Byl Filip Filípek nebo nebyl?
Pamìtníci to asi vìdí, Divadlo E.F. Buriana nìkdy 50tých letech nastudovalo hru Názima Hikmeta tohoto poutavého názvu. Byla to politická satira, na svoji dobu nezvyklá, odvá¾ná a sám Burian prý váhal, zda si mù¾e dovolit hru provozovat. Vyøešil to geniálnì, na generálku, èi jedno z prvních pøedstavení pozval prezidenta, literáta Antonína Zápotockého. Ten se prý náramnì bavil a pokynul: hrajte, bez obav!
Toto povídání jsem chtìl pùvodnì po vzoru Názima Hikmeta nazvat: Byl to fejeton, nebo nebyl? Ale bylo by to ménì atraktivní, Filípek mo¾ná zaujme více ètenáøù. Ale mluvit chci vlastnì o nìèem jiném, o averzi mladí (mladší) – staøí, o mezigeneraèních vztazích a onoho prezidenta, který ve vztahu k jeho høe vystupuje, nahradím osobností ménì významnou. Napsal jsem toti¾, aspoò jsem si to myslel, malý fejeton a – jak je to dnes snadné – uveøejnil. Vzápìtí byl ale zpochybnìn, strhán, zneuctìn. A tak jsem si onu otázku musel polo¾it. Kladu ji i vám na této pùdì, proto¾e celý ten nevýznamný, ale mo¾ná svým zpùsobem zajímavý pøípad se týká mezigeneraèních vztahù.
* * *
Obèas se doèítám o pro mne ne zcela pochopitelné averzi mladých proti nám, starým. Prý jim našimi dùchody nepøimìøenì ukrajujeme z národního dùchodu, z velké èásti pracují na nás, spotøebováváme jejich danì, jejich pøíspìvky na sociální a zdravotní pojištìní. Pokud ještì pracujeme, je to také chyba, zabíráme pracovní místa, na kterých by se mohli pøi dnešním nedostatku uplatnit. Zkrátka jsme ne¾ádoucí pøítì¾í. Sna¾ím se je pochopit, i kdy¾ s jejich argumenty nemohu souhlasit, minimálnì proto, ¾e jsme desítky let do státní kasy docela vydatnì pøispívali, mimo jiné na rodièovské pøíspìvky pro jejich rodiny, na jejich studium, vzdìlání… Utìšuji se tím, ¾e jejich averze proti starým vyplývá z urèité beznadìje, která pro mnohé z nich ze souèasné ekonomické situace, vyplývající z nenasytného kapitalismu, formovaného našimi politiky a kapitány ekonomiky vyplývá.
Ohromnì mì však pøekvapilo, ¾e tato averze není vlastní jen mladé generaci a setkal jsem se s ním pøekvapivì u generace dokonce støední, mladší jen o jednu generaci od nás pokroèilých dùchodcù. A dokonce u ¾eny! Jen tak, proto¾e…proè vlastnì?
Nedávno jsem na jednom webu s ¾ivou interaktivní výmìnou informací uveøejnil malé povídání, nìco jako minifejeton. Dovolte, abych je tu reprodukoval.
Øíkává se, ¾e v pokroèilém vìku se èlovìk vrací do dìtství. Asi na tom nìco bude. Alespoò v nìkterých drobnostech mi to tak zaèíná pøipadat. Mo¾ná znáte to hravé krmení dìtièek, co nechtìjí papat, co jim to moc neleze. Nabízeli jsme jim l¾ièenku za babièku, l¾ièenku za dìdeèka, další za Alíka nebo za koèièku. Naše babièka to uplatòovala ke své vnuèce, s tím rozdílem, ¾e jednotlivé porce byly „za toho co tahal, za toho co tlaèil“… Nerozumíte? Byla to jejich spoleèná vzpomínka na pohádkový kolotoè, na kterém se kdysi vezly, ten co tahal, byl koník, zapøáhnutý do pohádkového koèáru, ten co tlaèil byl - vlastnì u¾ nevím.
Tu hru mi malinko pøipomíná mé ka¾dodenní poèínání, kdy¾ po ránu dávkuji ty kulaté nesmysly do plastové krabièky s pøihrádkami, oznaèenými ráno - poledne - veèer - noc. Jedno na tlak, druhé na tlak, tøetí na tlak, jedno na odvodnìní, další proti mozkové pøíhodì, jiné na prostatu a ještì na cholesterol, a aby nebolely nohy a na noc, aby se uvolnily svaly. Potom nastoupí skuteèné l¾ièky, naštìstí jenom malé: 20 kapek na lepší prokrvení mozku, 3 l¾ièky na lepší kakání (mazání kolen a lýtek u¾ do toho nemohu poèítat). Jistý ministr zdravotnictví prohlásil, ¾e by pacoš (tak nám øíkají v jednom špitále) nemìl dostávat dennì více, jak tuším, 5 léèebných pøípravkù. Moji doktoøi o tom asi nevìdí, nebo jsou snad jiného názoru?
Mo¾ná se skuteènì vracím do dìtství, asi na tom nìco bude, ve formì jen nepatrnì pozmìnìné.
Reakce provozovatelky èi majitelky webu byla zcela neoèekávaná a tak trochu šokující, asi se rozpálila do bìla, vyøítila se na mne jako fúrie. Malá citace její reakce:
„Co se musí stát, aby takový èlovìk (rozumìj, autor) navštívil o generaci mladší ¾enu (rozumìj, její web) a její spoleènost, a vykládal tam o své prostatì a špatném kakání. Jak to, ¾e mu nedojde, ¾e jeho chování je nevhodné a urá¾ející, právì tím, ¾e ve svých posluchaèkách pøestal vidìt ¾eny? Proto¾e ¾ádný mu¾ by pøed ¾enou o takových vìcech - jako je výèet lékù na prostatu, kakání a nedostateènì prokrvený mozek - nevykládal. Jedinì, pokud by on sám u¾ nebyl mu¾em nebo jeho potencionální posluchaèky nebyly ¾enami, tak¾e by mu bylo jedno, co si o nìm pomyslí… Pleteš si stránky. Tvému oblíbenému tématu - neduhùm Tvého vlastního pozdního stáøí, se vìnují jiné weby.“
Pøednì, web je veøejný prostor a jeho obsah je urèen pro všechny, kdo jej navštíví, nešlo o ¾ádnou návštìvu provozovatelky webu, ani její jakési nedefinované spoleènosti. Za druhé, asi neumí èíst, pøece ten pokus o malý fejeton není vùbec o nemocech ani nehledá recepty jejich léèení, naopak, pøistupuje k nim s lehce humorným nadhledem; bylo by stejnì nepøístupné a urá¾ející zmínit se v jakékoli souvislosti o dìloze, menopauze…? Nejvíce ale pøekvapuje ten útoèný netolerantní tón, kterým autora vykazuje ze svého webu a zpochybòuje jeho mu¾ství; chci-li urèitý pøíspìvek odmítnout, nelze najít slušnìjší, ménì útoènou a dehonestující formu?
Ta nejdùle¾itìjší otázka, kterou si ale kladu, jak si ona ¾ena (oznaèení Dáma si asi nezaslou¾í) pøedstavuje mu¾e, mu¾ství. Týká se jen výkonného samce nebo radìji nadsamce a nastupují-li mu potí¾e s tlakem, prostatou, nebo vymìšováním, mu¾em být pøestává? Èím se vyznaèuje skuteèný mu¾, jedinì sexuální výkonností? Existuje i protipól této otázky: èím se vyznaèuje skuteèná ¾ena?
Pøesto jsem na chvíli znejistìl. ®e bych pøece jen stvoøil nìco tak ohavného a nechutného, co urá¾í ka¾dé jemnocitné stvoøení? A tak jsem pro jistotu o odborný posudek, o názor po¾ádal odborníky, mimo jiné pravidelného autora známého webu pro ¾eny, ®ena.cz, Jana Zlatohlávka, snad své ¾eny pøece jen dobøe zná. Jeho reakce mì potìšila, tu je jeho odpovìï:
Prosím, absolutnì nic si nedìlejte z jedné debilní reakce ¾enské, která má smysl pro humor zøejmì jako mumifikovaný krokodýl. Mnì se Váš minifejeton moc líbí, v¾dy» to má fór a ète se velmi dobøe. A obdivuji Vás a pøál bych si ve Vašem vìku takhle pøemýšlet a psát, pøedevším bych si ale pøál se takového vìku do¾ít v takovém duševním zdraví a aktivitì, která z Vašich øádkù jednoznaènì èiší. Pøeji ještì hodnì let v kondici a pohodì a nenechte se otrávit obèasnou srá¾kou s nìjakým blbcem èi blbkou! Já se sna¾ím chovat taky tak...
Honza
Pro zajímavost: otázku jsem polo¾il i psychologùm, odborníkùm na mezilidské vztahy. Odpovìdi jsem se zatím nedoèkal.
Další èlánky autora:
Houbaøení s opravdovým znalcem