Churchill bez masky
Winston Churchill se zapsal do naší pamìti jako mu¾, který pøevzal na svá bedra tì¾ké bøemeno 2. svìtové války. Jako èlovìk, který po svém jmenování ministerským pøedsedou v kvìtnu 1940 slíbil Britùm krev, døinu, slzy a pot. Jako èlovìk, který ocenil stateènost letcù bránících Anglii pøed znièujícími nálety Luftwaffe slovy o tom, ¾e nikdy na poli lidských konfliktù nevdìèilo tak velké mno¾ství lidí tak mnoho tak nepatrné hrstce. Jako èlovìk, který zastupoval Británii na setkáních státníkù v Teheránu, Jaltì i v Postupimi, jako vítìz nad Hitlerem.Churchill se stal témìø mýtickou postavou díky svým vlastním objemným spisùm, v nich¾ se zabýval sám sebou, a které byly podkladem pro jeho oficiální ¾ivotopis i interpretaci dìjinných událostí.
Zcela nový pøístup zalo¾ený na vyu¾itím rozsáhlých archivních materiálù zaujal Clive PONTING v knize CHURCHILL.
Autor pøednáší politiku na University College ve Swansea. Byl si pøi psaní dobøe vìdom, ¾e si sir Winston dával zále¾et na tom, aby vše nále¾itì upravil pro potomstvo. Dokonce i ve vlastním Churchillovì archivu se nachází celá øada dokumentù koncipovaných s ohledem na historii a majících usmìrnit bádání budoucích historikù. Naopak, bylo známo, ¾e mnohé vìci odmítal svìøit papíru, proto¾e by mohly jeho reputaci poškodit. Neville Chamberlain si dokonce v soukromém dopise sestøe stì¾uje, ¾e mu Churchill píše nìkolikastránkové dopisy, které jsou zøejmì urèené k citaci v budoucnu napsané knize. Proto se autor knihy zamìøil na výsledky výzkumu archivù otevøených v posledních desetiletí, i na studium díla historikù zabývajících se speciálními tématy. Objektivitì pøispívá i skuteènost, ¾e od Churchilovy smrti uplynulo ji¾ nìkolik desetiletí a ještì více od historických událostí.
Clive Ponting nám podává obraz èlovìka, který chtìl nucenì sterilizovat pøes 100 000 „duševnì degenerovaných“ Britù a desetitisíce poslat do táborù nucených prací. Líèí politika, který zastával rasistické názory, nesnášel demokracii, nevìøil v sociální pokrok a dával pøednost vládì nepoèetné aristokratické elity. Zachycuje politického pøedstavitele, který chtìl provést pøedbì¾ný nukleární útok na SSSR, èlovìka, který nedbal na názory svých spolupracovníkù ani generality, a který byl pro své nezøízené ambice v politických kruzích znaènì neoblíben. V dopise jeho ¾eny Clementine, napø., je upozornìní, ¾e jeho chování je obzvláštì hrubé, jízlivé a nadøazené a ¾e jeho pohrdavý postoj na zasedáních má vá¾ný vliv na jeho okolí.
Kniha nám podává obraz politika, který všemo¾nì oddaloval invazi v severní Francii, èlovìka, jemu¾ vùbec nezále¾elo na váleèných ztrátách a lidských ¾ivotech. Byl dokonce ochoten nasadit plyn a zahájit chemickou válku a zaplynovat nìmecká mìsta. Byl to také on, kdo se zasadil o masové bombardování nìmeckých mìst, aèkoliv zpravodajci prokázali, ¾e to má minimální vliv na váleènou výrobu.
Kniha o více ne¾ 800 stranách vyšla u¾ pøed 10 lety v nakladatelství BB art. Kdy¾ jsem ji pøeèetl, byl jsem dost vydìšen názorovou podobou tohoto èlovìka s takovými lidmi, jako byl Hitler a Stalin. Skuteènost, ¾e jsme takovémuto èlovìku postavili v Praze pøed odboráøskou centrálou pomník, pova¾uji za výsmìch zdravému rozumu.
Ivan Krýs
