Chvála ¾ivlù
I kdy¾ jsem u¾ sem tam obèas nìjaký ten ¾ivel èásteènì, latentnì èi implicitnì tak trochu vychválil, ¾ivly si urèitì zasluhují chválu komplexní a explicitní, a mohu jen doufat, ¾e si na své pøijdou jak skeptici, tak i esoterici a tøeba i okultisti, o èem¾ však pochybuji. Nejprve si ale musíme cílový objekt této chvály vymezit pøesnìji.
Do èeštiny slovo ¾ivel zavedl Josef Jungmann a vyu¾íváme ho ve více významech. ®ivly mohou být základní slo¾ky svìta ve starých pøírodních filosofíích i v esoterice, mohou to být i rùzné teroristické a podvratné skupiny i gangy zlodìjù jako¾to ¾ivly nekalé, a ¾ivlem bez pøívlastku mì obèas v dìtství nazvali nìkteøí kantoøi. Koneènì za ¾ivly pova¾ujeme i pøírodní jevy a síly, které se tak nìjak èásteènì promíchávají s tìmi základními slo¾kami svìta. A právì v této smìsici ¾ivlù jsem na rùzných chytrých stránkách našel tolik chvályhodných zajímavostí, ¾e se s nimi musím s nìkým podìlit.
Pøi sondování ¾ivlù nará¾íme v historii na problém hned na zaèátku. Nìkteøí starovìcí filosofové prosazovali ètyøi základní ¾ivly, jiní ale nebyli troškaøi a tak jich našli pìt! Pøitom témìø ka¾dý øecký mudrc pova¾oval za hlavní z tìch ètyø èi pìti ¾ivlù nìkterý jiný. Ty ètyøi základní ¾ivly byly oheò, vzduch, voda a zemì, o nìco pozdìji k nim Platón pøidal éter jako ¾ivel nebeský.
Ve všech „¾ivelných“ úvahách vystupují v hlavních rolích známí velikáni jako Táles, který pova¾oval za základní ¾ivel vodu, Hérakleitos oheò a ménì známý Anaximenés vzduch. Naši matièku Zemi nepova¾oval za základní prvek snad ani jeden a není se co divit – v¾dy» ani zpoèátku nevìdìli, zda je Zemì placka èi koule! Chvályhodné ovšem je, ¾e pøi všech tìchto úvahách se vytváøely zárodky fyziky.
Poèet ètyø ¾ivlù nebyl samozøejmì náhodný. Rùzní filosofové a pozdìji i psychologové sestavovali rùzné tabulky, v nich¾ byly ¾ivlùm pøiøazovány obrázky ètyø pravidelných mnohostìnù, ètyøi svìtové strany, ètyøi roèní období, ètyøi kombinace tepla, chladu, sucha a vlhka, ètyøi povahové vlastnosti èlovìka a ještì i další symboly. Je to tak zajímavé, ¾e jsem si dovolil spojit rùzné publikované tabulky do jedné, i s uvedením toho, kdo se o ta rùzná zaøazení zasadil.
Platón pak pøidal k této pùvodní ètveøici ještì ¾ivel pátý – éter a pøiøadil mu poslední mo¾ný pravidelný mnohostìn – dvanáctistìn. Jeho ¾ák Aristoteles pak pova¾oval éter jako ¾ivel nebeský za ¾ivel hlavní, prvotní, který ovlivòuje všechny ¾ivly další. I kdy¾ si to tøeba nechtìjí pøipustit, z tohoto pátého ¾ivlu vlastnì vycházejí všechna nábo¾enství, se všemi svými klady a zápory.
Pìt ¾ivlù uznává i budhismus a pro pátý ¾ivel u¾ívá názvu „prázdný prostor“. V èínském taoismu je pak ta pìtice ¾ivlù mírnì pozmìnìna – oheò, zemì, kov (zlato) voda a døevo (strom). No a jistì je jasné, ¾e ka¾dá kultura nakládá se ¾ivly jako¾to symboly jinak – po svém, co¾ by snad pro ilustraci ¾ivlù staèilo.
Obvyklá závìreèná chvalba by ale mìla být zamìøena na ¾ivly pøírodní. Prakticky všechny ¾ivly zpùsobovaly lidstvu i jednotlivým lidem v celé historii mnohá neštìstí a katastrofy, které se však v tìchto chválách nehodí nìjak zvláštì vyzdvihovat. Bez jednoho ka¾dého ¾ivlu by však na svìtì bylo pouze velké NIC! Bez ohnì by všechno zmrzlo, bez vzduchu by se všechno ¾ivé udusilo, bez vody by všechno uschlo a bez zemì by tady vùbec nic nevzniklo.
Tak¾e není o èem pøemýšlet, pøírodní ¾ivly jsou chvály hodné a ne ¾e ne! Co se týèe chvály hodnosti pátého ¾ivlu, to zcela tolerantnì ponechme na zvá¾ení ka¾dého jedince.
