Kde jsou ty èasy, kdy èlovìk mìl u¾ dost ticha kolem sebe, sedl si ke krystalce, nasadil na uši sluchátka a celý bla¾ený poslouchal hluk svìta, který si ani nedovedl pøedstavit. Dnes by leckterý podnikavec naopak uspìl s naslouchátky ticha.
Nebylo mi dobøe. Znáte ten pocit, mrazení v zádech, tì¾knou nohy a bolí i vlasy. Paní doktorka rozhodla – ihned do postele, chce to pár dnù klidu. A tak jsem ulehla. V klidu? Kde¾e…
Náš dùm na jednom ostravském sídlišti je jako ka¾dý jiný. Partaje na úrovni, obèas nìkoho pomluvíme, kdy¾ o „svém“ týdnu neumyje schody, sem tam nìkdo prokopne domovní dveøe (ale vèas to pøizná, proto¾e za léta spoleèného bydlení ho u¾ máme stejnì „pøeèteného“), èím rychleji rostou dìti a jejich kamarádi, tím èastìji lepíme strhané jmenovky na schránkách a ve výtahu èistíme neslušná slova.
Ale k tomu klidu.
Ten se nekoná.
Nìkdy po páté hodinì ranní zjiš»uje malý jezevèík z vedlejšího vchodu, co lze ze sedmého patra shlédnout. Sdìluje to vytrvalým štìkotem a zøejmì za škodolibé podpory svých pánù. Zdola mu solidárnì odpovídají venèící se vrstevníci. Kolem oken vøeští rackové a do¾adují se krmení. Pak nastupuje omladina, dìtièky, jim¾ se nechce do jeslí a školky (èemu¾ se nikdo nediví), školáci se pøekøikují ji¾ pøed sedmou – koho napadlo v tak nekøes»anskou hodinu zaèínat vyuèování?
Dopolední expozice pøechází do kolize a vrcholí odpoledne krizí: Škola otevírá brány, chlupáèi se øítí na trávníky s kraválem do sebe; dìcka pøece musejí vybít nìjak energii, zapla» pánbùh, ¾e mají aspoò o sport zájem; z blízké køi¾ovatky houkají sanitky a drnèí tramvaje. Padající tma sice milosrdnì pøikryje jizvy na trávníku, psí hromádky na chodnících i polámané vìtve stromkù, ale klid – nikde!
Z nejrùznìjších zákoutí se rojí kamarádi z mokré ètvrti, soudì z jejich repertoárù, probíhají vojenské odvody asi stále a dennì – a kdo neslaví, ten aspoò naplno poslouchá magne»ák èi televizi. Kdy¾ pak v oknech zhasínají obrazovky èarovných bedýnek a vám se zavírají oèi, leká vás ze spánku výstra¾né vytí alarmù v autech na parkovišti.
Kde jsou ty èasy, kdy èlovìk mìl u¾ dost ticha kolem sebe, sedl si ke krystalce, nasadil na uši sluchátka a celý bla¾ený poslouchal hluk svìta, který si ani nedovedl pøedstavit. Dnes by leckterý podnikavec naopak uspìl s naslouchátky ticha.