…miluji vùni spadaného listí, poslední teplé dny, sluníèko stále ještì ohøívá prokøehlé ruce. Miluji pøírodu chystající se k zimnímu spánku…
Celý, celièký rok se tìším na pøíchod podzimu. Dny plné laskavého podzimního sluníèka se zbytky uplynulého léta. Pøíroda se barví do nepopsatelného barevného obrazu. Období tak rozdílné proti dalším èástem roku mne naplòují sentimentem a pokorou. Po ubíjejícím létì pro mne pøichází nejkrásnìjší období v roce.
Období, kdy den ztrácí svoji sílu na úkor noci, dny, kdy zmizí všudypøítomný cvrkot cvrèkù tolik pøíznaèný pro léto, stejnì tak jako veèerní koncert ¾ab.
Období ptaèích hejn chystajících se k dlouhému letu za svým druhým domovem. Uvadající skalka sousedù odnaproti u¾ nehýøí barevnými kvìty. Podzimní slunce u¾ nepálí jako to letní, ale potìšit doká¾e úplnì stejnì, mo¾ná ještì víc.
Tráva znavená letními vedry u¾ èeká na svou novou jarní pøíle¾itost. Nekonèící ¾ivotní kolotoè! Vìèný kolobìh probíhající jaksi mimo nás a pøesto ovlivòující naše ¾ivoty. Jaké to bylo pøed mnoha a mnoha lety? V dobì, kdy èlovìk byl opravdu spjat s pøírodou a nesledoval ji jen z oken aut? ®il v ní, a s ní, a nebyla pro nìj jen prostøedím oddychu èi povyra¾ení pøi náhodou volném víkendu?
Prach jsi a v prach se obrátíš, øíká se v bibli. I lidé mají svá roèní období – tedy i podzimní. Zima, která po nìm pøijde u¾ bude mít jen jedno vyvrcholení. Obrat v prach a návrat kamsi odkud není návratu. Kdy vlastnì zaèíná podzim ¾ivota? Rozdìlením ¾ivota na ètyøi shodná období? Dìtstvím, dospìlostí, zralostí a stáøím? Které je to správnì rozdìlení? Kdy stojíme na zaèátku podzimu svého ¾ivota? Bude podzim lidského ¾ivota stejnì krásný a barevný jako pøírodní podzim?
Jsme ochuzeni, okradeni. Po lidské zimì ¾ádné nové jaro nepøichází. Své roèní období si u¾ijeme jenom jednou, bez mo¾nosti zkusit to znovu. Všechno to krásné, barevné co se pøes zimu ulo¾í ke spánku, všechny ty kvìty a listí co opadají, všechna ta tráva co uschne, všechno se to s jarem opìt probudí k novému ¾ivotu. Dostane novou šanci, šanci nám odepøenou.
Miluji ty podzimní barvy, miluji zkracující se dny. Mám slabost pro konec dne, kdy svìtlo bojuje s pøicházející tmou. Pro tu èást dne, kdy je mo¾né úplnì všechno a víly se probouzejí ze svého spánku, aby se pøipravily na bezmraèné noci s mìsícem záøícím jim na cestu chladnoucí pøírodou.
Miluji krásný svìt pohádek a povìstí, který v barevnosti podání a nápadù v mnohém odpovídá právì podzimu. Zelné fráèky hastrmanù, tøpytivý svit bludièek, temný les s bludným koøenem èíhajícím na náhodného bludivce. Domácí skøítky pøemís»ující vìci, abychom je nemohli najít, andìly ochraòující náš nejhlubší spánek. Ten zvláštní svìt, neviditelný pro vìtšinu lidí, pøesto existující zároveò s tím naším.
Spìcháme, pracujeme, ¾ijeme, honíme se za ideály krásy, bohatství, vlastnictví, postavení, dobrého jména. Pro samý shon se nedoká¾eme zastavit a podívat se na krásy podzimu. Pøiznat si bezradnost, chybu, omyl a pochopit co je podstatné a co není. Oè jednodušší to má podzim. V¾dy po nìm bude následovat zima. V¾dy pøed ním bude léto. Ka¾dé ráno vyjde znovu slunce. Ka¾dý veèer se slunce a mìsíc budou na chvíli setkávat na obloze, aby to ještì jednou zopakovali ráno.
U¾ívejte si podzimu. Mù¾e tu být jenom jednou. Ten další u¾ nemusí pøijít. Ten další u¾ nemusí patøit vám. Nìkdo si ho mù¾e pøivlastnit, v této absurdní dobì to není nic nemo¾ného. Svìt je bláznivý, pøesto je to krásné místo pro ¾ivot!
Celý, celièký rok se tìším na pøíchod podzimu. Dny plné laskavého podzimního sluníèka se zbytky uplynulého léta. Pøíroda se barví do nepopsatelného barevného obrazu. Období tak rozdílné proti dalším èástem roku mne naplòují sentimentem a pokorou. Po ubíjejícím létì pro mne pøichází nejkrásnìjší období v roce. 
pro nìj jen prostøedím oddychu èi povyra¾ení pøi náhodou volném víkendu? 
Zelné fráèky hastrmanù, tøpytivý svit bludièek, temný les s bludným koøenem èíhajícím na náhodného bludivce. Domácí skøítky pøemís»ující vìci, abychom je nemohli najít, andìly ochraòující náš nejhlubší spánek. Ten zvláštní svìt, neviditelný pro vìtšinu lidí, pøesto existující zároveò s tím naším.