Respekt Nejspíš jsem poøádnì zlá osoba. Breèela mi sousedka, ¾e jí podvedl man¾el. Co prý s tím. Abych mohla vyjádøit svùj názor, potøebuji znát okolnosti. Tak u¾ je znám.
A pak jsem pøišla na to, ¾e jsem nejspíš poøádnì zlá osoba. Mìla jsem neodolatelnou chu» øíct „dobøe ti tak“.
Nad samotnými nevìrami se zkusím zamyslet nìkdy pøíštì.
Teï o zpùsobu, jakým byla tahle nevìra odhalena. Prý dùvìøuj, ale provìøuj. V ka¾dém vztahu je prý nezbytné prùbì¾nì provìøovat.
I kdy¾ není podezøení. I kdy¾ nejsou problémy. Preventivnì.
Nevíte jak? Je to jednoduché.
Prošacujete kapsy, kdy¾ váš mazlík spí.
Alespoò jednou za den je nezbytné provést rychlý test jeho mobilu.
A nejménì jednou za týden je doporuèena dùkladná lustrace úètenek v penì¾ence, co patøí tomu, co o nìm øíkáte, ¾e ho milujete. A pamatujte, dùle¾itá je pravidelnost! A tak kontrolujete a kontrolujete. Dny, týdny, roky a najednou jste našli.
Nejspíš jsem poøádnì zlá osoba.
Mìla jsem neodolatelnou chu» øíct „kdo hledá, najde“.
Šmírovat partnery? Nikdy jsem to nedìlala.
Proè vlastnì? Jsem snad málo zvìdavá? Kdepak jsem hroznì zvìdavá. Nevím, kde mají kalhoty a bundy kapsy?
Neumím zacházet s mobilními telefony?
Neumím pøeèíst úètenku nebo nevím, jak vypadá penì¾enka?
Mo¾ná mùj mazlík nikdy nespí?
Zavírá snad své kapsy, mobil èi penì¾enku do trezoru?
Mo¾ná mi nefunguje na jeho trezor osvìdèené „sezame otevøi se“ a tak jen zoufale lomcuji klikou v dobì, kdy by mìly probíhat pravidelné kontroly.
Samá voda.
Na odpovìï staèí jen jediné slovo „respekt“. Respekt k partnerùm, respekt k sobì.
Nejspíš jsou lidé, kterým vyhovuje šmírovat a být šmírováni. Já bych to nesnesla.
Za jednu ze základních hodnot v mezilidských vztazích pova¾uji dùvìru. Nechci si poøád hlídat záda.
Jsem ráda, ¾e mùj mobil se mù¾e rozvalovat na stole i kdy¾ nejsem doma sama.
Jsem ráda, ¾e mi nikdo nehrabe do kapes èi kabelky.
®e mi mé osobní vìci neprohledává kontrolor.
A není to proto, ¾e bych své vìci mìla plné obávaných „corpus delicti“.
Cítím se svobodnì. A nechtìla bych, aby mí milovaní se takhle cítit nemohli.
Nevím, jaký je to pocit, èekat a¾ nìkdo usne a pak potichouèku tahat vìci z jeho kapes.
A vùbec mi nevadí, ¾e ten pocit neznám.
Pøipadá mi nesmírnì poni¾ující. Pro oba.
Sousedka breèela, jak jí ten neøád ublí¾il. A prý ještì chce, aby mu odpustila. Prý to byl jediný úlet. Má ho vzít na milost?
Nakonec jsem to nevydr¾ela — byla jsem zlá osoba.
Øekla jsem toho hodnì, taky „dobøe ti tak“ i „kdo hledá, najde“.
Jistì, nevìra není fér a vìtšinou moc bolí.
Její man¾el mìl úlet a poøádný, ale ona má šmírovací úlety celých deset let. Mìla by odpustit a øíci „odpus», prosím“.
Jen nevím, jestli bych já, na místì jejího man¾ela, mìla chu» odpouštìt.
Tak u¾ je znám. 
klikou v dobì, kdy by mìly probíhat pravidelné kontroly.