Pøi návštìvì poboèky Mìstské lidové knihovny jsem si na pultíku všiml kní¾ky "Judaismus, politika a stát Izrael" a bez váhání si ji vypùjèil. Napsal ji osmadvacetiletý JUDr. Mirek Èejka, nìkdejší asistent soudce Ústavního soudu, který v letech 2001 - 2 absolvoval roèní výzkumnou stá¾ na katedøe politologie Hebrejské univerzity v Jeruzalémì. Nyní pùsobí na katedøe mezinárodních vztahù fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brnì, která tuto publikaci o 240 stranách v roce 2004 vydala v nákladu 300 výtiskù.
Autor knihu rozdìlil do ètyø základních èástí. První se vìnuje izraelské demokracii a jejímu vztahu k nábo¾enství, druhá pojednává o struktuøe ¾idovské spoleènosti z hlediska religiozity, tøetí se podrobnì zabývá politickými stranami a hnutími s religiózními prvky a poslední, ètvrtá, se vìnuje radikálním formacím, které se sna¾í opøít svoji politiku o specifický výklad judaismu.
Úvodní èást poukazuje na fakt, ¾e ani po více ne¾ pùlstoletí existence Izraele není vyjasnìn vztah mezi judaismem a demokracií. Velká èást Izraelcù se sna¾í vybudovat liberální pluralistickou zemi s mo¾ností volnì vyjadøovat jakoukoli víru. Podstatnì menší, ale rostoucí skupina stoupencù ortodoxních proudù judaismu, se sna¾í zavést ¾ivotní styl øízený omezeným výkladem Halachy, tradièního ¾idovského nábo¾enského práva. Proto dochází v izraelské spoleènosti ke konfliktùm mezi vìtšinovým sekulárním táborem a vlivnou a politicky úspìšnou menšinou religiózního obyvatelstva. Koøeny tkví podle autora publikace v nevyjasnìné otázce národní identity a nedostatku jasného rozlišení nábo¾enských a národnostních aspektù ¾idovství.
V druhé èásti nazvané Izraelská spoleènost a religiozita se autor detailnì vìnuje struktuøe izraelské ¾idovské spoleènosti z nábo¾enského hlediska. Pro izraelskou ¾idovskou populaci je pøíznaèná neobyèejná rùznorodost etnická, kulturní, nábo¾enská a politických názorù, která je dùsledkem okolností, za nich¾ stát vznikl. Také sionismus, myšlenkový proud na nìm¾ byl Izrael zalo¾en, je podivuhodnou smìsicí jak idejí sekulárních a levicových, tak i religiózních a mesianistických. To zpùsobuje, ¾e je izraelská spoleènost rozdìlena velkým mno¾stvím konfliktních linií. Pøedevším jde o u nás nepøíliš známý spor mezi religiózními a sekulárními Izraelci a ještì ménì víme o rozdílech uvnitø religiózní komunity. Tam existují konflikty mezi ortodoxními a ultraortodoxními proudy, èi mezi ortodoxními a neortodoxními proudy judaismu. Na vztah judaismu a politiky má vliv i rozdìlení izraelské levice a pravice. V jistém smyslu propojení izraelské politiky s nábo¾enstvím pùsobí i na konflikt mezi izraelskými ®idy a palestinskými Araby, proto¾e na palestinských územích ¾ije hodnì religiózních osadníkù ovlivòovaných mesianistickými politickými stranami. Vazbu na vztah mezi judaismem a politikou má i vnitroetnické èlenìní ®idù na Sefardy a Aškenázy („západní „ a „orientální“ ®idy).
Tøetí èást knihy se vìnuje politickým stranám a hnutím souvisejícím s religiozitou, od stran nesionistických, pøes sefardskou religiózní stranu Šás a¾ po Mafdal, stranu nábo¾enských sionistù, zvláštì osadníkù, a umírnìnou ortodoxní Meimad. V kapitole se probírá i konflikt mezi levicí a pravicí a nábo¾enskými vlivy na nìj.
Poslední èást knihy se vìnuje radikální pravici, která k nábo¾enství velmi tíhne. Pro pravici je charakteristická neochota k jakýmkoli územním ústupkùm, militantnost vùèi Arabùm, popø. interpretace judaismu preferující dogmatismus, izolacionismus, expanzionismus a teorii národní výjimeènosti. Radikalismus nìkterých pravicových subjektù vedl a¾ k terorismu, který se datuje u¾ do pøedstátního období, kdy radikálové bojovali proti Arabùm i Britùm. Nejviditelnìjšími pøíklady ¾idovského terorismu jsou pokus o vyhození muslimských svatyní na Chrámové hoøe do povìtøí, Hebronský masakr v roce 1994 èi vra¾da ministerského pøedsedy Jicchaka Rabina.
Od napsání knihy ji¾ uplynulo nìkolik málo let, za nich¾ se v Izraeli leccos zmìnilo. Pøesto si myslím, ¾e kniha mù¾e pøispìt k pochopení slo¾itých pomìrù na této køi¾ovatce cest tøí nábo¾enství.
