Hroši v Zoo Ostrava jsou u¾ pospolu
Zaèátkem øíjna byl do ostravské zoologické zahrady dovezen nový chovný samec hrocha oboj¾ivelného. První dny trávil mimo zraky návštìvníkù v zázemí pavilonu Tanganika, aby se po transportu zklidnil a zvykl si na nové prostøedí. Po pár dnech byl puštìn do expozièní èásti pavilonu, zatím ale zùstal oddìlen od samice bariérou jak na souši, tak i v bazénu. Obì zvíøata ale byla v kontaktu a mohla se postupnì seznamovat. Na konci minulého týdne chovatelé bariéry mezi hrochy odstranili a nového samce k samici pustili. Spojení probìhlo relativnì pokojnì, k ¾ádným potyèkám ani zranìním nedošlo. Hroši se vzájemnì respektují a zvykají si na novou situaci. Doufáme, ¾e se z nich stane harmonizující pár a brzy se zapojí do reprodukce.
Pro udr¾ení stabilní populace hrochù v lidské péèi je pravidelná reprodukce a obmìna genetické výbavy velmi dùle¾itá. I tento druh se toti¾ vinou èlovìka stal ohro¾eným druhem a chov v zoologických zahradách se mù¾e èasem stát poslední šancí pro zachování tohoto druhu na planetì. Areál jeho výskytu ve volné pøírodì je velmi fragmentovaný. Pùvodnì se vyskytoval také po celé délce Nilu, dnes ji¾ jen na jeho horním toku. Poèetnost souèasné divoké populace je odhadována na 115-130 tisíc jedincù. Nejvíce hrochy v pøírodì ohro¾uje ztráta pøirozeného prostøedí, nelegální a neregulovaný lov pro maso a zuby.
Populace hrochù klesá nejen v pøírodì, ale postupnì i v zoologických zahradách, pøesto¾e se v tìchto institucích velmi dobøe rozmno¾ují, Celkový poèet hrochù v evropských zoologických zahradách v minulosti klesl a nìkolik let se pohybuje okolo 200 jedincù. Jedním z dùvodù stagnace je i skuteènost, ¾e hroch se stal pro øadu zoologických zahrad problematickým druhem a chybìjí zájemci o jeho chov. Souèasný stav vyplývá také z dlouhovìkosti hrochù. Chov tìchto zvíøat je tak dlouholetý závazek, a místo pro nového hrocha u jednotlivých chovatelù vzniká pouze, pokud nìjaké starší zvíøe uhyne. Proto se musela také zastavit reprodukce, jeliko¾ mláïata není kam umis»ovat. Nejlepším øešením by bylo hrochy chovat tak, jako ¾ijí v pøírodì, tedy nechat je všechny rozmno¾it a èást mladých zvíøat následnì zkrmit obdobnì jako padají za obì» krokodýlùm, nemocem, lvùm èi jiným hrochùm. Tento zpùsob je však v Evropì dosud spíše výjimeèný. Poèet zoologických zahrad chovající hrochy tak dlouhodobì pomalu klesá.
