Trestáme neúspìch?
Peníze jsou v¾dycky a¾ na prvním místì… Nechci zkoumat, zda je autorem tohoto sporného aforismu Václav Klaus. Jisté se mi ale zdá, ¾e je dùle¾itým èlánkem jistého morálního a filozofického základu, který je „vkladem erbovním“ naší souèasné demokracie.
Zlaté tele úspìšnosti je modlou naší doby. Na co se ale úspìch mìøí? Jenom na zisk? Jenom na majetek, pøevedený na okázalé podnikatelské baroko a prezentovaný na snobských hostinách, na nì¾ je vstupenkou tuèný šek èi mnohakarátové hodinky?
Z tohoto pohledu jsem urèitì èlovìk neúspìšný. Za své hlavní neúspìchy pova¾uji to, ¾e mým ¾ivotem prošlo a prochází poøád teplo dìtských dlaní, døíve v podobì rukou dìtí, teï vnouèat. K mým nejkrásnìjším neúspìchùm patøí, kdy¾ se ke mnì nìkde cestou pøitulí nì¾né a voòavé stvoøení a mazlivì mi sdìluje, ¾e mne má rádo. Dalším neúspìchem je pro mne fakt, ¾e se mnou jde ¾ivotem dlouho øada kamarádek a kamarádù, o kterých vím, ¾e bych se mohl v pøípadì potøeby i opøít. Výrazným neúspìchem je také vìdomí, ¾e nemusím jezdit v autech s neprùstøelnými a neprùhlednými skly, kdykoliv a kdekoliv se mi zachce, mohu se posadit ve výletní hospùdce, dát si decku vína, doutníèek a u¾ívat si jaro. Pravda, nepøikusuji k tomu nejdra¾ší kaviár a nepopíjím šampaòské láhev za sto tisíc. Mo¾ná si do uší pustím ®almanovu Tuláckou ukolébavku. Mo¾ná Èajkovského. Sortiment hudby mám pomìrnì bohatý.
Mo¾ná nechám myšlenky toulat a projdu se krajem. Pozorovat, ptát se místních. Kde a jak zneu¾ívají nìkteøí podnikatelé (urèitì ne všichni!) svízelné situace na trhu práce, jak se jim ¾ije z podpory, jakou mají šanci sehnat práci novou? Nebývá to radostné povídání. Èasto si pøi tom øíkám: máma, která vychovala a vychovává tøi dìti, obrací ka¾dou korunku je neúspìšná? Táta, kterému zrušili fabriku, v ní¾ dvacet let pracoval a na nejnutnìjší ¾ivobytí pro rodinu vydìlává rùzným pøíštipkaøením, je neúspìšný? Úspìšný naopak je „podnikatel“, který k fabrice pøišel „geniálním“ zapojením do konkursní mafie, zaøízení rozprodal a peníze pøevedl do daòových rájù?
Je to zjednodušený pohled, vím. Znám mnohé schopné a úspìšné lidi, kteøí k úspìchu pøišli díky vlastní píli a talentu. Ti ale nemívají potøebu svùj majetek dávat okázale najevo. Pøed jistou dobou jsem si povídal s jedním úspìšným regionálním podnikatelem. Prakticky z nièeho vybudoval malou, prosperující firmu. Potom vá¾ný zdravotní kolaps. (Ono podnikání je také adrenalinová jízda na tygru.) Dostal se z toho dobøe. Firmu by mohl zavøít, ekonomicky je za vodou. Cítí ale závazek ke svým zamìstnancùm, firmu ještì povede a postupnì jí pøedá synovi. Myslíte, ¾e takový skuteèný podnikatel má potøebu svou prázdnou nablýskanost prezentovat na snobských dýcháncích? Vysmál se mi. Proè bych to dìlal? Organizuji obèas spoleèenské setkání se zamìstnanci, jsme velká rodina, ale pøedvádìt se? Radìji investuji do rozvoje firmy. Tady u¾ nejde jenom o právo èi neprávo souèasných finanèních loupe¾níkù. Tady jde o víc.
Poznal jsem v ¾ivotì øadu moralistù, pro které etikou byla pravidla chování pro ty druhé. Je to mo¾ná hlas volajícího na poušti, co píšu, ale pokud budou mìøítkem ¾ivota peníze, které jsou v¾dy a¾ na prvním místì, hlásím se k neúspìšným. Kdyby mi nìkdo pøedhazoval, ¾e tìm, kteøí jezdí v pancéøovaných limuzínách závidím, nebudu mu to vymlouvat, pokud mi vysvìtlí, co mám závidìt. Tu vnitøní nesvobodu?
Vidìt a pojmenovávat úspìchy bez práce a zásluh, to není závist. Pro mne je to jeden k mo¾ných krokù k ozdravìní spoleènosti. Nejradìji se za fráze o závisti schovávají ti, o nich¾ platí ono Balzacovo: Za velkým majetkem hledej zloèin. Snad mohu ještì dodat, ¾e tahle úvaha navazuje na moji daleko starší s názvem - Je to závist?