Dnešní doba
Dnešní doba má svá specifika. Lidi se nauèili hodnì vydìlávat, ale i utrácet.
Stalo se jakousi samozøejmostí nakupovat v supermarketech o víkendu nebo v noèním èase, kdy vìtšina obyvatel spí nebo jej tráví podle svých pøedstav. Rychle jsme si na tento zpùsob ¾ivota pøivykli a pøijali jej za svùj.Výhody veèerního, nerušeného nákupu vyu¾ívá nìkdy i naše rodina.
Nedávno jsme u pokladny jednoho nejmenovaného supermarketu zaregistrovali velmi hezkou a pìstìnou prodavaèku, která byla velice pøíjemná, nás ale zaujala nìèím, co bylo patrné a¾ po pár vìtách. Vyjadøovala se pìknì èesky, ale její pøízvuk a výslovnost naznaèoval cizí pùvod. Nedalo mi to a proto¾e byla pozdní hodina a za námi nebyl ¾ádný, další zákazník, dala jsem se s onou ¾enou do øeèi. Prozradila nám, ¾e pochází z Kišinìva, hlavního mìsta Moldávie a k nám se pøivdala. Ve své vlasti byla profesorkou a také se svìøila, ¾e v její zemi je nezamìstnanost, chudoba a vysoká kriminalita. Ptala jsem se, zda to není poní¾ení pracovat jen u pokladny a ona se skromností odvìtila, ¾e tady pracuje, jak nejlépe umí, a ¾e si této práce nesmírnì vá¾í. Její posmutnìlé, krásné, temnì hnìdé oèi prozrazovaly obrovské odhodlání a touhu.Øekla nám, ¾e jejím snem je – obhájit v naší republice profesùru - která se ale, bohu¾el, platí. Jak uvedla, je to bìh na dlouhou tra», proto¾e zatím nemá dostatek penìz…. A tak s man¾elem poctivì pracují a støádají penízek k penízku, aby si své sny mohla jednou splnit…
Odcházeli jsme s man¾elem od pokladny se smíšenými pocity.
Obsluhovala nás paní profesorka…
Zamýšlí se nìkdo z nás, kupujících, nad tím, ¾e za pokladnami sedí lidé s rùznými osudy, a ¾e tì¾ce pracující na smìny?
Chtìla bych také øíci všem, kterým se zatím nedaøí studovat, pracovat, zkrátka uskuteèòovat své sny - nenechte se odradit pøípadnými neúspìchy a buïte silní jako paní profesorka z Kišinìva, které ze srdce pøejeme, aby zdárnì došla k svému stanovenému cíli. Urèitì si to zaslou¾í.
A také Všem pracovníkùm supermarketù - DÍKY !.
Libuše Minolová