Pøívìtivé pøedvánoèní pohlazení –
adventní prohlídky na zámku ve ®lebech
V posledních øíjnových sluneèných dnech sezóna hradù a zámkù skonèila, brány se zamkly. Tady ve ®lebech ale jen na chvilku. Hned první a druhý adventní víkend se zase odmykaly. Proè?
Pøed tøemi roky napadlo zdejšího kastelána Bc.Tomáše Øehoøe nabídnout návštìvníkùm pøíjemné zastavení v pøedvánoèním spìchu, takový malý návrat do minulých èasù v prostorách romanického ¾lebského zámku, mo¾nost podívat se, jaké byly vánoèní svátky zdejší šlechty a jejích poddaných.
S velkým elánem se tenkrát pustili do pøíprav. Nejen pan kastelán, ale i jeho kolegynì – studentky historie Markéta Surovcová a Alena Koòaøíková si dali za úkol vyhledat informace o pozapomenutých vánoèních zvycích, tradicích a zajímavostech. Chtìli návštìvníkùm pøiblí¾it vánoèní atmosféru minulých staletí. Dohledávali v zámeckých písemnostech, prošli zápisky, archivní materiály, literaturu – pramenù u¾ je v dnešní dobì dostatek.
A zdejší lákadla? Jednoznaènì unikátní zámecká kuchynì, ale i zámecké divadlo, kde zaznìly koledy v podání studentù kromìøí¾ské konzervatoøe. Letos se zpívalo pøímo v zámecké kuchyni, jak to bývalo bì¾né pøi zadìlávání vánoèního cukroví. I to zde návštìvníci ochutnaly, a ne ledajaké. Jak chutnají napø. vìtroplachy, celtle, nadívaný štuclík – to by mo¾ná vìdìli naši pra, prapøedci, ze souèasníkù u¾ nejspíš nikdo. Ale samozøejmì klasické vìci jsou nadèasové, takové vanilkové rohlíèky èi linecké peèivo doznaly bìhem èasu jen minimální zmìny, v pøísadách èi koøení. Zámecké kuchtièky byly k vidìní pøímo pøi práci.
Je libo upéci si koøalkové vìneèky, uveøejnìné v kuchaøské knize z roku 1904?
Dej na vál ètvrt libry mouky, ètvrt libry èerstvého másla, ètyøi loty tluèeného cukru, trochu tluèené skoøice, drobnou kùru z pùlky citronu. Dobøe promíchej a zadìlej tìsto ¾loutkem a dvìma l¾ícemi silné koøalky. Pak je dobøe propracuj. Rozválej, vykrájej vìneèky, poma¾ je po vrchu koøalkou, posyp cukrem. Dej na plech a zvolna upeè. V¾dy jest krásné a dobré.
Chcete-li to zkusit, pøidám dùle¾itou informaci- ètvrt libry je pøibli¾nì 140 g, ètyøi loty pøibli¾nì 70 g.
Mo¾ná nevíte, ¾e peèení vánoèního cukroví byl u¾ dávný pohanský zvyk z pøedkøes»anského období, pomocí cukroví se o zimním slunovratu chránil dùm pøed temnými silami, proto se peklo cukroví ve tvaru zvíøat a zavìšovalo na dveøe a okolní stromy.
Bìhem adventní prohlídky se návštìvníci dozvìdìli i další zajímavé informace, nìkteré pozapomenuté vánoèní zvyky pøedvedly organizátoøi v zábavných scénkách, které u¾ zaèínaly zkoušet u¾ dlouho dopøedu.
V loòském roce bìhem dvou víkendù pøivítali více ne¾ tisíc šest set návštìvníkù a ohlas byl opravdu znaèný, letos jich pøišlo ještì o pár více.
Zámecké komnaty byly plné výzdoby, nejkrásnìjší stromek mìl své místo v rodinném salonu, pøesnì tam, kde stával i za dob kní¾ecí rodiny Auersperkù.
Stromky v jednotlivých komnatách byly vyzdobeny podle tradièních krajových zvykù naší historie- jablíèky, slámou, šiškami, vizovickým peèivem èi svatými obrázky. V¾dy» klasické sklenìné ozdoby, jak je známe dnes, se zaèaly vyrábìt a¾ v polovinì 19. století a èokoládové bonbony na stromeèek, balené do staniolu, dokonce a¾ po roce 1880.
Èím se tedy hlavnì lišily vánoèní svátky døíve a dnes? Jednoznaènì svým duchovním poselstvím. Køes»anství, hluboká víra, oslava narození Krista spojené s charitou, to byly Vánoce na zámku i v podzámèí. Dárky pro všechny zamìstnance i celé jejich rodiny byly samozøejmostí.
Kní¾ecí rodina Auersperkù zvelebila zdejší kraj, dala práci mnoha lidem, rodové tradice jim velely postarat se o své poddané. Postavili cukrovar, nemocnici (špitál), školu, a o vánoèních svátcích se všichni sešli pøi spoleèných modlitbách.
Co se podávalo v zámku i podzámèí na štìdroveèerní stùl? Jaké se dostávaly vánoèní dárky? To a spoustu dalších zajímavostí se všichni dozvìdìli pøímo pøi adventních prohlídkách. Zdejší prùvodci pøedvedli nejen nádherné sbírky, kterými se mù¾e zámek pochlubit, ale ukázali i ka¾dodennost zdejšího ¾ivota, ukázali, co všechno muselo fungovat, aby se v té kráse dalo ¾ít.
Kdo by se chtìl potìšit prostøedím, ze kterého na vás dýchne dávná historie i vánoèní pohlazení, letos u¾ to nestihne. Ale pøíští rok se v adventní dobì ¾lebský zámek urèitì opìt otevøe, a jak mì ujistil pan kastelán, znovu to bude stát za to.
Foto archiv ¾lebského zámku
Eva Procházková