Doprava stále výraznìji zasahuje do našich ¾ivotù. V dobì mého dìtství jsme si hrávali na ulicích, obèas upoutal naši pozornost poštovní vùz ta¾ený koòmi a rozvá¾ející balíky. Auto projí¾dìjící postranní ulicí bylo výjimkou.
Vývoj však jde kupøedu mílovými kroky. Kdy¾ jsem pøed ètvrtstoletím promítal øidièùm na školení filmy dokumentující problémy hustého provozu v západních metropolích, budilo to ú¾as, stejnì jako dokument o poèítaèové pøípravì na rozjetí výroby nového typu auta.
Dnes exploze automobilismu zasáhla i nás. Dennì nám v televizi ukazují ošklivé bouraèky, kolony tirákù stojících èi popojí¾dìjících po dopravních magistrálách, øidièe jezdící na èervenou a nedbající na varovné zvonìní signalizaèních zaøízení kolejových pøejezdù.
V publicistických poøadech vystupují zoufalí obyvatelé vesnic a mìsteèek, jim¾ pod okny nepøetr¾itì duní tisíce náklaïákù, vidíme matky s alergickými dìtmi, rodièe bojící se pustit své ratolesti do školy. Ani ti, co pou¾ívají svùj vùz dennì k pøesunùm za prací nikdy nevìdí, zda dojedou, zda nezùstanou nìkde viset, èi zda je nìjaký nezodpovìdný jedinec nesmete ze silnice. Hrdì vyhlašujeme, ¾e je Èesko automobilkou Evropy, plánujeme výstavbu dalších a dalších dálnic, jimi¾ by mohly tì¾ké kolosy projí¾dìt ze severu Evropy na jih a ze západu na východ.
Není síly, která by zastavila toto automobilové šílenství, síly, která by zastavila rozkrájení zemì betonovou sítí silnic. Vlastnictví drahého pøedimenzovaného vozu je mìøítkem spoleèenské úspìšnosti, porušování norem bezpeèné jízdy výrazem odvahy, riskování se pova¾uje za správný zpùsob uvolnìní adrenalinu.
Výrobci aut toho umí nále¾itì vyu¾ít. ®e je maximální povolená rychlost na silnici 130 km/hod. je nezajímá, nezodpovìdným zbohatlíkùm poskytují vozy umo¾òující jezdit rychleji ne¾ 200 km/hod. Skuteènost, ¾e se dostávají do rukou osobám nevyzrálým, nezkušeným, nezodpovìdným, psychicky narušeným, unaveným èi nemocným se jich netýká. Pro nì je významný pouze odbyt a zisk.
Výrobci zbo¾í usilují o dodání tovaru co nejrychleji a v nejvìtším mno¾ství bez ohledu na vedlejší okolnosti, jakými jsou hluk, zplodiny, poškozování krajiny a ¾ivotního prostøedí. Nezajímá je, ¾e spoleènost u¾ není schopna generovat prostøedky potøebné pro rozšiøování kamionové pøepravy zbo¾í a vysílají další a další soupravy.
Situaci by mìli øešit politici a ochránit oprávnìné zájmy obyvatel zemì. Poslanci však problematiku neøeší, a obèané jsou vystaveni napospas øádìní hypermarketù a pøepravcù. Nádoba, pøedstavující dopravu po silnici, je plná a nikoho nezajímá, ¾e to, co pøetéká, páchne a lidé se v tom topí .
