Mezi nebem a zemí (7) - Reinkarnace? A ještì nìco k tomu
Snad ka¾dému z nás se v ¾ivotì stalo nìco neuvìøitelného, kdy nebyl a není do dnešních dnù schopen si vyjasnit pøíèiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu rùzných nepochopitelných zázrakù zdùvodníme jednoduchým konstatováním, ¾e tady na zemi jsou bohu¾el vìci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestaèíme a snad nebudeme nikdy staèit. Rozhodnì tyto pøíbìhy jsou víc ne¾ zajímavé a zcela jistì zaujmou mnoho ètenáøù. Proto jsme se rozhodli vás, ètenáøe magazínu SeniorTip, po¾ádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak èasto budou vaše pøíspìvky vycházet bude zále¾et jen na vás jak pilnì budete vzpomínat a psát.
Tìšíme se na vaše pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakènì upravíme tak, aby byly ètivé pøípadnì je doplníme obrázky. Jinak nás a samozøejmì i autory potìší, kdy¾ napíšete za èlánek komentáø jak se vám pøíspìvek líbil èi inspiroval.
Jako další vám pøedstavujeme zavzpomínání televizního re¾iséra a hudebníka Stanislava Vaòka.
Za redakci Václav ®idek
* * *
Reinkarnace? A ještì nìco k tomu
Pøíbìh 1.
Kdy¾ mi koncem padesátých let minulého století bylo asi tak 4 - 5 let, prvnì jsem zaznamenal ve svém okolí s m r t. Zemøela babièka z Mariánského Údolí. Šlo o vzdálenou pøíbuznou – tetu od nepokrevní tety mé mamky. Nikdy jsem tu „babièku“ nepotkal a samozøejmì vùbec nešlo o mou babièku – ale tak se o ní u nás mluvilo. Dokonce jsem sotva tehdy nìco vìdìl o Babièce Bo¾eny Nìmcové, tak¾e i o proslulém Babièèinì údolí, ale to babièkovské téma a ta spøíznìnost názvù tìch údolí – to jsem nìjak v hlavince mìl, ani¾ jsem to téma mohl tehdy znát. Jen pro vysvìtlení – to Mariánské Údolí (psáno s velkým „Ú“, na rozdíl od Babièèina údolí s malým „ú“) je èást obce Hluboèky v okrese Olomouc, a nikdy jsem tu obec dodnes nenavštívil, co¾ bych asi mìl.
Sotva jsem v tomto pøedškolním vìku té¾ nìco zaznamenal o reinkarnaci, buddhismu a vùbec podobných vìcech. A té¾ jsem tehdy nevìdìl nic o smrti, nezúèastnil se ani ¾ádného pohøbu... – prostì šlo u mne ještì o zlatý dìtský vìk, kdy je èlovìku ještì bla¾enì, proto¾e moc toho ještì neví a hlavnì o vìcech nepøíjemných.
Ta smrt oné „babièky“ mne ale nijak nevydìsila, ba naopak mi v dìtské hlavince uvázla myšlenka, ¾e kdy¾ „babièka“ umøela, nic se nedìje. V¾dy» ona se na tento svìt zase vrátí znovu narozená v nìjakém novém dítìti. Èili r e i n k a r n a c e, jak vyšitá! Ještì podtrhuji, ¾e jsem z tradièní køes»anské rodiny, ale tehdy jsem urèitì ani nijak nevnímal Kristovo „zmrtvýchvstání“ a nanebevstoupení, nebo spasení a „zmrtvýchvstání“ lidstva, co¾ by tøeba nìjakou „reinkarnaci“ vzdálenì mohlo pøipomínat.
Jak se tedy do mé dìtské hlavinky dostalo nìco, o èem jsem vùbec nemohl ani tušit?
Asi za 2 roky se narodila moje mladší sestra a já to trochu tehdy vnímal, jako návrat té „babièky“.
Ani ne za pùl roku po narození mé mladší sestry mi o prázdninách po 1. tøídì umøel dìdeèek z otcovy strany – øíkali jsme po moravsky „staøièek“ (s krátkým „i“). S tím ji¾ jsem leccos pro¾il a jeho smrt nesl velmi tì¾ce a hodnì oplakal. Ale smíølivý pocit, ¾e se nic nedìje, proto¾e se urèitì staøièek vrátí, se ji¾ nedostavil. A ani ji¾ nikdy pozdìji. Škoda!
Pøíbìh 2.
Pøi jarní návštìvì Austrálie (jaro tam je v záøí) jsem se na kole vypravil k asi 3 km vzdálenému moøi. Ka¾dý zde ví, ¾e na jaøe (v dobì hnízdìní) mù¾e napadat chodce a cyklisty magpie – pøekládá se jako „straka“, by» se té naší strace podoba leda obdobnì strakatou èerno-bílou barvou. Jinak jde o ptáka velikostí mezi naším kosem a holubem, ovšem se znaènì vyvinutìjším zobanem. Toto nebezpeèí nelze podceòovat, proto¾e tu prý magpie napadl i maminku s koèárkem – maminka po útoku upadla do bezvìdomí a dítì útok nepøe¾ilo. A tak i já byl napaden, ale chránila mne povinná cyklistická helma. Jen¾e jde prý o ptáka velmi chytrého, a tak po nìkolika zobancích do helmy se nakonec strefil do nechránìného ušního boltce a to jsem radost nemìl, trochu to i bolelo a po návratu domù jsem musel ránu aspoò desinfikovat. Útok mne nijak nepøekvapil, pøekvapilo mne však, ¾e útoèník mne sledoval a stále útoèil minimálnì pùl kilometru a¾ k moøi. Tam jsem mìl v plánu tak 2 hodinky a¾ do setmìní si posedìt s výhledem na moøský záliv a èíst si. Jen¾e onen útoèník stále útoèil. Dal jsem si tedy pod helmu sluneèní „huèku“ s pøesahem i pøes uši a nasadil ještì sluneèní brýle, tak pták snad nemìl šanci mi ublí¾it. Ale z èetby nebylo nic – nemohl jsem se vùbec soustøedit. Zajímavé je, ¾e magpie útoèil jen na mne, aè tam u moøe byli i jiní vhodní k útoku, kteøí ovšem asi neprojeli pod útoèníkovým hnízdem, tak nebudili jeho zájem. Nakonec jsem tu plánovanou èetbu u moøe vzdal a vydal jsem se na zpáteèní cestu. A samozøejmì stále provázen útoèícím ptákem. Seèteno, vìnoval mi asi tak hodinku svého èasu. Rozhodnì dost, aby za tu dobu, kdy se nevìnoval mláïatùm, byla vyplenìna. Ale nevím, jak to u magpieù vlastnì mají – zda jeden z páru hlídá mláïata a druhý útoèí?
Samozøejmì jsem zá¾itek pak probíral s pøáteli a dozvìdìl se, ¾e toho ptáka nejspíše iritovala moje helma – tøeba její urèitý lesk, mo¾ná i vínovì èervená barva, by» nijak nápadná. Ovšem co my víme, co je pro ptáka nápadné a iritující. Není ovšem vylouèeno, ¾e byl-li bych bez helmy, co¾ by ale bylo porušením dopravních pøedpisù, tak by na mne tolik neútoèil. Jinak se zde proti magpieùm nosí helmy speciální – s „anténkami“ po celé ploše helmy. Jde asi tak o 15 cm dlouhé „jehly“, které znemo¾òují ptákovi doklovnout a¾ na povrch helmy – obdobnými „jehlami“ se u nás tøeba chrání památky proti usedání holubù. A té¾ jsem se dozvìdìl a pozdìji i vidìl, ¾e potencionální ohro¾ení si dávají na hlavu brýle i opaènì zezadu. Pták je takto oklamán, ¾e máte vlastnì dvoje oèi – vpøedu i vzadu a to ji¾ není radno si s obìtí zahrávat a snad tolik neútoèí.
Ale co s tímto pøíbìhem mezi mými zá¾itky s reinkarnací?.
No pøemýšlel jsem, proè právì já jsem se stal tak nenávidìným objektem k intenzivní steèi. Øíkal jsem si, ¾e tøeba proto, ¾e jsem cizinec, tak ptákovi tøeba jinak páchnu atp. Ale nakonec jsem došel k závìru, ¾e asi máme nìjaké nevyøízené úèty z minulých ¾ivotù. Tøeba jsme oba byli králové a vedli proti sobì boj. Psychologové, ale i genealogové popisují, ¾e ka¾dý èlovìk se projektuje spíše do rodu královského (nebo alespoò šlechtického), ne¾ do existence otroka, nevolníka, bezdomovce.... Jsou prý i takoví, kteøí genealogovi za jím vypracovaný rodokmen nezaplatí, pokud tento odborník neobjevil v rodu modrou krev, ¾e genealog nejspíše nepracoval správnì. A tak jsem si pøedstavoval, ¾e jak jsme spolu „královský“ bojovali, tak já èestnì a protivník neèestnì. Proto já jsem byl reinkarnován alespoò do obyèejného èlovìka, kdy¾ ne opìt do krále, proto¾e i já jsem se v boji asi nìjak prohøešil. Ale ten protivník bojoval ménì èestnì, a tak byl reinkarnován „jen“ do magpie. A tak mi to nyní dával patøiènì najevo.
Mini-pøíbìh 3.
Té¾ to bylo ještì v dìtském vìku, ale blí¾e nedoká¾u specifikovat. Mìl jsem sen – vidìl jsem nìjaký venkov, stodolu, sad, louku... A v tom snu jsem mìl pocit, ¾e jsem se vrátil nìkam, kde jsem ji¾ kdysi byl. ®e by pøed nìjakou minulou reinkarnaci?!
Mini-pøíbìh 4.
Moje australská man¾elka, kdy¾ vidìla foto mé mamky (¾ivou ji nezastihla), tak od té doby tvrdí, ¾e byla velmi podobná Emì Destinnové a ¾e urèitì moje mamka byla reinkarnací této slavné pìvkynì a odtud i mùj urèitý hudební talent. ®e to tak intuitivnì cítí. No mohlo by být. E. Destinnova zemøela 28. ledna 1930 a moje mamka se narodila 24. èervna 1930 – èili reinkarnace by se zde konat i mohla.
Pøídavek...
A k tématu „mezi nebem a zemí“ ještì nìco zcela nereinkarnaèního.
Stalo se ji¾ hodnì v dospìlém vìku. Mìl jsem pocit, ¾e letím. Jako pták! Ve vzduchu jen tak bez jakékoliv pomùcky – le¾el jsem si „na bøiše“ a letìl.Ten let jsem i ovládal (pilotoval) – prohnul-li jsem nata¾ené nohy trochu vzhùru, letìl jsem vzhùru, prohnul-li jsme dolù, letìl jsem dolù. Moc se mi ten let líbil. Jen jsem po celou dobu letu vnímal obavy, abych se nedotkl elektrických drátù, kterých bych si tøeba nevšiml, a tak se jim svým pilotováním nevyhnul. Bylo to ú¾asné!
Kdy¾ jsem se probudil, vše odsnìné se mi zdálo tak pøirozené a jednoduché, ¾e jsem vstal, postavil se doma na koberec a „odskakováním“ jsem se chtìl odlepit od podlahy a zakrou¾it si pod stropem svého bytu. Podle snu to mìlo být pøece tak jednoduché! Ale nebylo. Vzlétnout se mi ji¾ nepodaøilo. Snad mne tedy nikdo nebude pova¾ovat za blázna! A i kdyby, tak s tím nic nenadìlám. Tak jsem to prostì za¾il – ve snu i po snu. A nejsem si ji¾ jistý, ale myslím, ¾e v nìjaké obmìnì dokonce i vícekrát – minimálnì dvakrát.
No jsou to ale vìci „mezi nebem a zemí“! ®e?
Stanislav Vanìk
***
Ilustrace Zdenìk Hajný galerie Cesty ke svìtlu
http://www.zdenekhajny.com/cz/fs14-uvod.html
Zdroj ptáka magpie : https://mashable.com/article/magpie-map-australia
Mini-pøíbìh 3.