Po létech jsem se zase vrátila ke kní¾ce Babièka od Bo¾eny Nìmcové. Ta moje je vydaná v roce 1987 s kresbami malíøe Adolfa Kašpara. Jsou to pøekrásné ilustrace. Proto¾e jsem tvor zvìdavý a proto¾e mì ilustrace zaujaly hledala jsem nìco o tomto malíøi.
Adolf Kašpar se narodil 27. prosince 1877 v Bludovì. Jeho otec byl kupcem. Rok po narození Adolfa se rodièe pøestìhovali do Olomouce, kde Adolf zaèal pozdìji studovat na uèitelském ústavu a zde také na sebe upozornil svým kreslíøským nadáním. Maloval pøírodovìdné kresby pro uèebnice profesora Polívky. Pozoruhodnì ilustroval Havlíèkùv pøeklad "Paní Twardowská" od Mickiewicze, kterou vydal v roce 1899 olomoucký knihkupec a nakladatel Promberger. Ten vydával také èeské kalendáøe, které mu Kašpar ilustroval. Tím zaèala jejich spolupráce, ilustroval kalendáøe Moravské písnì, Ètvero roèních období, pøeèetné povídky a ¾erty. A ten jej nakonec také poslal na pra¾skou Akademii. Postaral se mu také u ubytování u své sestry v Praze na Malé Stranì.
Adolf tehdy studoval speciálku Maxe Pirnera. Jeho vzorem a starším pøítelem byl i èeský malíø Hanuš Schweiger. V Praze také pokraèuje jeho spolupráce s Prombergerem. Ze všeho nejvíce uchvátily Kašpara kresby Josefa Mánesa a Mikuláše Alše. Pod jejich dojmem se Kašpar nauèil povznést k nìèemu vyššímu, promyšlenému celku, vyšší stavbì a tvorbì. A to našel právì v ilustracích pro Babièku.
Vlastnì známý ilustrátor se z nìj stal ještì bìhem studia. Jezdil do "Babièèina údolí" studovat kraj a lidi, zachycoval výrazné typy - od dìtí a¾ po staøenky a staøeèky, lid obyèejný i panstvo. A právì toto vše pou¾il k ilustracím knihy. Tak v roce 1902 vznikla Kašparova Babièka a vydaná byla v roce 1903. Náš velký sochaø, tehdejší rektor Akademie, J.V. Myslbek se o tìchto ilustracích vyjádøil: "Je škoda, ¾e Bo¾ena Nìmcová nemù¾e vidìt tyto perly". Ilustrace k babièce byly prvním dílem Kašpara.
Hodnì mu také daly jeho studijní pobyty v cizinì, zejména ve Francii. Je pravda, ¾e ho nesu¾ovaly ¾ádné velké starosti, o to se peèlivì starala sestra pana Prombergera, finanèní prostøedky zase zahánìl pan Promberger sám. A hodnì tomu všemu pomohla i láska. Sestra pana Prombergera, paní Øepková, mìla dceru, a do té se mladý Kašpar zamiloval. A láska mu dodávala køídla, ilustroval Nerudovy povídky "Romance štìdroveèerní", "Kam s ním?", "Z letních vzpomínek".
A tato nálada ho neopouští a naplòuje další jeho ilustrace k "Filosofické historii", "Kronika naší rodiny", "Kytice", "Pohorská vesnice", "Toman a lesní panna". Všechny tyto knihy jsou jako jedna rodina, mají ale poka¾dé nìco svého, osobitého. Pozdìji k nim pøistoupily ilustrace ke knihám "Temno" a Wintrùv "Mistr Kampanus". Ale to u¾ nebyly idylické kresby. Kašpar se také na tyto ilustrace dùkladnì pøipravil studiem doby baroka, její architektury, krojù, zbraní i jejich obrazù. Brzy k tìmto dvou knihám pøibyl i "F.L.Vìk", všech jeho pìt dílù, "Zapadlí vlastenci" a jiné ilustrace.
I kdy¾ se Kašpar trvale usadil v Praze, na malostranské Kampì, na rodný kraj nezapomnìl. Od roku 1910 pravidelnì trávil léto a¾ do podzimu v Lošticích, kde si pøed první svìtovou válkou postavil s finanèní pomocí tchýnì, dùm s ateliérem. Nezapomnìl ani na svùj rodný Bludov. Kdy¾ byl v roce 1926 po¾ádán svým spolu¾ákem a pøítelem, tehdejším starostou, o výzdobu pøipravovaných "Pamìtí obce Bludova" ochotnì vyhovìl. Namaloval sedm kreseb a jeden akvarel, z nich¾ jsou snad nejkrásnìjší bludovské motivy.
Do Bludova se potom ještì nìkolikrát podíval, naposledy v roce 1931. Poslední léta trávil ve valašské Rusavì. Tam maloval venku, toulal se po krajinì, maloval kostelíèky, kaple, pohøební prùvody, svatební veselí, hostinec a jeho návštìvníky, zámeèky a jiné. Kreslil dìvèata a mu¾e v krojích, staøenky i dìti, ševce u verpánku. Akvarely støídaly lepty, perokresby, grafiky a oleje na plátnì.
Kašpar, pøesto¾e byl samotáø mìl lidi rád a bez nich nedokázal ¾ít. Rád je poslouchal, rád se na nì díval. Na ka¾dou ilustraci knihy se peèlivì pøipravoval. A tato peèlivost se mu stala osudnou. Pro pøipravovanou knihu "Paní komisarka" se vydal do ®elezné Rudy, nasbírat nové motivy k ilustracím. Byl èerven a na Šumavì nejkrásnìjší poèasí. Bylo horko a na nebi ani mráèek, louky rozkvetlé. A tady, kdy¾ si chtìl odpoèinout, upadl a zemøel døíve, ne¾ se jeho ¾ena Jitka staèila otoèit. To bylo 29. èervna 1934.
Kašpar sám nerad slýchal, ¾e je ilustrátor, byl také malíøem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytváøel jemné listy, lepty, litografie a linoøezy.