Na podzim je mnoho lidových slavností. Jsou to, mimo jiné, jízda králù ve Vlènovì, do¾ínky a vinobraní. Tato tradice pøetrvává. Za komunismu se slavily, i kdy¾ ne v takové míøe. A slavilo se hlavnì na ji¾ní Moravì. Mo¾ná je to tím, ¾e je tam tepleji, mo¾ná je to i tím vínem, které tam dozrává. Bylo a je mnoho umìlcù, kteøí o tìchto tradicích píší a malují a nebo psali a malovali. Jeden z takových byl Jo¾a Úprka.
Narodil se v Knì¾edubu v selské rodinì 25. øíjna 1861 jako prvorozený syn rodièù Jana a Evy. Mìl ještì dva bratry, František byl sochaøem a Martin, který zùstal sedlákem. Jeho sestra Bìta se provdala za kováøe. I kdy¾ na statku bylo práce nad hlavu, jeho otec si v¾dycky našel èas na zálibu v malování.
Jo¾a chodil do školy ve Strá¾nici, pozdìji v Olomouci na nìmecký uèitelský ústav. Odtud ale pøešel na olomoucké Slovanské gymnasium. Ve svých studiích pokraèoval na pra¾ské Akademii u Františka Èermáka. Po ukonèení, v roce 1884 pøešel na mnichovskou Akademii. V Mnichovì, spolu s Alfonsem Muchou, Antonínem Slavíèkem a Luïkem Maroldem zalo¾ili spolek "Škréta".
V Mnichovì zùstal tøi roky. Vrátil se do Prahy, ale v roce 1888 pøesídlil do rodného kraje, který ho inspiroval a zde také vznikly stì¾ejní díla jeho tvorby. Ve svých obrazech znázoròoval ka¾dodenní ¾ivot prostého lidu, obyèejù a slavností. Zachycoval podobu lidových krojù a i krajinu Moravského Slovácka. Koncem roku 1892, zaèátkem roku 1893 dostal stipendium a mohl navštívit Paøí¾, kde studoval obrazy starých mistrù a seznámil se také se souèasným umìleckým dìním, zejména s impresionistickým stylem.
Za obraz "Pou» u svatého Antonínka" obdr¾el na paøí¾ském Salonu v roce 1893 ocenìní Mention honorable. Obrazu si tehdy všiml i švýcarský publicista William Rotter, který pak o Úprkovi psal ve švýcarských, francouzských, nìmeckých, italských i anglických èasopisech.
V roce 1895 udìlila i Èeská akademie Úprkovi druhou zlatou výroèní medaili za tento obraz. Jeho mo¾ná nejznámìjší obraz "Jízda králù" vznikl v roce 1897 ve dvojím provedení, jednou realistickém a jednou v impresionistickém.
Tého¾ roku mìl Úprka svou první soubornou výstavu v Salonu Topiè v Praze. Nedaleko Knì¾edubu, v Hroznové Lhotì, si koupil malý domek a v nìm si zøídil i ateliér. Domek nechal roku 1904 pøestavìt podle návrhu architekta Dušana Jurkovièe na patrovou vilu, s døevìnými prvky, inspirované lidovou tvorbou. Sem za ním pøijí¾dìly osobnosti ze svìta umìní, jako Alois a Vilém Mrštíkovi, Hanuš Schwaigr, Zdenka Braunerová, Herbert Masaryk, Leoš Janáèek a jiní. V roce 1902 ho zde navštívil i francouzský sochaø Auguste Rodin, který byl okouzlen pøátelským pøijetím, moravskými kroji a hudbou.
Úprka se o¾enil s lidovou malíøkou Ane¾kou Karlíkovou ze Svatoboøic v roce 1899 a mìli ètyøi dìti. Koncem svého impresionistického období (1899 – 1905) se vìnoval také grafice - hlavnì technice leptu.
V letech 1922 a¾ 1937 ¾il na Slovensku, v Klobušicích u Ilavy. Zde mìl svùj vlastní zámeèek s ateliérem a hledal na slovenském venkovì novou inspiraci. Zavítal také do Dubrovníka (v roce 1928), kde studoval obyèeje a kroje prostých lidí.
Úprka byl jedním z mála malíøù, kterým se dostalo ocenìní ještì za jejich ¾ivota. Doèkal se nìkolika souborných výstav v Praze, Brnì a Hodonínì. Je také autorem výzdoby nové Jurkovièovy køí¾ové cesty na Hostýnì, nástìnných maleb v obøadní síni nové radnice v Uherském Hradišti a výzdoby kostela Panny Marie v Ostravì.
Jo¾a Úprka zemøel 12. ledna 1940 v Hrozenkovské Lhotì a je pochován v rodném Knì¾edubu vedle svého bratra Františka a svého nìkdejšího ¾áka Antoše Frolky na tzv. Slováckém Slavínì.
Jeho rodný dùm v Knì¾edubu byl v roce 2000 restaurován je zde muzeum bratrù Úprkových.
Olga Kotaèka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde