|
|||||
oslavil
neuvìøitelných 80 let u¾ v roce 1999. Oslavy se
konaly na chatì
v Senohrabech, kam pøijeli v¹ichni jeho pøíbuzní.
Syn Standa se postaral o jídlo a pití, ale tvrdého
alkoholu se oslavenec vzdal. "Dám si jen své oblíbené
èervené, ka¾dý ¹naps toti¾ drá¾dí sliznici, a
to si já jako tenorista nemohu dovolit," svìøil
se. "Kdy¾
jsem zaèal vystupovat po válce v baru Lucerna, nikdy
na mém pøedstavení nechybìl otec bývalého
prezidenta, pan Milo¹ Havel. A na to jsem dodnes py¹ný".
Také sdìlil, ¾e má je¹tì hodnì elánu nejen do ¾ivota,
ale i do zpívání. Pro pamìtníky zùstává idolem, vìèným
mladíkem, pøedstavitelem starých dobrých estrád.
Dneska v Karlových Varech, zítra v Ostravì. A to se
za zlatých èasù zpìváka a kabaretiéra Standy Procházky
jezdívalo samozøejmì i do Ko¹ic. "Copak
osmasedmdesátka je nìjaký vìk?!" øíká èlovìk
vìèného úsmìvu. "Mám na vás nejvý¹
hodinku, musím psát dva texty pro rozhlas." Sedíme v záti¹í zálivu tropického
ostrova, by» jenom na tapetì v hale. Vlastnì, není
to ani hala, nýbr¾ pøedsíò tøípokojového bytu v
paneláku v pra¾ských Stra¹nicích. Standa vzpomíná.
Obèas zanotuje písnièku a hned se mu spojí s nìjakou
historkou. Kupodivu pikantních je málo, vlastnì skoro
¾ádná. Zase jednou sedím s èlovìkem, jeho¾ hlavním
¾ivotním pøíznakem je pracovitost. A trocha nezbytného
¹tìstí. |
|||||
Mostecké zaèátky |
|||||
Rodným mìstem Standy Procházky je
Most. Otec horník, maminka se starala o dìti. A ¾e
jich u Procházkù bylo: sestry Marie a Pepèa, Standova
chùva, bratøi Josef, Franti¹ek. Most - uhlí, døina,
chudoba. Ani nadaný Josef nemohl studovat. Náv¹tìvy
biografu "na èuk", a obèas pohroma. To kdy¾
kluky majitel kina, váleèný invalida, v první øadì
objevil. S neplatièi nemìl slitování. Ven je
doprovodil nakopnutím døevìnou nohou. První Standovo
zpívání je spojeno s mosteckou hospodou U Zeleného
stromu. Chodil tam tatínkovi pro pivo a na kuleèníku
zazpíval dìtským hláskem: "Èerná nebyla a
blondýna byla, a co je komu do toho, mnì se líbila."
Mince do èepice se prý jen hrnuly. "O tomto prvním
honoráøi man¾elka dodnes nemá tu¹ení, podaøilo se
mi ho zatajit," vzpomíná Standa, jak jinak, s úsmìvem.
Táhlo ho to do divadla. A proto¾e na veèerní pøedstavení
byl mláde¾i vstup zakázán, pøihlásil se místo do
Sokola do dìtského sboru, který zpíval v operetì Táta
dlouhán Rudolfa Piskáèka. Èert ale nikdy nespí.
Jednou sedìl ve druhé øadì pan uèitel a Standu
poznal. Zakázané ovoce pøineslo na¹tìstí jen dùrazné
pokárání. Na juniorská léta jsme ale moc vzpomínat
nechtìli. Standa Procházka je popsal nejlépe v kní¾ce
Nebezpeèné lásky. |
|||||
Na kometì ¾ivota |
|||||
"Pøed
rokem jsem oslavoval pìtapadesát let umìlecké èinnosti,"
pochlubil se Standa. "V dobách nejvìt¹í tvùrèí
pohody je¹tì ani nebyla televize. Rozhlas ji ale plnì
nahrazoval. Zpíval jsem v nìm a¾ tøináctkrát za týden.
Lidi u¾ èekali na ohlá¹ení: Zahraje vám orchestr F.
A. Tichého, zpívat budou Vlasta Formanová a Standa
Procházka." To bylo nìkolik radostných let po válce.
Pak ale nade¹la doba revizí textù. V rozhlase to
vzala do rukou dáma, která mo¾ná rozumìla opeøe,
ale v¹echno ostatní ¹krtala a zakazovala. "Zajímavé,
její man¾el byl øeditelem Èeskoslovenského rozhlasu
a øíkal: Já kdy¾ budu vìdìt, ¾e mi Èervená sukýnka
pomù¾e splnit pìtiletku, budu ji hrát od rána do veèera.
- Jestli si v rodinì spor koneènì vyøíkali, nevím,"
dodává. To u¾ mìl zpìvák lidovek i populárních písní
za sebou uèednická léta, èí¹nické univerzity ¾ivota
na pra¾ském Wilsoòáku, vystoupení ve Stromovce, Bal¹ánkovu
kapelu - a první profesionální anga¾má: od 16. února
1939 v taneèní vinárnì Kotva. Za 40 korun a veèeøi
dennì. Cesta vzhùru. Kompars ve filmech Kristián,
Cesta do hlubin ¹tudákovy du¹e, Madla zpívá Evropì,
princ v ©ípkové Rù¾ence v divadle Na Fidlovaèce,
kabaret U ©enflokù na Václaváku, Bajotrio, orchestr
Jaroslava Maliny, v nìm spoleèné anga¾má s Inkou
Zemánkovou. Ostravská kavárna Savoy, Divadlo Járy
Kohouta, kabarety v Lucernì. První gramodesky,
rozhlas. "Byla válka, nikomu nebylo do smíchu,
ale ¹lo o to, nerezignovat. S èeskými písnièkami
nám bylo smutno míò. Jó, na¹e støedoevropská
traumata, vyluèování dobrých lidí ze spoleènosti
ze závisti, proto¾e nìco umìjí, ne kvùli jejich
skuteèným provinìním. Pøíklad za v¹echny je
Vlasta Burian." Tváøí Standy Procházky se mihne
stín, ale zasmu¹it se nedoká¾e. |
|||||
Jovky s Vlastou Burianem |
|||||
Buriana poznal na jeho prvním pováleèném
vystoupení, v karlovarském varieté Orfeum. Samozøejmì
frenetický aplaus divákù, slzy v oèích velkého
komika. To je¹tì Procházka netu¹il, ¾e budou na
jevi¹ti partnery. O jeho ¾ertících a slabostech doká¾e
vyprávìt ságy. Tøeba jak jednou úèinkovali na
Ostravsku zamoøeném komáry. Na jejich bodnutí byl
Burian alergický. "Sly¹el jsem ve vedlej¹ím
pokoji, jak je dlouho do noci ruèníkem vybíjí. Ráno
mne probudil hrozný náøek. Povìstný Vlastùv ra»afák
zdvojnásobil rozmìr a doslova zmodral. Pøehlédl mo¾ná
jediného komára, a ten se pomstil za v¹echny."
Kdy¾ slavil král komikù ¹edesátku, nechali mu
spoluhráèi upéct velký dort. Radoval se prý jako
malý kluk. "Za odmìnu nás obdaøil oblíbeným
skeèem o baronce su¾ované vìtry. A je¹tì pøidal
anekdotu: Pøijde mu¾ do krámu a pøeje si jovky. Kdy¾
mu prodavaè i pøivolaný vedoucí tvrdili, ¾e ¾ádné
jovky nevedou a neznají, hroznì se rozèilil. Jak to
prý vysvìtlí man¾elce, která za ním je¹tì z okna
volala: Nezapomeò - koupit - ty - vole - jovky!" |
|||||
Kdy¾ televize nebyla |
|||||
Pro mladé lidi to mù¾e znít jako pohádka.
Ale za èasù, kdy nás televize netrápila vymítaèi
ïáblù, roztékajícími se tìly o¾ivlých umrlcù
nebo odvá¾ným sexem, se lidé dokázali bavit i písnièkou
a slovem. to, ¾e ti staøí nenávratnì ode¹li. Následovníci
nepøicházejí, a u¾ asi nepøijdou. V¹echno smìøuje
jenom k popu." Uznává Miroslava Donutila nebo
Pavla Zedníèka, ale obecnì dnes chybí cit pro struènost,
pro skeè støídaný písnièkou, anekdotou, tancem.
Jako byly tøeba i jeho poøady Zavinil to Standa Procházka
nebo Srdce za písnièku. "Nic mimopra¾ského nám
nebylo cizí," potvrzuje s úsmìvem zpìvák.
"Ostrava, Ko¹ice, Brno. Tam jsem jezdil rád.
Vystoupení v Evropì, v Rozmarýnu, estrády s Jarkem
Sedlákem, Stolaøem, s Bo¾enou ©ebetovskou, Karlem
Matìjèkem. Vypravìèi i lidovky se z rádia nìjak
vytratili. Pøitom je posluchaèi chtìjí. Leckde nevìdí,
komu se podbízet døív. Mladí ale dávají pøednost
docela jiným stanicím, ne¾ je tøeba Èeský rozhlas.
Ten by tady mìl být pro v¹echny." |
|||||
Standa mìl rád Srdce |
|||||
Dávno by mohl pomý¹let na odpoèinek.
O tom ale vùbec nechce sly¹et. Dál jezdí na ¹tace
se synem - Sejdeme se u Procházkù. Ka¾dý zpívá své
písnièky, lidi je rádi poslouchají. Pro rozhlas pí¹e
Standa Procházka star¹í Muziky, muziky. Støídají
se v nich Lubomír Lipský, Duval jsem velká dobrodru¾ství
i velké pøíklady s chlapci toho krásného románu,
na který se neprávem témìø zapomnìlo. Sly¹el
jsem, ¾e prý teï Srdce hrají v Ypsilonce." Za
dlouholetou èinnost v oblasti zájmù a umìleckých výkonù
obdr¾el loni Standa Procházka Senior Prix Nadace ®ivot
umìlce a Intergramu. Je pøíkladem uhlazenosti starých
opere»ákù, jakými byli R. A. Dvorský, Oldøich Nový
nebo Jára Pospí¹il. "Bývaly èasy, kdy jsem
velice vítal, ¾e tøeba kavárna Vltava mìla tøi východy.
I tak nebylo nìkdy pøed ctitelkami kudy utéci. Ale
patøím ke staré gardì, která si je¹tì cenila vìrnosti.
Napsala mi pøed lety ctitelka z Uherského Hradi¹tì,
¾e jakmile pøi práci na dvorku usly¹ela z rádia, ¾e
má zpívat Standa Procházka, utíkala, aby lépe sly¹ela,
zakopla pøi tom o necky a podvrtla si nohu. Dlouho jsem
mìl strach, abych jí nemusel platit nemocenskou. Z ji¾ních
Èech mi jednou po¹tou pøi¹la sedmikilová peèená
husa. Za va¹e hezké zpívání bylo napsáno na lístku
pod køídlem. A po dvaceti letech se mne na ¹taci v
Budìjicích pøi¹la jedna dáma zeptat, jak mi
chutnala, ¾e byla od ní." U rozhlasového pøijímaèe
se smáli s Jiøím ©tuchalem, Jaroslavem ©terclem,
Karlem Effou, se "smutným mu¾em" Jaroslavem
Válkem, s Rudou Stolaøem i se Standou Procházkou.
Standa Procházka øíká: "Je mi lí¹ica Zimová,
Pavlína Filipovská, Denisa Kubová. "Odpoèinout
si jezdím na chatu kousek od Prahy. Houbaøím, ètu kní¾ky,
radost mám z jedenáctileté vnuèky. Jako malý kluk
jsem velice rád èetl Amiciho Srdce. |
|||||
Co dodat - je s námi,
stejnì jako jeho víc ne¾ tøi stovky písnièek na
deskách. Mezi nimi Bílé konvalinky, Hej, paní mámo,
U¾, kamarádi, pomalu stárnem, Skøivánek zpívá.
Sly¹íte ho? |
|||||
|
|||||
Jiøi Hrubý |
|||||