala diskuze ubírat jiným, tentokráte zcela nevinným smìrem, který nemìl nadìji vyústit v hádku. Jirka se rozpovídal o dìdeèkovi, který vèely pìstoval na veliko.Toho prý mohl tento hmyz pobodat od hlavy k patì a s dìdou to ani nehlo. Byl prý proti vèelímu jedu tak odolný, ¾e k úlùm pøistupoval bez kukly a bez kouøidla.


“A co ten chlápek co ho ukazovali na bednì, ten se pomazal nìjakým sajrajtem a usadil se na nìm celej roj. I do nosu mu ty bestie vlezly, ale on nehnul ani brvou a pak se dostal do takový tý knihy rekordù,” øekl Slávek a my jsme pøikyvovali, ¾e to byl hazardér, který právì proto, aby se udìlal slavným tak ty vèelky na sebe nechal nalézt.

“Jasnì,” vmísil se do ¾ivé debaty Kódl a za pøikyvování všech shrnul situaci tím, ¾e prohlásil, ¾e vìtšinou ka¾dého ¾ihadlo hroznì bolí, nos jednomu oteèe jako bakule a dostaneš-li jich pár a jseš slabší nátura, mù¾eš skonèit na vozejèku.


Posléze jsme ještì zaboèili na to, jak je vlastnì píchnutí od vèely v porovnání s bodnutím od sršnì nebo vosy procházka rù¾ovou zahradou. Ka¾dý pøispìl nìjakou zábavnou historkou do mlýna, dokonce i zasmušilý Franta se smíchem øekl, ¾e a» to bolí jak to bolí, ¾e by se klíïánko nechal schválnì bodnout do pinïoura, proto¾e by nabyl na velikosti a on by se mohl vytahovat a být na sebe pyšný.


Jen já jsem naslouchal s polozavøenýma oèima kafrání kamarádù a náhle jsem se ocitnul na verandì naší chaty v severním Novém Ji¾ním Walesu, byla vlahá noc, noc po Silvestru, my mìli dobrou náladu a dopíjeli a dojídali to co zbylo ze vèerejší veèeøe.


Bzzz…Bzzz…Bzzz, zaznìlo mi kolem hlavy, já se kolem temnì bzuèícího hmyzu poohnal rukou a náhle jsem vykøikl bolestí, která mnì projela tìlem. Nìco mì bodlo pøímo do krèní obratle a já klel jako námoøník. Na svìtle pak bylo vidìt v krku vìzící snad pìti milimetrové ¾ihadlo zøejmì patøící nìkteré z tìch velikých, bušem létajících potvor, pøed kterými èlovìk prchá do bezpeèí domova.


Ne¾ bys napoèítal do deseti, zaèal jsem otékat i tam, kde by to Franta uvítal. Po tìle mnì naskákaly èervené skvrny a netrvalo dlouho a zaèal jsem mít potí¾e s dýcháním. To u¾ ale zavládla mezi kamarády trošku panika. ®ena Máòa prohlásila, ¾e pøestává legrace a ¾e musíme honem do nemocnice. Jako zdravotní sestra vìdìla, ¾e mù¾e nastat taková reakce, ¾e se mù¾e bodnutý pacient nakrásnì udusit. I kudlièku sebou vzala na dlouhou cestu k lékaøi, kdyby došlo k nejhoršímu a ona by musela udìlat díru do hrtanu, abych mohl dýchat. Naštìstí k drastické operaci nedošlo. Ve dvì hodiny ráno jsme koneènì nalezli a ze spánku vyburcovali ospalého vesnického doktora, který mì poslal hned do nemocnice. Dalších deset kilometru po prašné vozovce jsme udìlali za pár minut. Já se drbal jako zbìsilý, holky mnì dodávaly odvahu a slibovaly, ¾e kdy¾ neumøu, ¾e to hnedka jak budeme moci poøádnì oslavíme.


Ve vesnickém špitále mì mohutná slu¾bu konající sestra zabodla do zadnice tak ukrutnì velkou antihistaminovou injekci, ¾e jsem zavyl bolestí, ona jenom nìco pohrdlivého utrousila o rozmazlených lidech z mìsta a nechala si mì tam pøes noc na pozorování. Tenkrát jsem pøe¾il, pøe¾ití skuteènì oslavil, ale od té doby mì pojímá hrùza jen kdy¾ se kolem mì nìco mihne.


“Dvakrát tì ty mrchy kousnout nemù¾ou, proto¾e si pøi tom prvním kousnutí vytrhnou støeva a chcípnou,” moudøe konstatoval Kódl známou vìc.

”Ale víte, ¾e vás dvakrát bodnout mù¾ou,” øekl jsem záhadnì zabarveným tónem hlasu.

Toto prohlášení vyvolalo údiv a opìtované výroky kamarádù, ¾e jsem vùl a o ¾ivotì a nástrahách v nìm vím starou belu.


“Tak já vám nìco povím. A nepøerušujte mì, proto¾e to co teï uslyšíte se zakládá na pravdì a budou se vám z toho je¾it paèesy a zdát strašidelný sny,” øekl jsem vá¾nì. Kluci zmlkli, zhluboka potáhli z cigaret, napili se piva a ani nedutajíce naslouchali mé pøíšerné historce.


“Bylo krásné letní odpoledne, kupky sklizeného sena a vinice obtì¾kané hrozny dávaly krajinì mírumilovný ráz. Bylo mi dobøe u srdce, proto¾e jízdu na kole a léto mám moc rád. Po agresivních kavkách, které støemhlavými nálety na hlavu na jaøe cyklistùm znepøíjemòují vyjí¾ïky nyní nebylo ani památky, jedovaté hady lezoucí pøes vyhøátou silnici jsem také ¾ádné nevidìl, klokani se spokojenì pásli daleko od krajnice ne¾ aby mì mohli skoèit pod kolo…zkrátka ráj na zemi.

A najednou mnì ztuhla krev v ¾ilách.

Bzzz…Bzzz…Bzzz…

Ne¾ jsem se nadál, zlá vèelka mnì zalétla pod helmu, kde si na mnì zgustla. Výkøik bolesti proøízl tichou krajinu. Prudce jsem zabrzdil, serval jsem z hlavy helmu, uvnitø které byla mrtvá vèelièka. Pleška mi zaèala bleskurychle otékat, já jen stì¾í na hlavu opìt nasadil helmu a deset kilometru jsem jel k zaparkovanému autu jako v mátohách. Bolest to byla neskuteèná. A poøád se zvìtšovala. Dokonce mnì probìhla hlavou myšlenka, ¾e mì nehryzla vèela, ale obávaný sršeò. To nevím jak bych býval pøe¾il.


Koneènì jsem dojel k autu, kde jsem si nateklou hlavu polil vodou a podíval se na sebe do postranního zrcátka. V nìm jsem uvidìl podlité oèi, na hlavì èervenou nateklinu a v ní vìzelo ®IHADLO! To vysvìtlovalo mojí ú¾asnou bolest.”


“Ty vole, to muselo bejt, pokyvovali kamarádi.”

“Zvláš» kdy¾ si na to alegrickej,” øekl znalecky Jirka.

“Kluci, nepøerušujte, to toti¾ ještì není všechno,” øekl jsem a pokraèoval ve vyprávìní.


“No, tak jsem to pigáro z hlavy vytáhl a øekl jsem si, ¾e ho musím ukázat Mánì, aby vidìla, jak jsem si na vyjí¾ïce vytrpìl. A tak jsem to sviòský ¾ihadýlko i s kouskem støívka polo¾il vedle sebe do auta na opìrku, co si na ní øidiè dává loket, nastartoval jsem, opøel jsem se a…zaøval jsem jako tur!!! To pigáro mì toti¾ náhle vìzelo v pøedloktí, které jsem si opøel o opìrku. Jako pološílenej jsem zastavil, ¾ihadlo z natékajícího pøedloktí vyndal a zuøivì ho zašlapal do prachu krajnice.


Po pøíjezdu domù mì ¾ena Máòa jen stì¾í poznala. Nateklá kebule, nateklej loket, nateklý peøiny pod oèima. A pak, ¾e vèelka nemù¾e bodnout dvakrát. Tady máte dùkaz, ¾e mù¾e,” dokonèil jsem hrùznou historku a vítìzoslavnì se podíval kolem sebe.


Chlapi se jenom na sebe podívali a Kódl za všechny zareagoval tím, ¾e øekl “Tak tohle sis teï vymyslel pro naše obveselení, proto¾e nemù¾u uvìøit, ¾e bys byl takový pako a udìlal nìco tak stupidního.“


A já v tu chvíli nevìdìl, jestli bych nemìl opravdu øíct, ze jsem si tuto historku pouze vymyslel, aby byla zábava. Jen¾e já nedovedu lhát. Já jsem opravdu hrozný pako…


Ivan Kolaøík

Další èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 15.10.2011  06:13
 Datum
Jméno
Téma
 15.10.  06:13 Bobo :-)))
 15.10.  06:11 Jarek