Hans Christian Andersen
Nevím, jak kdo z vás, ale já mám pohádky ráda poøád. Jedny z mých zamilovaných jsou právì Andersenovy pohádky a tak se vám pokusím tohoto spisovatele pøiblí¾it. 
Andersen se narodil v Odense na ostrovì Fynu v Dánsku, 2. dubna 1805 jako syn ševce. Jeho maminka byla o nìkolik let starší ne¾ otec. Jeho rodièe byli velmi chudí, mìli jen jednu místnost, kde se jedlo, ¾ilo a spalo. Andersen u¾ jako dítì mìl velkou pøedstavivost, které rodièe nijak nebránili. Jeho otec zemøel, kdy¾ mu bylo jedenáct let. Malý Hans pøestal chodit do školy a zaèal pracovat v továrnì. V tehdejší dobì to nebylo nic neobvyklého. Pøesto¾e chodil pracovat, postavil si malé loutkové divadlo, oblékl také svoje loutky a hrával si s nimi. Miloval literaturu, pøeèetl všechny mo¾né hry, které si mohl vypùjèit. Tím, ¾e mìl vynikající pamì», dokázal citovat celé Shakespearovy hry a pøitom pou¾íval svoje loutky. Doma dlouho po smrti otce nevydr¾el, ve 14ti letech utekl do Kodanì, kde se pokusil uchytit jako loutkový herec, pozdìji jako zpìvák. Na zámku Christiansborg se po 13 mìsícù dennì uèil balet, ale jako taneèník neuspìl. Jeho uèitel, Carl Dahlen napsal balet Armida, ve kterém mìl Andersen vystupovat. Pøi pøedstavení hroznì ale klopýtal a nakonec musel pustit z hlavy, ¾e z nìj bude taneèník anebo herec.
Jonas Collin, úøedník na dvoøe krále Friedricha VI. vzal mladého Andersona k sobì do rodiny a naøídil svému synovi Edvardovi, aby ho nauèil dvorním a slušnému chování. Mezi chlapci vznikolo pøátelství, ale po celý ¾ivot Edvard nedovolil Andersonovi aby mu tykat. 
Další rozèarování Andersonovi pøineslo i to, ¾e nebyl pozván na Edvardovu svatbu. V roce 1822 umo¾nil král Friedrich VI. svým stipendiem Andersenovi, kterému v tu dobu bylo ji¾ 17 let, vzdìlání na latinské škole v Slagelse. Zde maturoval v roce 1827 a o rok pozdìji slo¾il i zkoušku z filosofie. Studium mu moc nešlo a on sám pozdìji vzpomínal na studia jako na nejèernìjší a nejtrpèí roky svého ¾ivota.
Ji¾ v roce 1822, ne¾ nastoupil na studia, vydal svou první kní¾ku „Duch na Palnatokovì hrobì“. I po studiích Andersen potøeboval mecenáše, proto¾e jeho díla nebyla zpoèátku tak úspìšná, aby se z literárních honoráøù u¾ivil. To se zmìnilo a¾ kolem roku 1845 a své první pohádky napsal v 29ti letech. Andersen mìl, jak by se dneska øeklo, boty z toulavého telete. V roce 1833 podnikl cestu po Evropì, vidìl Paøí¾, Øím, Neapol, Vídeò a další mìsta. Kdy¾ cestoval, tak dával pøednost vlaku. Jeho ¾ivotním krédem bylo - „Cestování je ¾ivot“. Ve své dobì byl snad jeden z nejvìtších cestovatelù. S pomocí královského stipendia pro mladé básníky a pozdìji jeho práce mu umo¾nily cestovat tak, jak chtìl. Bìhem ¾ivota navštívil dvacet devìt zemí, nìkteré vícekráte, jako napø. Nìmecko, Švédsko, Anglii a další. Skoro devìt let svého ¾ivota strávil v cizinì. Na cestách se ¾ivil tím, ¾e pøedèítal své pohádky. Podle pohádky „Ošklivé káèátko“, které se promìnilo na krásnou labu» údajnì král Ludwig bavorský pojmenoval svùj zámek na Neuschwanstein. Cestoval a pøitom trpìl také fóbií. U svého kufru mìl lano, které chtìl pou¾ít k opuštìní hotelu, kdyby hoøelo.
Itálie byla zemì, kde strávil dva roky, byl romantikem na vzdìlávací cestì. Historické památky navštìvoval jen proto, ¾e se to dìlalo. Z Øíma odjel na Capri. Zde vidìl modrou jeskyni, ta se stala pozdìji svìtoznámou stejnì jako Andersen. Chtìl vidìt také Orient. Dostal se do Konstantinopolisu. Zde zùstal jedenáct dnù. Byl to pohádkový svìt, ale ka¾dá pohádka má svùj konec a Andersen se vrátil zpìt do Kodanì. Ze ¾ivota v Dánsku mìl obavy, tvrdil, ¾e v Paøí¾i, Berlínì, v Mnichovì, Øímì, Londýnì je akceptovaný a uznávaný. Podle nìj ho tam posuzovali jinak. Mezi tím byl ale i v Dánsku ji¾ delší dobou velmi známý. Jeho pohádky se staly lákadlem pro turisty, hlavnì pro ty dìtské. A staly se také komerèními objekty. Walt Disney pøemìnil „malou moøskou vílu“ na Arielle a nafilmoval ji. V Kodani je v pøístavu socha, která je známá snad po celém svìtì - „Malá moøská víla“. Patøí ke Kodani asi tak, jako k Praze Hradèany èi Karlùv most.
Také pohádka „Císaøovy nové šaty byla zfilmována. V jeho prvních dílech bylo motto: „vyprávìní pro dìti“, pozdìji to zmìnil na: „pohádka pro všechny“. Andersen se nauèil od dìtí, jak by mìli lidé vypadat. Dìti mají fantasii a ta by mìla zùstat po celý ¾ivot a nejenom do dospìlosti. Andersen se tímto øídil a kdy¾ zemøel, tak byl snad nejstarší dítì na svìtì.
Andersen zùstal po celý svùj ¾ivot sám i kdy¾ byl zamilován do operní zpìvaèky Jenny Lind, nebo do taneèníka Haralda Schaffa, svého „vychovatele“ Edvarda, ale za celý svùj ¾ivot nevytvoøil ¾ádný partnerský svazek. Proto snad také vznikaly spekulace o jeho sexuelní orientaci. Hans Christian Andersen zemøel 4.srpna 1875. Jako dìdice ustanovil Edvarda Collina. Pohøben je na Assistentském høbitovì v Kodani. Jeho pohøbu se zúèastnil i král Christian IX. a den úmrtí byl vyhlášen dnem národního smutku.
Andersen nepsal jenom pohádky, ty nám zùstaly dodnes, psal také verše, ty však nemìly ¾ádný ohlas. Psal i divadelní hry, a zde to bylo podobné, nìkteré nebyly ani vydány. Pohádek napsal pøes sto padesát.
Po Andersenovi je pojmenována také „Cena Hanse Christiana Andersena“, co¾ je mezinárodní ocenìní pro autory, kteøí píší a ilustrují dìtské knihy. Vyhlašuje se ka¾dý sudý rok a medaili pøedává dánská královna. Pro spisovatele se udìluje cena od roku 1956 a pro ilustrátory od roku1966. Mezi ocenìnými jsou i Èeši, jako spisovatel dostal tuto cenu v roce 1980 Bohumil Øíha. V kategorii ilustrátorù ji dostali v roce 1968 Jiøí Trnka, v roce 1988 Dušan Kállay a v roce 1992 Kvìta Pacovská.
