U¾ rozvil èas…
Neberu vás na všechny své procházku s hudbou, ale obèas neodolám. Tentokrát jsem si stáhnul na cesty pár zvláštì vydaøených budovatelských písní. Vzpomínáte ještì?
Nejsem znalec hudby, ale pocity jsou pøi poslechu opravdu zajímavé. Jistì jste ti také všimli, ¾e k lepším zítøkùm se jde jednotným krokem a v zákrytu. Nechme stranou halekaèku o tom jak rudí námoøníci jdou od fááábriky k fááábrice a od lódiii k lódiiii. Ta byla smìšná u¾ tenkrát.
Poslouchal jsem ovšem ty rùzné budovatelské popìvky z kategorie líbivých. Vìtšinou se tam na poèátku rozlije hudební rozkvetlá louka, plná slunce a pohody. Dívèí i mu¾ské hlasy shodnì informují, ¾e všechno voní nadìjemi, všichni jsme mladí, zejména komunisté a po kraji zní zpìv a smích.
Potom se ovšem vracíme k pochodovému rytmu, nìkde je jenom vespod, pod melodií, ale ta údernost nechybí. Také se tam obèas jen tak mezi øeèí zatoèí s vrahy, štváèi a jinou havìtí. Podstatní jsou básníci, kteøí zívají pro mladé, zaslíbená zemì, víra, spojená do houfu srdce. A to všechno pìknì do pochodu. Kupøedu levá, zpátky ni krok!
Poslouchal jsem a pøemýšlel hlavnì o tìch textech. Dìlali je èasto i lidé zkušení, znalí slova, nìkdy i skuteèní básníci. Neumím posoudit, zda tomu zpoèátku nìkteøí i vìøili, mo¾ná ano, nevím. Kolik je v tìch písní zpìvu a smíchu, kolik oblohy, která se klene, kolik míru který je tøeba bránit za ka¾dou cenu.
Nadìje, ideály, všichni kráèeli slunci vstøíc. Kteøí z nich vìdìli, kteøí tušili, laureáti, co všechno se skrývá za tím 
pozlátkem socialismu? Kolik z nich vìdìlo, co se dìje za ostnatými dráty komunistických koncentrákù? Pøiznejme, ¾e nìkteøí chvilku mohli i vìøit, ¾e tam jsou nepøátelé socialismu, mohli, snad. Kdy¾ tak o tom pøemýšlím, jako kluk jsem k takovým informacím prakticky nepøišel. A¾ v šedesátých létech, tam se postupnì otevíraly informaèní závory. Potkal jsem první spolupracovníky, kteøí okusili „pøevýchovu“ na uranu.U vína šeptem vyprávìli, èím prošli. Potom u¾ vyšel první Pecka, informace se šíøily rychle, tajil se dech. Ovšem poøád se poøádaly radostné první máje, poøád náš prostor zaplavoval smog budovatelských èastušek.
Bylo by to mo¾ná téma na vìdeckou studii. Míra odpovìdnosti autorù tìch propagandistických l¾í, smolených do rytmu a èasto i s øemeslnou zruèností. Neumím to pøesnì kvalifikovat, ale kdy¾ se do tìch popìvkù zaposloucháte, mo¾ná vás obejde podobný smutek, jaký obešel mne. Nìkteré se mi tenkrát i líbily.
Text:Josef Hejna
Ilustrace: Václava Arnoštová