Já jsem tvé stáøí...
Vypùjèil jsem si kousek textu známé písnì, v ní¾ se ozývá "pus» mne dál, já jsem tvé stáøí", abychom si uvìdomili, ¾e stáøí prostì nejde odmítnout. Zmocní se nás, a» chceme nebo nechceme. Jediné, co mù¾eme a máme dìlat, umìt je správnì je pøijmout a pova¾ovat je za období zralosti, zúroèení zkušeností, nadhledu. Ké¾ by tomu tak bylo, øekne si asi vìtšina starších ètenáøù. Jsou kultury, a nejen ve starých dìjinách, i souèasné, v nich¾ se moudrost stáøí stále ještì oceòuje. Starý èlovìk není na obtí¾, ale je cenìnou autoritou. Naše civilizace bohu¾el k takovým kulturám nepatøí.
Ze všech sdìlovacích prostøedkù na nás mává kult mládí. Není to jen ono staré "mládí vpøed", ale i souèasné reklamy na zachování mládí a dokonalosti. Sen o vìèné mladosti jako by dokázali splnit plastiètí chirurgové, vizá¾isté a další prodavaèi iluzí. Vypnout ple», vyhladit vrásky, obarvit vlasy a zasadit je do holé lebky z ní¾ u¾ dávno zmizely, odsát pøebyteèný tuk na bøiše – to jsou dnes jen polo¾ky kouzelné promìny. Pokud se v reklamách mluví o starší generaci, je to vìtšinou v souvislosti s prostøedky, které vám pomohou udr¾et v ústech umìlý chrup, ani¾ by pøi širším úsmìvu vypadl, nebo také vám diskrétnì odstraní problém s únikem moèi.
Pokud se lidé nìèeho bojí, není to Bùh, ale stáøí, v nìm¾ pøijde nemoc a bezmoc, opuštìnost a zapomnìní. Ostatnì proto se zaèíná dìlat dobrý obchod i se smrtí, o které chtìjí lidé rozhodovat sami. K tomu všemu se ještì pøidávají politici, kteøí pokud mluví o dùchodové reformì, ne zcela jemnì naznaèují, ¾e budou muset být ¾iveni mladšími. A ti tak pøijdou o "zaslou¾ené" finanèní prostøedky. Jen málokdo si uvìdomí, ¾e mladí byli právì dlouhodobì placeni tìmi, kdo dnes stárnou. Z jejich daní se platily školy a školky, z jejich prostøedkù mladí získali mo¾nosti, o kterých se tìm starším ani nezdálo. Pøesto dnes mladí lidé a¾ zlobnì komentují ty starší, kteøí jim podle jejich pøedstav brání v uskuteèòování jejich snù, sedí na pracovních místech, na která pøece "mají nárok" ti mladší, aèkoli nemají ¾ádné zkušenosti a pramalé schopnosti.
Jediné podstatné, na co se naše spoleènost zmohla je to, ¾e staøí lidé byli pøejmenovány na seniory, aby to vypadalo patøiènì vznešenì. Na podstatì samé, se ale nezmìnilo nic, je to jen kosmetická slovní úprava v americkém politicky korektním stylu. Je a¾ hrozivým faktem, ¾e podle výzkumu Lucie Vidovièové u nás ètvrtina mladých (15 – 29 let) pova¾uje starší lidi za pøítì¾.
Aby se snad nezdálo, ¾e ¾ehrám na souèasné pomìry a to zvláštì v pøípadì, kdy u¾ sám plnou parou míøím mezi tzv. - seniory, chci pøipomenout dva literární pøíklady:
Na jedné stranì je tu zidealizovaná babièka, jak ji napsala Bo¾ena Nìmcová. Babièka studnicí moudrosti, ale také útìchy, je èlovìkem s bohatými ¾ivotními zkušenostmi, který doká¾e pomoci ka¾dému – slovem i skutkem. Ètenáøi se chce plakat dojetím, jak to za starých èasù bývalo krásné a poetické.
Nech» si pak na druhé stranì vzpomene na slavnou Nerudu báseò Dìdova mísa, která s ironií a sarkasmem pøibli¾uje postoj syna, jen¾ otci pro tøesoucí se ruce rozbíjející drahé nádobí, vyrábí "koryto", tedy døevìný talíø souznící s krmicím zaøízením pro prasata.
To jen na okraj, abychom nepodlehli nostalgii po "starých zlatých" èasech.