Anna Karenina
Kdy¾ nám byla v padesátých letech ve škole doporuèená jako povinná èetba Anna Karenina, nepøistupovala jsem k této èetbì se zvláštním nadšením. Bylo nám vštípeno, ¾e dìj se odehrává za carského Ruska koncem 19. století, kde sòatky nebyly sjednávány svobodnou vùlí snoubencù, ale dohodou pøevá¾nì kvùli majetku, co¾ naše socialistická spoleènost odsuzovala. Preferovala lásku. Domnívám se, ¾e jsem tenkrát obsah knihy opsala, jak to ostatnì uèinila vìtšina tøídy. A¾ vzápìtí po maturitì jsem si knihu vypùjèila, pøeèetla jsem ji jedním dechem a byla jsem pøekvapená, jak je ten pøíbìh protagonistky Anny krásný. Pro¾ívala jsem s ní její velkou lásku, ta byla tenkrát pro mne prioritní. Neuva¾ovala jsem, ¾e L.N. Tolstému bylo padesát let, kdy¾ po ètyøech letech knihu dopsal. Nepozastavovala jsem se nad krásnými paláci, které šlechta vlastnila v Petrohradì i v Moskvì. Ani na mysl mi nepøišlo, ¾e kromì tìchto palácù musí vlastnit rozsáhlou pùdu na venkovì a duše k ní nále¾ející, které jim na provoz jejich domù vydìlávají prakticky jen za ob¾ivu. Nedívala jsem se na pøíbìh z pohledu Karenina. Samozøejmì, ¾e kdy¾ tak majetný èlovìk, hrabì nebo kní¾e se rozhodl pro sòatek, musel mít nìjakou jistotu, ¾e ho ¾ena neopustí. A proto si spoleènost stanovila urèité podmínky ohlednì rozvodu, dìtí a postavení ve spoleènosti.
L. N. Tolstoj si vybral pro svùj román hrdinku Annu, která podlehne lásce a je to ¾ena natolik silná, ¾e se rozhodne za svou láskou jít a pøekonat nesnáze a bariéry nastavené spoleèností. Anna je vdaná ¾ena za vlivného mu¾e Karenina, s ním¾ má synka Serjo¾u. Jede sama navštívit do Moskvy svého bratra, aby uklidnila svou švagrovou, která zjistila nevìru man¾ela s peèovatelkou jejich dìtí. Kdy¾ se Anna vrací, sedí v kupé s hrabìnkou Vronskou. V Petrohradì na nádra¾í ji èeká man¾el a hrabìnku Vronskou její syn Alexej. Staèí jediný pohled, pøeskoèí jiskra a u¾ nezadr¾itelnì vzplane po¾ár. Hrabì Karenin, starší v podstatì rozumný èlovìk milující svou ¾enu, má za krátký èas dùvodné podezøení. Jde s Annou na závody, v nich¾ má Vronský nadìji vyhrát. Pøi pádu Vronského konì to Anna nezvládne a zoufale vykøikne a málem omdlí. Tím dá najevo své city a ve spoleènosti se znemo¾ní. Pro Karenina je pozdì po¾ár lásky uhasit. Anna mu sdìlí, ¾e od nìj odejde, ¾e èeká s Vronským dítì. Pro spoleènost, v ní¾ se Kareninovi pohybují je takovýto exces nemyslitelný a porušení pravidel je nutno dát komukoliv patøiènì najevo. A tak se také stane. Jedinou zbraní Karenina je jeho syn Serjo¾a. Anna ¾ije v Kareninovì paláci a porodí dcerku. Karenin je ochotný za urèitých podmínek jí odpustit a poskytnout jí postavení ve spoleènosti, na kterou byla zvyklá, a to jen v pøípadì, ¾e s Vronským skonèí. Na to Anna nepøistoupí. Staví se proti spoleèenským konvencím. Jde tvrdì a neochvìjnì za svou láskou. Ale neuvìdomuje si, jakou cenu bude muset za ni zaplatit. Ztráta syna, vyhoštìní ze spoleènosti. Karenin na rozvod nepøistoupí, styk se synem jí nedovolí. Izolovanost Anna nakonec nezvládne, od porodu bere opium a zaèíná Vronského obviòovat, ¾e zatímco on je ve spoleènosti vítaný, ona ne. Zaèíná na nìj nesmyslnì ¾árlit. Ani on postupnì její ¾árlivé scény nezvládne. Kdy¾ ji nechá doma samotnou, nevidí Anna ze svého neštìstí ¾ádné východisko. Mo¾ná zajet za jeho matkou. Ani neví jak, octne se na nádra¾í a rozhodne se se vším skoncovat. Skoèí pod vlak.
Po létech, kdy jsem dospìla, mi pøíbìh Anny Kareninové nevybledl. Silný pùsobivý pøíbìh, který stì¾í mù¾e filmové zpracování nahradit. U filmového zpracování je dùle¾ité vystihnout ruskou duši. Pro diváka je dùle¾ité obsazení Karenina a Vronského. Vronský by mìl být mu¾ný typ, pøita¾livìjší ne¾ starší spolehlivý Karenin. Alespoò taková je moje pøedstava. Vidìla jsem nìkolik filmových provedení a zastavím se u filmového zpracování z r. 1996 re¾izéra Bernarda Rose. Annu Kareninu hrála Sophie Marceau a Sean Bean Vronského. V tomto filmu James Fox jako Karenin byl vysoký zajímavý mu¾, ¾e se èlovìku nabízela otázka, proè se Anna zahledìla do Vronského natolik, ¾e svého mu¾e chtìla opustit. Dùvod k tomu mìla jasný. Láska. I kdy¾ Karenin nebyl tak starý ani ošklivý a byl její jistota, Annina láska byla slepá. Ve filmu bylo oproti druhé verzi z r. 2012 pravdivìji podáno první a klíèové setkání Anny a Vronského, co¾ bylo v pøíbìhu velmi dùle¾ité.
Na druhou verzi jsem šla s jistými nadìjemi. Ale provedení bylo odlišné od všech mých oèekávání a pøedstav. Dìj nebyl zasazen do ruské krajiny, ale na divadelní prkna, co¾ mnohé diváky zaskoèilo. Scény byly dynamické, šly jedna za druhou, co¾ je poplatné dnešní dobì. První setkání aktérù na nádra¾í vyznìlo do prázdna, a to bylo pro mne zklamáním. Zato velice profesionálnì vyznìla scéna pádu Vronského konì do hledištì a na závìr filmu pár Anny po kola vlaku. Karenin se mi jevil jako realistická postava z knihy. ®ádný krasavec, jen spolehlivost sama. Hrdinku knihy Annu Kareninu hrála Keira Knifhtley. Ale pøedstavovala bych si k ní mu¾nìjšího dùstojníka ne¾ toho mladíèka, který sotva stál za høích a veškerou obì», kterou pro nìj podstoupila. A jak u¾ znovu opakuji, vlo¾ení dìje na divadelní prkna ztratilo realistiènost, mocný pro¾itek a nezdálo se mi a¾ tak zdaøilé a š»astné. Jako by se z pøíbìhu vytratila hluboká ruská duše a veliká láska. Nikdo z divákù v kinì nesetøel ani slzu.
