Evropská komise navrhla bojovat proti globálním klimatickým zmìnám sní¾ením emisí oxidu uhlièitého u nových aut na 130 gramù na kilometr do roku 2012. Výrobce automobilù to vydìsilo, proto¾e by to znamenalo pronikavé sní¾ení ziskù novými investicemi do výroby. Promítnutí investic do cen aut by vyvolalo pokles poptávky, a proto zaèali vyhro¾ovat ztrátou pracovních míst, vyšší nezamìstnaností a pøesunem výroby do zemí s levnìjší pracovní silou. Automobilky samy jsou skuteènì velkými zamìstnavateli a na jejich výrobu se vá¾e mnoho subdodavatelù. Jejich hlas bude mít tedy váhu. S novými limity by nemìli problém výrobci malých vozù jako je kolínská TPCA, a nìkteré italské a francouzské firmy.
Matka pøíroda nás donutí zmìnit myšlení a respektovat pøírodu. Ekologové u¾ dávno poukazují na to, ¾e pøes Evropu zbyteènì cestují potraviny v kamionech, aèkoliv by se daly produkovat v místì spotøeby, ¾e boj o zisky mezi nadnárodními spoleènostmi vyvolává potøebu ohromných pøesunù zbo¾í. Reklama vnucuje lidem tisíce zbyteèností, bez nich by se klidnì obešli a sdìlovací prostøedky zašlapávají ka¾dého, kdo se tìmto trendùm nechce nebo nemù¾e podvolit. Výstavbou nových a nových dálnic zvyšujeme mobilitu a zhoršujeme ¾ivotní prostøedí.
Osobní auta u¾ nejsou jen potøebnými pøesunovadly, ale mají vyjádøit sociální status jednotlivce. Proto musí být velká auta, s pøedimenzovanými motory, velkou spotøebou a technickými parametry, které majitelé pøi dodr¾ování zákonù ani nemohou vyu¾ít. Je absurdní, ¾e se mohou vyrábìt auta pøesahující maximální rychlost 200 km/hod., kterou se mimo SRN nikde nesmí jezdit. Výrobci se pøedstihují za kolik vteøin vùz dosáhne 100 km rychlosti, pøièem¾ toto mù¾e sehrát pozitivní roli jen v nìkolika málo krizových situacích. A aby šla tato auta, mnohdy urèená hlavnì do terénu, dobøe na odbyt, dostávají na nì zájemci ještì slevu: mohou je kupovat bez DPH.
Profesor Jan Keller nazývá automobilisty èernými pasa¾éry, proto¾e neplatí externí náklady dopravy. Mezi nì patøí náklady na údr¾bu infrastruktury, ztráty vzniklé záborem parkoviš» a dálnic, škody z dopravních nehod, zneèistìný vzduch a nadmìrný hluk. Samozøejmì také ¾ivoty a zdraví obìtí dopravních nehod.
A na závìr si dovolím profesora Jana Kellera citovat :
„Rozdíl mezi soukromými náklady majitelù vozidel a skuteènou cenou, kterou na jejich jízdu doplácí celá spoleènost, celá pøíroda, vypovídá o zcela chybné alokaci zdrojù. Iluze nízkých dopravních nákladù spojených s provozem automobilu vede k chybným rozhodnutím jak pøi volbì bydlištì, tak pøi volbì dopravního prostøedku pro dojí¾dìní do práce, za kulturou èi na dovolenou. Nezaplacená suma tak dále narùstá, èerná jízda se prodra¾uje. Jako by si ka¾dý majitel automobilu nechal vystavit u spoleènosti otevøený úèet, na který ka¾dou svou další jízdou pøipisuje další èárky. Nejpikantnìjší na celé vìci je, ¾e motoristé o svém zadlu¾ení patrnì nic nevìdí a nasedají do svých automobilù bez pocitu jakéhokoliv provinìní.
Pøitom deformují nejen ekonomické prostøedí v zemi; deformují také strukturu dopravy v neprospìch dopravy ekologicky citlivìjší, a deformují i samotnou silnièní dopravu, nebo» pou¾ívají silnice pøíliš intenzívnì.“