Do tøetice radosti více 1/2
TAK! A mù¾ete si øíkat, ¾e to tady u¾ bylo dvakrát, ale nemù¾u si pomoci, mám radost, ¾e je to potøetí a chci se o tu radost s vámi podìlit.
Hurááá, mám hnízdo, ani to nemusí být èapí, i kdy¾ komín by to unesl. No, úplnì zadarmo taky není, proto¾e coby „dotátor“ (odvozeno od slova „dotace“) jsem celou zimu krmila a dále pøikrmuji dvì poèetná hejna sýkorek koòader a vrabcù, jejich¾ pøesný poèet se nedá kvùli neustálému hopsání a pøelétávání zjistit. K nim patøí jedna hrdlièka zahradní s obèasným kamarádem, dále párek sýkorek modøenek, obèas èervenka, hýl a byli tady taky nìkolikrát krásní ¾lutozelení ptáèci velikosti vrabce, nejspíš zvonci? A pochopitelnì taky nìkolik kosù a kosic, kteøí se cpali a cpou stále, proto¾e oøechy u¾ došly, ovesnými vloèkami, o které se s nimi dìlím, mám je taky ráda v jakékoliv podobì. Vypozorovala jsem, ¾e jsou to pìvci nesnášenliví, vyhánìjící drobné ptactvo z okolí bohatì posypaného a dokonce i z velkého krmítka.
S pøibývajícími teplými dny zaèaly souboje ¾lutých zobákù o hranici pùsobení – tohle je moje a ty se kliï! Jako kdyby zahrada nebyla dost velká pro všechny. Stalo se, ¾e mìli oba „rytíøi v plné zbroji“ co dìlat, aby mne nenabourali, kdy¾ jsem neèekanì vyšla na dvorek právì jim do cesty, zatímco oni rychlostí stíhaèek se zobáky dokoøán, vydávajíce nelibé skøeky, bojovali kdo s koho.
V té dobì jsem u¾ nìkolik dní pozorovala kosici, jak bedlivì zkoumá oba truhlíky na kotci, pro letošní zimu pìknì vystrojené stylem „co zahrada nabízí“. Vsadila bych se, ¾e je to ta loòská, která pouèena, ¾e udìlat hnízdo hned na kraji, kde se není kam schovat pøed nepohodou, vìtrem a sluncem, si našla místeèko ze všech stran pìknì kryté.
Tak jsem si dnes donesla prastaré štokrlátko a pokusila se ukryté hnízdeèko vyfotit. Je krásné, hluboké, budoucím kosátkùm pøesnì na míru. No øeknìte sami…