Chvála tolerance
Ani¾ bych kohokoliv podceòoval, musím nejprve upøesnit, co to vlastnì dnes budu chválit. Slovo tolerance má toti¾ nìkolik významù. Dvou z nich se dotknu pouze okrajovì, gró tohoto elaborátku se pak bude týkat hlavního významu tøetího.
V malém Slovníku cizích slov, který má pøesto 850 stran, má tedy tolerance významy tøi. Pro techniky znamená rozsah pøípustných odchylek urèitì velièiny, co¾ všichni stavaøi, strojaøi a elektrotechnici jistì chválí a kvitují kladnì. I kdy¾ mo¾ná se nìkdy, nebo i èasto, do krve pøou s neústupnými normovaèi právì o rozsah tìch odchylek. Lékaøi a biologové pak toleranci pojímají jako schopnost organismu snášet urèité látky. Zde bych si dovolil vyzdvihnout a pochválit zejména schopnost jedince fyzicky i psychicky snášet všechny nástrahy poèasí, pøírody vùbec a alkoholu zvláštì! Na prvním místì v tom tlustém slovníku je však uvedeno, ¾e tolerance je respektování cizího pøesvìdèení, cizích názorù; snášenlivost.
Tak¾e právì tuto hlavní toleranci se tady pokusím vychválit.
Jak zaèít, abych nesklouzl do nìjakých bì¾ných banalit? Nebo abych dokonce zcela planì nementoroval! Chválit toleranci je tøeba od rána do veèera a od veèera do rána, dokonce od kolébky a¾ do hrobu, i kdy¾ v tomto pøípadì u¾ to obrácenì nejde. Chválit toleranci je vlastnì snadné, ale to zdaleka nestaèí. Nejprve je toti¾ tøeba si její zárodky zasadit do všech svých nejdùle¾itìjších orgánù, mezi nì¾ patøí nejen srdce a mozek, ale i tì¾ko „hledatelná“ duše. A pak je tøeba toleranci soustavnì a peèlivì zalévat a pìstovat. A to naopak vùbec snadné není! Lidé jako jedinci i jako celé kolektivy si bìhem svého pøedlouhého vývoje a dlouhé historie ve svých mozkovnách vytvoøili pøíliš velké mno¾ství nesmyslných a sobeckých stereotypù, které snášenlivému chování brání. Svìt a lidstvo se u¾ dávno nevyvíjejí ke spokojenosti nás tolerantních – kdy¾ u¾ nechci øíci „k obrazu bo¾ímu“!
Ono tìch souèasných bohù je toti¾ u¾ témìø tolik, jako ve starém Øecku èi Øímì. A to mám na mysli oficiální bohy nábo¾enské a nikoliv „bohy“ všech mo¾ných ekonomických vyznání. Další toleranèní zádrhel je v tom, ¾e respektovat cizí pøesvìdèení je urèitì snazší, ne¾ respektovat nìèí jednaní. U¾ proto, ¾e uznávat pøesvìdèení a argumenty druhých lze pomìrnì snadno pouze pøedstírat, kde¾to chápat a snášet chování nepøíjemných èi dokonce nebezpeèných sousedù - a¾ u¾ lokálních èi velkoplošných - je jistì mnohem t쾚í, ne-li nemo¾né! Nemohu a nechci to rozvádìt, proto¾e by mì klidnì nìkteøí „hypersuper“ tolerantní mohli naøknout z … – a radìji nechám tuto vìtu alibisticky nedokonèenou!
Tolerance – jako jedna z nejvzácnìjších lidských vlastností - je dokonce jakýmsi mým celo¾ivotním mottem, ale s pøibývajícím vìkem i zde vidím jisté nuance a posuny v tolerování tolerance. Ona je sice opravdu osou všeho dobra a zla, ale pøesto èím dál více se mi zdá, ¾e ani tolerance nemù¾e být bezbøehá. V¾dy» abychom mohli vést tolerantní dialog, musíme zùstat na ¾ivu a na krku musíme mít funkèní hlavu! Je dokonce mo¾né, ¾e nejvìtším problémem lidstva je nalezení pøesných hranic èi mantinelù i v pøípadì tolerance.
Za tuto svou dnešní nepøíliš veselou chválu tolerance se bohu¾el moc pochválit nemohu a ještì se pøiznám k tomu, ¾e jsem se chystal vychválit i nejvìtší lidskou hodnotu – svobodu. Ale potom, jak se mi to „povedlo“ s tolerancí, se radìji vyhnu veliké blamá¾i a chválu svobody si odpustím.
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: (FrK) František Kratochvíl
