Televize a já
Býval jsem vdìèným televizním divákem, ale u¾ nejsem. V¾dycky jsem si vybíral, na co se budu koukat, ale v poslední dobì mám dojem, ¾e toho je ke koukání èím dál tím ménì. Nevím, zda to je zpùsobeno vìkem, spíš si myslím, ¾e to je náplní televizních poøadù.
Vezmìme zprávy. Nemohu pochopit, proè jsem zahlcován podrobnostmi o ka¾dém kroku pana Krejèíøe, šejdíøe, který okradl o znaèné èástky nejen spoleènost, ale i èetné své obchodní partnery. Nechápu, proè za ním posílají televizní stanice své reportéry do dalekých krajin. Toté¾ platí i o Ko¾eném, pirátovi z Prahy. Podle mého by staèila krátká zpráva o propuštìní z vìzení èi o zatèení s falešným pasem. Dost mi štve ta neetická snaha sdìlovacích prostøedkù poskytovat co nejpodrobnìjší informace o tìchto darebácích. Co¾pak je správné, aby se o lumpech všeho druhu vìènì psalo, zatímco o elitních osobnostech z rùzných vìdních oborù, o vynikajících pracovnících, kteøí to poctivì nìkam dotáhli a pro lidi nìco pozitivního udìlali, se neví témìø nic? Asi by dalo reportérùm mnohem víc práce a námahy pochopit, o co jde, takové osobnosti vyhledat a zajímavì své poznatky prezentovat.
Tento asymetrický vztah platí i vùèi sportovním klaunùm. Bezpochyby jsou to nadaní a pracovití lidé, špièky ve sportovním šoubyznysu. Nevím však, proè musím dennì ve zprávách slyšet, jakou klièkou dostal kdesi v Americe, ten èi onen, kus gumy do branky, a co tomu øíká jeho trenér èi majitel. Vyjádøení jsou to ostatnì na jedno brdo. Toté¾ platí i o fotbale, basketu èi golfu. Urèitì existuje spousta lidí, které to zajímá a pro nì¾ je to dùle¾ité. Ti by si ale takové podrobné informace mìli najít na sportovním kanálu a napø. ÈT by nemusela detaily obtì¾ovat všechny své diváky. Namísto toho by mohla vìnovat alespoò trochu pozornosti opravdovým sportovcùm, kteøí tuto èinnost neprovozují pro peníze, ale pro radost, zdraví a relaxaci.
Mezi zajímavé poøady patøí rùzné cestopisy. Èlovìk se tam dovídá spoustu vìcí o jiných krajích i zemích. V posledních letech se však stalo módou podmalovávat komentáø výraznou hudbou, tak¾e není rozumìt. Nechápu pana Donutila èi paní Štìpánovou, ¾e si svùj pøednes komentáøe nechají kazit nìjakým bezohledným zvukaøem, diletantem, který zvuk podmaluje hudbou tak, ¾e není øádnì rozumìt. Nebo snad je placen od stopá¾e dodané hudby?
Dalším poøadem, který míval moji oblibu, byly poøady pro motoristy. Bývaly doby, kdy se radilo øidièùm, jak si poèínat pøi bì¾ných poruchách a dostávalo se jim spousty rad, i právních, u¾iteèných pro bì¾ný øidièský ¾ivot. V neposlední øadì se vysvìtlovaly nìkteré pasá¾e pravidel silnièního provozu. O nových autech se pøíliš nehovoøilo, proto¾e, zejména za starého re¾imu, stejnì nebyla k mání. Dnes je situace opaèná. Pøevá¾nou èást tvoøí pøedstavování a zkoušení nových typù aut svìtových výrobcù, jako kdyby se ka¾dý druhý obèan tøásl na nejnovìjší auto. Dovídáte se, jak rychle se rozjede na stovku, jaká je maximální rychlost, zpravidla mnohonásobnì pøevyšující povolenou. Normálnímu motoristovi je to témìø na nic. Je to vlastnì reklama výrobcùm, kterou si, alespoò u ÈT, platíme z vlastní kapsy. Na výchovu k slušné, bezpeèné a defenzivní jízdì u¾ motoristiètí zpravodajové témìø resignovali. Zlí jazykové mohou konstatovat, ¾e BESIP svými mo¾nostmi u reportérù s výrobci aut nemù¾e konkurovat.
Co u¾ mi leze krkem jsou horory a thrillery. Pøed lety to bylo nìco nového, neznámého. Dnes u¾ se však televizní stanice pøímo pøedhánìjí, která pøedvede divákùm hrùznìjší a krvavìjší podívanou. Nìkdy mám dojem, ¾e to je plánovaná výchova k otupìlosti, aby lidé lépe strávili krvavá jatka vyvolaná nezákonnou válkou v Iráku, pøíprava na další støety mající zajistit rùst rùstu a globální ovládnutí planety .
V záøí v televizi zaèaly seriálové dostihy, boj o diváka. Mohl jsem si vybrat, který chci sledovat. Po zralé úvaze jsem se rozhodl – ¾ádný. Nenechám se zmanipulovat, abych musel v urèenou hodinu usednout k televizi a sledovat další prùbìh dìje. Ponechám si radìji svobodu èíst, surfovat, jít do kina èi nìco u¾iteèného dìlat. Ke svému pøekvapení jsem na chatu zjistil, ¾e nejsem sám, a jsem tomu rád.
Co na závìr?
Pøed lety se vyprávìl vtip o èlovìku, který se pøihlásil do konkurzu na hlasatele.“Tak co, pøijali tì?“ptali se pøátelé. „Nenepøijali, nenemìl jsem kokomunistickou llegitimaci,“ odpovìdìl zklamaný.
Mìl chudák smùlu. Dnes v televizi pracuje spousta hlasatelù, co neumí vyslovit èistì samohlásky, drmolí, polyká koncovky, vyrá¾í souhlásky, neumí artikulovat.
Dnes by asi šanci mìl.
Ivan Krýs
