nám všem, kterým je mezi 40. a¾ 70. lety... Podle dnešních pravidel a zákazù bychom my, dìti narozené v 30., 40., 50., 60., letech, nemìli vùbec šanci pøe¾ít...
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Nemìli jsme ¾ádné pro dìti bezpeèné flaštièky na medicínu.
®ádné pojistky na dveøe a okna, a kdy¾ jsme jeli na kole nebo kolobì¾ce, nemìli jsme helmy. Pili jsme obyèejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, proto¾e jsme poøád lítali nìkde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo nìkolik, ale všichni jsme to ve zdraví pøe¾ili...
Nìkolik hodin jsme se moøili a stavìli káry ze starých nepotøebných vìcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak pøišli na to, ¾e jsme zapomnìli na brzdu. Teprve po nìkolika pøistáních v „pankejtu“ jsme ji demontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a pøišli jsme domù, teprve a¾ se venku rozsvítily lampy. Rodièe si u¾ili pìkné nervy, ale mobily neexistovaly, tak¾e nebylo kam volat...
Nemìli jsme ¾ádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastnì ani televzní hry, ¾ádných 99 televizních kanálù, ¾ádný surround-sound, poèítaèe, chatrooms a internet.
Mìli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, øízli se, zlomili si ruku èi nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvùli tìm úrazùm nebyl ¾alován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, mìli jsme modøiny, ale nauèili jsme se to pøekousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavnì š»ovík). I kdy¾ nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadù. My jsme mìli volnost i odpovìdnost - nauèili jsme se chovat a poradit si...
Blahopøeji všem, kdo za¾il toto velké štìstí a ¾il jako dítì!!!
bychom my, dìti narozené v 30., 40., 50., 60., letech, nemìli vùbec šanci pøe¾ít... 
Nemìli jsme ¾ádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastnì ani televzní hry, ¾ádných 99 televizních kanálù, ¾ádný surround-sound, poèítaèe, chatrooms a internet.