Pocta hornictví
Ostrava dostala vánoèní dárek. Mù¾e se pyšnit novou unikátní sochou. Na kruhový objezd pøed Novou radnicí byla umístìna socha Pocta hornictví od ètveøice umìleckých kováøù z Opavy - Milostovic.
Støední soukromá umìlecká škola letos ji¾ popáté poøádala Sympozium prostorových forem Ostrava 2013 a plastika Ondøeje Gély, Stanislava Holíka, Jana Balnera a Jana Braunše jednomyslnì zvítìzila. Nazvali ji Pocta havíøství. Co by lépe reprezentovalo hornické mìsto, ne¾li kùò s dùlním vozíkem? Pojetí sochy je tradièní a pro nìkoho zároveò netradièní.
Je nesporné, ¾e konì v dolech pracovali a tahali vozíky s uhlím. Lidé ¾ijící v Ostravì jsou s hornictvím spjati. Nemálo zdejších lidí v dolech pracovalo. Znají jejich historii. V druhé polovinì 19. století zaèala v dolech prùmyslová revoluce. Tì¾ba zaèala stoupat. Tì¾ní jámy se vyztu¾ovaly døevem. Konopná lana byla nahrazována ocelovými a k dopravì se zaèaly pou¾ívat kolejnice. Vozíky zaèali tahat konì, kteøí v dolech vydr¾eli a¾ do roku 1945.
Kdy¾ sochu sami umìleètí kováøi s pomocí jeøábu v Ostravì nainstalovali a slavnostnì pokøtili šampaòským, rozhoøely se ve mìstì emoce. Jedna èást obyvatelstva byla unesena její neobvyklostí, krásou, mistrným provedením, originálním nápadem a nezvyklým pojetím. Našli se i takoví, které zaskoèila. Buï nedovedli správnì pochopit její smysl, její vyjádøení, nebo mladým umìlcùm nepøáli, mo¾ná jim i závidìli. A vyrovnávali se tím, ¾e sochu odsuzovali jako nevkus, kýè, umìlecký smog.
K soše se vyjádøila i rakouská umìlecká kováøka a kunsthistorièka Christine Habermann von Hoch, dcera zakladatele kováøského setkání Hefaiston Alfreda Habermanna, kterého kováøi nazývají svým pape¾em. Podle paní Christine je socha designovì, tematicky i øemeslnì nádhernì zpracovaná. Také pøidala, ¾e je unikátní v rámci celé Evropy. A jak u¾ to v ¾ivotì bývá a jak nám ukazuje historie, všechno nové a nadèasové nìkteré lidi prostì šokuje a nedoká¾ou to pøijmout. Pøipomeòme si, jak nám historie ukazuje, dùsledky výroku Giordana Bruna, ¾e se Zemì toèí.
Chtìla jsem si prohlédnout sochu na internetu, a kdy¾ jsem ji spatøila, byla jsem pøekvapena, unesena nápadem, jejím nádherným provedením. Ti chlapci mají raketový start do ¾ivota, pomyslela jsem si a ze srdce jsem jim to pøála. Hledala jsem, kde bych se mohla k soše vyjádøit, kde bych k ní mohla pøidat svou snítku vavøínu. Našla jsem rubriku: Pøidejte vlastní názor – 233 pøíspìvkù. Otevøela jsem stránku a zaèala jsem v šoku èíst jeden pøíspìvek za druhým a nevycházela jsem z údivu.
Cituji nìkteré z nich:
„V první chvíli jsem si myslela, ¾e je to pocta tìm tisícùm koní, kteøí pøi¾ili celý svùj ¾ivot jako otroci pod zemí, kde tahali vozíky s uhlím. Umírali pøi závalech, plynem, døinou… poslední v Anglii vylezl zpod zemì a¾ v roce 1972.
Kdy¾ Ostrava mohla dát tøi miliony za tøi vykøièníky, tak se nedivím.
Je to krásné.
O co jde, je to hezká socha. A co by jako ti kritici jako chtìli nìjakou fantasmagorii od Kní¾áka?
Tohle umìní kdybych potkal v kovošrotu, tak si vùbec nevšimnu, ¾e jde o umìní…
Tak tam maj vystavit krumpáè. Takový dílo by pochopili mo¾ná i Ostraváci.
Jsou to vyhozené peníze oknem, sochu odnese první Ostravák do výkupny druhotných surovin a utr¾ené peníze proleje hrdlem.
U¾ vidím, jak v kárce bude nocovat nìjakej havíø, který nedojde z harendy dom.
Vskutku unikát. Dokonce by se hodil i do Chuchle.
Jen co to zahlédne první magnet, tak je to pryè i s tìmi kolejemi. Ani to nebudou mít do Pøívozu daleko a navíc z kopce. Byl jsem se na tuhle sochu podívat tady pøed kulturák a je to fakt pìkná práce.
Podle názoru bývalého celo¾ivotního havíøe by byla pocta havíøùm si víc vá¾it jejich práce, adekvátnì finanènì odmìnit, nebrat jim práci a nám bývalým nebrat renty. To by byla pocta havíøùm.
Nejsou to sice originál dùlní kolejnièky, na kterých ta plastika stojí, ale práce se tìm hochùm opravdu povedla.
Zajímavá socha. Vidìl jsem spoustu podivných, nicneøíkajích skulptur. Neprohlédl jsem si ji zblízka, ale je to dost zajímavý nápad. O této soše se nebude mluvit jen dnes, ale i za desetiletí. A jestli ji nechcete, hoïte mi ji na zahradu. Jednou to bude hodnotné dílo. Ale myslím, ¾e do Ostravy se hodí víc ne¾ do mojí zahrady…
Známý rakouský c.k. znalec umìní Bedøich Kraus von Zillergut se k soše vyjádøil velice pozitivnì…
Moc pìkná socha, jen bych dal do voziku nìjaké uhle.
To je ale dílo, kravina na tøetí.
Zemì malá jako pìtník, nenávisti ale jako za celou planetu. Hlupákù na rozdávání. A pak se divíme, ¾e jdeme od desíti k pìti.
Uzavírám tuto skladbu nahodilých názorù jedinou vìtou pana Jiøího Kociána z Ostravy: „Pøesnì tahle diskuze vyjadøuje, co jsme to za národ.“
Marta Urbanová