Interview s bohem
"Pojï dál," øekl bùh...
"tak ty bys se mnou chtìl udìlat interview?"...
"Pokud máš èas," øekl jsem...
Bùh se usmál a odpovìdìl: "mùj èas je vìènost, a proto je ho dost na všechno. a na co se mì vlastnì chceš zeptat?"...
"Co tì na lidech nejvíc pøekvapuje?"...
Bùh odpovìdìl:
"to, ¾e je nudí být dìtmi, a tak pospíchají, aby byli dospìli, a kdy¾ jsou dospìlí, zase tou¾í být dìtmi...
Pøekvapuje mì, ¾e ztrácejí zdraví, aby vydìlali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do poøádku své zdraví...
Pøekvapuje mì, ¾e se natolik strachují o budoucnost, ¾e zapomínají na pøítomnost, a tak vlastnì ne¾ijí ani pro pøítomnost, ani pro budoucnost...
Pøekvapuje mì, ¾e ¾ijí, jakoby nikdy nemìli umøít, a ¾e umírají, jako kdyby nikdy ne¾ili..."
Bùh mì vzal za ruce a chvíli jsme mlèeli a pak jsem se ho zeptal:
"Co bys chtìl jako rodiè nauèit své dìti?"
Bùh se usmál a odpovìdìl:
"chci, aby poznali, ¾e nemohou nikoho donutit, aby je miloval, mohou jen dovolit, aby je druzí milovali...
Chci, aby poznali, ¾e nejcennìjší není to, co v ¾ivotì mají, ale koho mají...
Chci, aby poznali, ¾e není dobré porovnávat se s druhými. Ka¾dý bude souzen sám za sebe, ne proto, ¾e je lepší nebo horší ne¾ jiní...
Chci, aby poznali, ¾e bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potøebuje nejménì…
Chci, aby poznali, ¾e trvá jen pár vteøin zpùsobit lidem, které milujeme, hluboká zranìní, ale trvá mnoho let, ne¾ se taková zranìní uzdraví...
Chci, aby se nauèili odpouštìt, odpouštìt skutkem...
Chci, aby vìdìli, ¾e jsou lidé, kteøí je velmi milují, ale kteøí nevìdí, jak své city vyjádøit...
Chci, aby vìdìli, ¾e za peníze si mohou koupit všechno kromì štìstí...
Chci, aby poznali, ¾e opravdový pøítel je ten, kdo o nich všechno ví, a pøesto je má rád...
Chci, aby poznali, ¾e v¾dy nestaèí, aby jim odpustili druzí, ale ¾e oni sami musejí odpouštìt..."
Chvíli jsem sedìl a tìšil se z bo¾í pøítomnosti... Pak jsem mu podìkoval, ¾e si na mne udìlal èas. Podìkoval jsem za moudrá slova...
Jaroslav Vaníèek; (zdroj:internet)