Americké pondělí

Už několik let navštěvuji Univerzitu třetího věku (U3V) při Vysoké škole ekonomické v Praze. Předmětem mého zájmu je mezinárodní politika a diplomacie. Na druhou přednášku tohoto semestru byl pozván Američan Erik Best a tématem byla zahraniční politika USA po prezidentských volbách. Erik Best se narodil v Severní Karolíně. Vystudoval politologii na Georgetown University, ruštinu na Middlebury College a v roce 1987 získal titul MBA na University of North Carolina at Chapel Hill. Profesí je novinář, žijící v České republice od roku 1991, a také vydavatel zpravodajského bulletinu Fleet Sheet. To věštilo, že půjde o přednášku velmi zajímavou, a proto jsem se rozhodl znovu si přečíst stať Johna Michaela Greera Jak se USA stanou zemí Třetího světa, která vyšla v Britských listech 15.2.2010

USA zemí Třetího světa?
Spojené státy mají nejdražší armádu na světě, protože jsou právě teď největším impériem, píše se v Britských listech a dále.

Není samozřejmě slušné mluvit o tom přesně v této terminologii, ale buďme upřímní - USA neudržují vojáky na základnách ve více jak stovce zemí kvůli péči o jejich zdraví. Toto impérium funguje, stejně jako všechna ostatní tak, že deformuje ekonomické vztahy mezi státy, aby bohatství ze zbytku světa bylo pumpováno do pokladnic imperiálního státu. Možná vám nikdy nepřišlo divné, proč 5 % světové populace žijících v USA spotřebovává zhruba třetinu světové produkce přírodních zdrojů a průmyslových produktů - zdá se, že většina Američanů se nad tím nejspíše nikdy nepozastavila.

Až teď, kdy dny multinárodních korporací jsou sečteny. Boj o ruské energetické zdroje byl bitvou rozhodující, a když Putin porazil oligarchy placené Západem a obnovil kontrolu nad energetickým sektorem své země, bitva byla rozhodnuta s typicky ruským smyslem pro drama. Elegance, s níž Čína obrátila zákon o mezinárodním obchodu proti těm, jejichž výhody měl zajistit, je zase typická svým vlastním způsobem; proud korporací vlastněných čínskou vládou rozšiřuje sféru svých operací po celém světě a využívá mechanismy globálního obchodu k položení základů pro budoucí čínské globální impérium, zatímco vláda účinně zazdila všechna další obchodní jednání, která by domácím čínským obchodním zájmům přinášela starosti. Před nedávnem začala Čína skupovat značné podíly v multinárodních korporacích, o nichž si kdysi tolik dobromyslných lidí na Západě myslelo, že změní svět v otroctví; den, kdy ExxonMobil bude plně vlastněnou divizí CNOOC (třetí největší čínská ropná společnost China National Offshore Oil Company – pozn. I. A.) může být blíže, než se zdá.

Za současné situace si už všechny ostatní státy planety všimly, že zhruba čtvrtina klesající světové produkce zdrojů by mohla být zpřístupněna jiným, kdyby Spojené státy ztratily schopnost nakupovat energii a další zdroje za vlastními hranicemi. Není tak těžké představit si státy, které by mohly na takové změně silně profitovat, a nebylo by ani třeba něčeho tak nepěkného jako globální války; abych zmínil alespoň jednu možnost, je docela dobře představitelné, že Spojené státy, které si jiné země podřizovaly organizováním "barevných revolucí", by se samy mohly stát terčem stejné dobře zorganizované davové akce.
Tolik výňatky z článku Johna Michaela Greera.

Přednáška pražského Američana
Greerovy myšlenky mě zaujaly, a byl jsem zvědav, jak se s námětem Erich Best vypořádá. Ten si získal skoro stovku seniorů tím, že prohlásil výtečnou češtinou, že ač je a zůstane Američanem, je v Praze doma, že tu založil nejen rodinu, ale že tu má i daleko lepší možnosti realizace, než by měl v USA. A také, že trend přistěhovalectví do USA se obrací, že mnoho Američanů odchází do ciziny.

Deklaroval obrovské změny, k nimž dochází v současnosti. USA mohou otázky mezinárodní agendy nastolit, ale už ne rozhodnout. Pokud jde o krizi, vidí mnozí její původ už v roce 1913, kdy vznikla soukromá Centrální americká banka FED, jiní za její počátek pokládají rok 1972, kdy Nixon navštívil Čínu a otevřel ji světu, nebo rok 1971, kdy skončil zlatý standard dolaru, a zlato jej přestalo jistit. Později USA začaly prodávat vyspělé technologie asijským státům, což mělo za následek snížení konkurenceschopnosti vlastní výroby a její přesun do států s nižšími výrobními náklady. Samozřejmě nevynechal ani pověstné hedge fondy, které nakonec přivodily pád četných bank. USA se dostávaly do narůstajících dluhů, které už jsou dnes prakticky nesplatitelné a činí přes 800 miliard dolarů, přičemž hlavním věřitelem je Čína. Začíná se hovořit o novém světovém pořádku, protože stále větší počet lidí ztrácí víru kapitalismus. Situace je taková, že Spojené státy ztratily dominantní úlohu ve světě a Obamovi nezbylo než dobrovolně odevzdat první světovou pozici. To se podle Besta stalo právě při jeho projevu v Praze a vyslovil podiv nad tím, že tomu nebyla u nás věnována náležitá pozornost. Přiznal, že vývoj může vyústit jak v sociální bouře, převrat a rozvrat v USA, tak i v další válku.

Ve svém expozé, které trvalo přes hodinu, vyslovil mnoho dalších zajímavých postřehů, které nelze všechny interpretovat. Nakonec však ponechal asi 20 minut na diskusi, jež mnozí účastníci, a zejména účastnice, bohatě využili.

O kapitalismu s láskou
Stať jsem nazval Americké pondělí proto, že jsem po sobotním neúspěchu, kdy bylo vyprodáno, navštívil opětně minikino MAT na Karlově náměstí v Praze, kde promítali Moorův film O kapitalismu s láskou. (Michael Moore je americký filmový a televizní režisér, scenárista, producent a spisovatel. Jeho tvorba je zaměřená proti současné podobě amerického zdravotního systému, ozbrojenému násilí, destruktivním zásahům člověka a průmyslových korporací do přírody a proti bývalému americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi a jeho administrativě (Wikipedie)). Ze 46 křesel byla obsazena asi polovina.

Film začíná srovnáním současné americké společnosti s římským impériem v době jeho úpadku. Různé reality show a zápasy ve wrestlingu, stejně jako kdysi římské „chléb a hry", mají odvést pozornost a umlčet davy, jejichž jediným úkolem je pracovat a mlčet. Moore, oblečený spíš jako vandrák, než zámožný Američan, jímž bezpochyby je, prochází mnoha výjevy filmu a za současný stav viní všechny, Reaganem počínaje a Bushem konče. Při tom diváka provádí od pojišťovacích podvodů přes Wall Street až na trh s finančními deriváty, který je „tak zlovolně nesrozumitelný, že ani experti nedokáží vysvětlit, jakým způsobem funguje.“

Ve filmu také hovoří představitelé církve, prostými kněžími počínaje a biskupy konče. Všichni prohlašují, že kapitalismus je neslučitelný s opravdovým křesťanstvím. Jak jinak hodnotit např. velké podniky, které pojišťují své zaměstnance, aby v případě úmrtí pobíraly vysoká plnění, zatímco rodiny zesnulých zůstanou bez prostředků?
Zajímavé je ve filmu vystoupení kongresmanky Marcy Kapturové z Ohia, která události posledních dvanácti měsíců, kdy byly bankám poskytnuty miliardy ze státní pokladny, bez váhání potvrdila jako „finanční státní převrat".
Oficiální propaganda lidem vtloukla do hlav, že kapitalismus je dobré zřízení poskytující tak velkou svobodu, že nakonec všichni mají šanci zbohatnout. Moore poukazuje na to, že největším zločinem je právě samotný kapitalismus, který umožňuje plnit kapsy několika málo vyvoleným na úkor všech ostatních.

*

Ten film je prvým opakem pravicové propagandy v našich sdělovacích prostředcích, kde později narozeným vtloukají do hlavy nenávist ke všemu, co zavání sociálním cítěním a solidaritou, a staví na piedestal zisk a osobní obohacení jako posvátný cíl veškerého lidského snažení.

Je politováníhodné, že návštěvnost filmu je malá. I když nemusíme souhlasit s Moorovým pojetím tématu, ani s obsahem, je dobré vyslechnout i druhou stranu a popřemýšlet, kdo se tu mýlí. Pokud jde o mne, přečetl jsem jako kluk hned po válce knihu Uptona Sinclaira Džungle, román z chicagských velkojatek z počátku minulého století. Ta nadosmrti poznamenala můj postoj ke kapitalismu, a i když pokus reformovat kremelský „socialismus“ nevyšel, neztrácím naději, že lepší svět je možný.

Ivo Antušek